Africká Gambie: Po padesáti letech znovu na startu

Gambie má za sebou půl století stability. Přesto lze říct, že po skončení vlády autoritářského prezidenta Yahyi Jammeha začíná prakticky od nuly. V zemi ocejchované chudobou funguje pouze málokterá oblast, a navíc se zdá, že podstatná část státních peněz zmizela v Jammehově kapse

30.06.2017 - Marek Telička



Alt text

Vlajka nezávislé Gambie nahradila v roce 1965 standartu britského protektorátu. Modrá má představovat řeku Gambii, červená slunce a zelená lesy. Úzké bílé pruhy symbolizují jednotu a mír.

Gambie je nejmenším státem černého kontinentu a její tvar, název i historie se úzce pojí se stejnojmennou řekou, směřující z afrického vnitrozemí do Atlantiku. Země rozložená na obou březích zmíněného toku měří v nejširším místě asi 50 km a ze všech stran ji obklopuje zhruba osmnáctkrát větší Senegal.

Totalita za oponou demokracie

Na rozdíl od mnoha států západní Afriky se Gambie mohla po celou dobu samostatnosti – tedy v posledních víc než 50 letech – opřít o stabilní politickou situaci. Nicméně fakt, že se od roku 1965 v zemi vystřídali pouze dva vládci (a letos v lednu se prezidentského úřadu ujala teprve třetí hlava státu), bohužel nelze ztotožňovat s prosperitou a pocitem bezpečí.

Prezident Yahya Jammeh, jenž se dostal k moci v roce 1994 při vojenském převratu, vládl Gambii železnou pěstí. Za jeho éry běžně docházelo k neoprávněnému zatýkání a mučení, k věznění bez soudu, k násilnému potírání opozice – a mnoho nepohodlných lidí, včetně politických odpůrců či odvážných novinářů, jednoduše zmizelo. Řada obyvatel, především s vyšším vzděláním, ze země emigrovala. Jammeh si navíc znepřátelil mnohé představitele jiných států, což možná Gambijce nakonec zachránilo před dalšími roky jeho vlády.

 

Tam a zase zpět

Kromě trvalého vytváření atmosféry strachu ve vlastní zemi podnikl Jammeh v posledních letech několik diskutabilních kroků na mezinárodní scéně. Nejprve v říjnu 2013 oznámil, že Gambie vystupuje ze Společenství národů, protože „nechce mít nic společného s žádnými neokoloniálními institucemi“. V říjnu 2015 ohlásil, že země nadále nebude respektovat Mezinárodní trestní soud, a v prosinci téhož roku ji přejmenoval na Islámskou republiku Gambie.

V loňských volbách jej porazil kandidát opozice Adama Barrow. Jammeh nejprve porážku uznal, a dokonce novému prezidentovi gratuloval. Nicméně o pár dní později si vše rozmyslel, odmítl opustit svůj post a požadoval nové volby. Vyvolal tak konstituční krizi – a členové Hospodářského společenství západoafrických států (ECOWAS), v čele se Senegalem, Ghanou a Nigérií, zareagovali invazí vojenských jednotek s cílem „obnovit gambijskou demokracii“. Za této situace Jammeh nakonec odstoupil. 

Nový prezident Barrow, jehož inaugurace proběhla v Senegalu, ihned po nástupu uznal kompetence Mezinárodního trestního soudu, zrušil přídomek „Islámská republika“ v názvu země a ještě v únoru zahájil kroky pro návrat Gambie do Společenství národů.

Příliš mnoho výzev

Hospodářská situace Gambie odpovídá dlouholetému autoritářskému režimu, navíc země nemá žádné podstatné přírodní zdroje. Zhruba tři čtvrtiny obyvatel se živí zemědělstvím a většina z nich pěstuje podzemnici olejnou. Nemohou si dovolit nakoupit hnojivo ani kvalitní osivo a zůstávají zcela závislí na deštích. Zemědělství přitom ukrývá nevyužitý potenciál – místní lidé totiž obdělávají jen necelou polovinu orné půdy. Průmysl hraje pouze malou roli a obvykle se pojí se zpracováním zemědělských výrobků. Značné možnosti pak skýtá turistický ruch, především díky četným – i když nevelkým – přírodním parkům.

Vedle turismu představují výrazný zahraniční zdroj peníze, které gambijští emigranti posílají svým rodinám. Důležitou úlohu v zemi dlouhodobě plní i mezinárodní humanitární organizace, nicméně vztahy s nimi narušilo nerespektování lidských práv za minulého režimu. Před Barrowem a jeho administrativou tak leží obrovské výzvy: Musejí téměř od nuly vystavět gambijskou ekonomiku, reformovat bezpečnostní složky i zanedbané státní instituce a v neposlední řadě také zjednat spravedlnost obětem Jammehova režimu či napravit zkorumpovaný soudní systém. 

Vymetená státní kasa 

Nový gambijský prezident Barrow zaručil původně Jammehovi beztrestnost. Později však vyšly najevo skutečnosti, kvůli kterým visí nad jeho rozhodnutím otazník. Prezidentův zvláštní poradce Mai Ahmad Fatty nejprve zjistil, že Jammeh letos v lednu při útěku ukradl ze státní kasy 11,4 milionu dolarů a během posledního týdne u moci nechal své luxusní vozy vyvézt ze země na palubě nákladního letadla. Fatty dodal, že státní pokladna je prakticky prázdná, což potvrdili odborníci z ministerstva financí a gambijské státní banky. 

O měsíc později přišli dva ministři s odhalením, že Jammeh už dřív odčerpal přinejmenším 50 milionů dolarů z fondů sociálního pojištění, přístavů a státní telefonní společnosti. Navíc se prý nákup jeho soukromého letadla za 4,5 milionu dolarů platil ze státního penzijního fondu. Vláda pak přidala zprávu, že Jammehovy kroky zanechaly Gambii s dluhem ve výši miliardy dolarů. Letos v únoru dál zveřejnila agentura Reuters článek, jenž dokládá zneužívání charitativního Fondu pro mír – založeného Jammehem – pro jeho osobní účely. Od začátku roku pobývá někdejší gambijský prezident v Rovníkové Guineji, kde už 38 let vládne Teodoro Obiang Nguema Mbasogo.

Stručné dějiny

Už kolem roku 500 existovala na území dnešní Gambie rozvinutá civilizace, po níž pak zůstaly památky ve formě kamenných kruhů. V 9. a 10. století zanechali arabští obchodníci první písemné zmínky o oblasti a na západě Afriky vybudovali obchodní centra, odkud následně dováželi otroky, zlato a slonovinu.

Klín ve francouzském Senegalu

Obchod se rozvíjel a v západní části kontinentu vyrostly silné státy. Mezi nejmocnější patřila říše Mali, jež ovládala i dnešní území Gambie. Už v polovině 15. století se u ústí stejnojmenné řeky vylodili portugalští mořeplavci a dalších sto let v oblasti dominovali. Na konci 16. století prodali práva na obchod kolem toku Gambie Britům a mezi roky 1651 a 1661 zabralo malou část země Kuronské a zemgalské vévodství, tehdejší vazalský stát Polsko-litevské unie. Během 17. a 18. století bojovali Britové o vliv v regionu s Francouzi a nakonec získali oblast kolem řeky Gambie – byla však zcela vklíněná do Senegalu, obsazeného právě zemí galského kohouta.

Země dvou vládců

Během tří století transatlantického obchodu s otroky bylo z celé západní Afriky odvezeno kolem tří milionů lidí. V roce 1807 postavili Britové otrokářství mimo zákon, ještě další desetiletí však museli zadržovat otrokářské lodě a posílat je proti proudu řeky Gambie na MacCarthyho ostrov (asi 270 km od břehů Atlantiku), který se stal novým domovem pro mnoho osvobozených otroků. 

Od roku 1820 byla Gambie britským protektorátem a od roku 1886 kolonií. Britové ovšem do rozvoje regionu investovali jen málo. Země neměla žádné nerostné bohatství a hlavní vývozní artikl představovala podzemnice olejná. V roce 1965 získala Gambie nezávislost a jako první stanul v jejím čele Dawda Jawara: Do roku 1970 vládl coby premiér a mezi léty 1970 a 1994 jako prezident. Prakticky stejně dlouho byl pak hlavou státu Yahya Jammeh – jeho éra skončila teprve loni.

Lidé

Obyvatelstvo

Počet obyvatel: asi dva miliony, zhruba pětina obyvatel ČR; očekávaná doba dožití: 64,9 roku; prům. počet dětí: 3,63 na ženu; věková struktura: 37,88 % dětí do 15 let, 3,42 % obyv. starších 65 let, 50 % obyv. mladších 20,7 roku; městské obyv.: 59,6 %; etnické složení: Mandinka 33,8 %, Fula 22,1 %, Wolof 12,2 %, Jola 10,9 %, Serahuli 7 %, Serere 3,2 %, Manjago 2,1 %, Bambara 1 %, míšenci 0,8 %, ostatní 6,9 %; náboženství: muslimové 95,6 %, křesťané 4,2 %, bez vyznání 0,1 %, bez upřesnění 0,1 %; jazyky: oficiálním jazykem je angličtina; obyv. pod hranicí chudoby: 48,4 %; gramotnost: 55,5 %.

Politika

Typ vlády: republika prezidentského typu; samostatnost: od 18. 2. 1965 (předtím britská kolonie); hlava státu: prezident Adama Barrow (od 19. 1. 2017); viceprezidentka Isatou Njiie-Saidy (od 20. 3. 1997), prezident je také šéfem vlády; volby: prezident a viceprezident se volí v přímých volbách na pět let bez omezení počtu kandidatur.

Ekonomika

HDP na hlavu: 1 700 USD (odhad z r. 2015; ČR – 33 200 USD); měna: gambijský dalasi (GMD), 1 USD = cca 44 GMD, 1 CZK = asi 1,75 GMD.

Geografie

Rozloha: 11 300 km², tedy přibližně o 1 000 km² víc než Jihočeský kraj; hranice: 749 km, pouze se Senegalem; charakter území: zátopové území řeky Gambie lemované nízkými kopci; podnebí: tropické s obdobím dešťů mezi červnem a listopadem a s chladnějším obdobím sucha od listopadu do května; min. noční / max. denní teploty (°C) v Banjulu: leden–březen 19–20/30–32, duben–červen 20–24/30–31, červenec–září 24–25/30–31, říjen–prosinec 20–25/30–32; nejnižší a nejvyšší bod: Atlantik (0 m) / nepojmenované místo na východě země (53 m).

  • Zdroj textu

    100+1 zahraniční zajímavost

  • Zdroj fotografií

    Shutterstock


Další články v sekci