Reklama


2016: Družice Juno na cestě do radiačního pekla Jupitera

30.07.2014 - Tomáš Přibyl

Americká meziplanetární sonda Juno míří ke králi mezi planetami – k Jupiteru. Jejím cílem přitom bude podrobně studovat radiační pásy tohoto obra. Proč jsou tyto pásy tak zajímavé a současně nebezpečné?

Radiační pásy má každá planeta s magnetosférou, včetně Země. Ty pozemské se nazývají Van Allenovy radiační pásy podle amerického vědce, který předpověděl jejich existenci – tu mimochodem potvrdila už první americká družice Explorer I, jež se do vesmíru vydala v lednu 1958.

Radiační pásy představují oblast, kde se díky magnetickému poli naší planety zachytilo korpuskulární záření (energetické ionty a elektrony), tedy částice slunečního větru. U Země se rozprostírají ve vzdálenosti od 400 do 50 000 km, přičemž mají dvě oblasti zhuštění: kolem 3 000 km (vnitřní pás) a okolo 15 000 km (vnější pás). Radiační pásy nás chrání před kosmickým zářením: bez nich bychom byli bombardováni vysokoenergetickými částicemi, stejně jako by sluneční vítr neustále „očesával“ atmosféru naší planety.

Nebezpečí pro kosmonauty

Pro kosmonauty a družice však radiační pásy představují nebezpečí: při cestě na Měsíc proto byly posádky lodí Apollo vystavovány jejich účinkům jen minimálně – třeba i díky tomu, že se lodě vyhnuly nejnebezpečnějším místům kolem zemského rovníku tak, že je (zjednodušeně řečeno) „obletěly“. Do těchto oblastí nemíří ani žádné družice: maximálně jimi prolétají po cestě na svou finální dráhu.

Výjimku představují jen dva americké satelity RBSP (alias Van Allenovy sondy), které v roce 2012 vynesla do vesmíru raketa Atlas V. Jsou totiž k průzkumu radiačních pásů speciálně určeny: a přestože je jejich tvůrci dostatečně „obrnili“, předpokládá se, že radiace během dvou let zcela zničí jejich elektroniku.

Silný Jupiter

Planeta Jupiter má přitom radiační pásy mimořádně silné: uvádí se, že jejich energie je zhruba tisíckrát vyšší než energie v radiačních pásech Země. Pásy výrazně ovlivňuje měsíc Io, který je zásobuje ionty síry a sodíku. Mimochodem, tato silná radiace může za to, že na většině měsíců Jupitera nikdy nepřistane pilotovaná výprava: ani sebelepší stínění totiž nedokáže zajistit, aby mise nebyla sebevražedná.

Přesto jsou radiační pády u Jupitera pro nás zajímavé: jejich studium nám totiž umožní lépe pochopit fungování radiačních pásů naší planety. Jde o natolik cenné informace, že se americká kosmická agentura NASA rozhodla realizovat misi Juno, jejímž hlavním úkolem bude studium radiačních pásů největší planety Sluneční soustavy. Název Juno má původ ve starořecké mytologii: bůh Jupiter prý kolem sebe uměl vytvořit mlhu, aby skryl své nepravosti, ovšem jeho žena bohyně Juno dokázala mraky prohlédnout, a Jupiter tak před ní nic neutajil.

Další úkoly

Zkoumání radiačních pásů je pouze jedním úkolem sondy (i když tím hlavním). Vědce zajímá také složení planety, její gravitační pole a magnetosféra. Juno by měla zjistit, zda nemá planeta pevné jádro (což dodnes netušíme), stejně jako analyzovat rozložení vody v její atmosféře nebo rozmístění celkové hmoty tohoto obra. Zaměří se rovněž na zkoumání počasí Jupitera, zvláště pak jeho vichřic dosahujících rychlosti až 600 km/h.

  • Zdroj textu: Tajemství vesmíru 2/2013
  • Zdroj fotografií: NASA

Reklama



Reklama

Aktuální články

Vzducholoď Italia, jež se v roce 1928 měla vznést k severnímu pólu, nakonec svého cíle dosáhla, poté však tragicky ztroskotala.

Zajímavosti

Sériová výroba návratových modulů lodí Sojuz

Vesmír

Zámek ční nad obcí Hohenschwangau

Historie

Hlavním receptem na léčbu takzvaného bombového (též šrapnelového) šoku byl klid a odpočinek

Válka

Dron Fury s novým motorem může provádět průzkum 15 hodin

Věda
Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907