Reklama


Báječný svět Měsíčňanů: Pravda o jednom z největších podvrhů v dějinách vědy

20.09.2017 - Pavel Pecháček

Zprávy o nejnovějších vědeckých objevech sledovali lidé fascinovaně již téměř před dvěma stovkami let. Zároveň se už tehdy ukázalo, že podobné informace není radno přijímat zcela nekriticky. Názorným příkladem, kam až může slepá víra v média zajít, se stal jeden z největších podvrhů v dějinách populární vědy: Great Moon Hoax čili velká měsíční kachna

Velká měsíční kachna - Astronomové prý pozorovali, jak Měsíčňané vyrábějí umělecké předměty a koupou se v jezeře. Měsíční fauna a flóra měly být neobyčejně pestré – a nápadně se podobat té pozemské. Lunární lidé měli žít jako pozemšťané, navíc však mohli díky křídlům létat
Velká měsíční kachna - Astronomové prý pozorovali, jak Měsíčňané vyrábějí umělecké předměty a koupou se v jezeře. Měsíční fauna a flóra měly být neobyčejně pestré – a nápadně se podobat té pozemské. Lunární lidé měli žít jako pozemšťané, navíc však mohli díky křídlům létat

Historie slavného hoaxu se začala psát v úterý 25. srpna 1835. Toho dne vyšel v newyorském deníku The Sun první z šesti článků, přinášejících neuvěřitelné zprávy o astronomických pozorováních. Na své observatoři poblíž mysu Dobré naděje je měl uskutečnit astronom John Herschel. Autorství článku zůstává dodnes sporné – podle nejpravděpodobnější verze za ním však stál Richard Locke, který v té době pro zmíněný deník pracoval.

Luna jako na dlani 

Autor reportáže nejprve tajuplně naznačil, že informace, jež se budou v novinách po následujících šest dní objevovat, předznamenávají novou éru v našem chápání člověka i života jako takového. Poté pokračoval: „Aby čtenář pochopil důvody našeho nadšení, ihned uvedeme ve známost, že mladý Herschel s použitím teleskopu nesmírných rozměrů a zcela nového principu již ve své observatoři na jižní polokouli stačil učinit nanejvýš pozoruhodné objevy na každé planetě naší Sluneční soustavy, objevil planety v slunečních soustavách cizích, podařilo se mu získat jasný výhled na předměty na Měsíci, plně rovný tomu, jak na pozemské objekty nahlíží pouhé lidské oko ze vzdálenosti sta yardů [asi 91 m – pozn. red.]. Kladně zodpověděl otázku, zda je tato družice obydlena a jakým řádem věcí, zformuloval novou teorii komet a vyřešil či opravil téměř každý čelný problém matematické astronomie.“ 

Zveřejněné informace měly podle autora představovat pouhý výňatek z objevů uskutečněných Herschelem a jeho pomocníky na jihoafrické observatoři, neboť kompletní zprávu toho času bedlivě studovala komise londýnské Královské společnosti. Jako záruka pravdivosti měl posloužit fakt, že podklady pro reportáž zprostředkoval jeden z přímých aktérů celého objevitelského dění – Herschelův asistent Andrew Grant. Přiložené ilustrace prý vytvořil samotný Herschel nebo vznikly na základě jeho originálních nákresů.

Teleskop s obří čočkou 

První dva články se věnovaly především líčení zmíněného fenomenálního teleskopu, který fascinující objevy umožnil. Již Herschelův otec, rovněž astronom, disponoval výkonným dalekohledem se zrcadlem o průměru čtyř stop (cca 1,22 m) a s tubusem dlouhým čtyřicet stop (proto byl znám jako „Great Forty-Foot“). Přístroj dosahoval až 6 000násobného zvětšení, které však nebylo možné kvůli různým optickým omezením využít pro pozorování Měsíce či planet.

TIP: Mýty všedního dne: Tajné kódy na krabicích mléka, obrácený PIN a oslepující vejce

Mladý Herschel ovšem coby nadaný vědec, astronom a matematik uvedené problémy odstranil. Na základě zcela neotřelých principů, jež probíral s věhlasnými odborníky, navrhl nový přístroj – načež se mu jej s požehnáním Jeho Veličenstva a s finanční podporou britských institucí podařilo sestavit. 

Teleskop měl dosahovat zvětšení až 42 000× díky mimořádné čočce o průměru neuvěřitelných 24 stop, tedy přes 7 m. Zhotovila ji jedna z nejvýznačnějších sklářských firem v Británii. Napoprvé se sice výroba nezdařila, ovšem na druhý pokus již mohlo bezmála sedmitunové sklo odplout do Afriky. Tam jej usadili do dřevěněného rámu a celá aparatura, která se obešla bez klasického tubusu, byla umístěna do zvláštní dřevěné konstrukce. Klíčovou součást, jež výkon dalekohledu ještě umocnila, představoval speciální mikroskop zvětšující obrazy vznikající v ohnisku čočky.

Měsíční vlčí máky  

Pokračování seriálu se v novinách objevilo hned následujícího dne a kromě dokončení zprávy o montáži přístroje přineslo také informace o prvním pozorování Měsíce. To se uskutečnilo v noci 10. ledna 1835 a po namíření dalekohledu na Měsíc spatřil Herschel nejprve různé zajímavé horniny, například pozoruhodně zbarvené čediče. Vzápětí však objevil první důkaz existence organického života mimo naši planetu: rostlinku s jasně červeným květem, která připomínala vlčí mák

Krátce nato se ukázaly i měsíční stromy, jež se podobaly našim tisům a jedlím. Netrvalo dlouho a našly se první důkazy o přítomnosti inteligentních bytostí na přirozeném satelitu Země – jakési stavby podobné pyramidám. 

Pestrá lunární flóra

V pozorované oblasti se vyskytovalo také několik zajímavých živočichů, kteří připomínali domácí tury. Později badatelé spatřili ještě bizarnější tvory: jakési namodralé čtvernožce podobné kozám, ovšem s jediným rohem. Měsíční faunu doplňovali velcí kulovití obojživelníci a ptáci, respektive zvláštní druh šedivých pelikánů.

Novinový článek z třetího pozorovacího dne se nesl v podobném duchu. Herschel se spolu s kolegy zaměřil především na okolí kráterů Endymion, Cleomedes, Langrenus a Petavius. Objevili tam desítky druhů stromů, ještě víc bylin a několik dalších dosud nespatřených zvířat. Jednalo se o devět druhů savců a pět různých vejcorodých živočichů, přičemž k první skupině patřili například sloni, losi, miniaturní zebry, rohatí medvědi a dokonce i bezocasí bobři, kteří se pohybovali po dvou nohou.

Po stopách netopýřích lidí 

Čtvrtá reportáž přinesla informaci, že se astronomům podařilo spatřit i tvory, kteří připomínali lidské bytosti. Nevypadali však jako pozemšťané: Jejich kůže měla nažloutlý odstín, vlasy barvu mědi a na zádech jim čněly jasně patrné výběžky, jež nápadně připomínaly blanitá křídla netopýrů. Měsíčňané působili inteligentně a zmíněný dojem podporovala i poměrně velká mozkovna

Astronomové měli dokonce možnost sledovat, jak se spolu tyto bytosti baví – a podle jejich zaujetí i gest během konverzace se dalo bezpečně usuzovat, že se jedná o inteligentní stvoření. Podařilo se je rovněž pozorovat, jak vyrábějí umělecké předměty a oddávají se procházkám či koupání v měsíčním jezeře. 

Zjistilo se také, že se měsíční bytosti vyskytují ve dvou pohlavích, podobně jako lidé. Novinový text tvrdil, že pokud bychom měli Měsíčňany klasifikovat, nejpřiléhavější pojmenování by zřejmě znělo „Vespertilio-homo“ čili „netopýří člověk“. Jak se čtenáři dozvěděli v předposlední části seriálu, zmínění tvorové žili v prostředí podobném tomu pozemskému: Měsíční krajinu měla totiž pokrývat moře, jezera i říčky a nechyběly ani sopky, horstva a další útvary známé z naší planety. Měsíčňané rovněž budovali monumentální stavby, o čemž svědčil mimo jiné nalezený chrám, jehož účel však zůstal badatelům utajen.

Dalekohled v plamenech

V poslední části seriálu přišel ovšem nečekaný zvrat: Čtenáři se dozvěděli, že se pozorování Měsíce muselo kvůli rozsáhlému požáru na observatoři přerušit, a když byly napáchané škody odstraněny, nacházel se již souputník Země v novoluní. Herschel proto zaměřil pozornost na další objekty Sluneční soustavy, zejména na Saturn. 

Planeta vždy představovala pro astronomy magickou vábničku, nikdy však nebylo možné ani doufat, že by se podařilo odhalit tajemství vzniku jejích prstenců. Herschelovo pozorování ovšem ozřejmilo, že se jedná o pozůstatky dvou planet zničených v Saturnově gravitačním poli. Na prstencích se mělo nacházet mnoho aktivních sopek, jejichž kouř jsme však v důsledku rychlého otáčení prstence dřív nerozpoznali. Výsledky následujících výzkumů již redakce neznala, téměř s jistotou však tvrdila, že lze očekávat další fascinující objevy.

Věrohodnost podložená jménem 

Články se na první pohled zdály poměrně realistické – a zvlášť silně působily na čtenáře bez odbornějšího technického či přírodovědného vzdělání. K hodnověrnosti až neuvěřitelných tvrzení navíc přispívalo jméno Johna Herschela, který tehdy patřil k největším kapacitám v oboru. Pozorování se údajně zúčastnili jako svědci zástupci veřejných i vojenských autorit. 

TIP: Šest šílených fikcí, kterým lidé uvěřili

Text zároveň obsahoval (alespoň pro laiky) věrohodné líčení technologie, na jejíž bázi teleskop fungoval, včetně detailů o jeho výrobě, převozu a uvedení do provozu. Herschel si do Afriky dalekohled opravdu přivezl. Nicméně se nejednalo o žádný revoluční přístroj, nýbrž o jeden z teleskopů postavených jeho otcem – asi 6 m dlouhý reflektor se zrcadlem o průměru 47,5 cm. 

Noviny podrobně líčily všelijaké detaily měsíční krajiny a vědecky zkoumaly charakteristiky tamních živočichů a rostlin. Při bližším pohledu si však nelze nevšimnout, že popisovaná zvířata byla vždy snadno přirovnatelná k těm pozemským a lišila se jen v maličkostech. Navíc se v jinak poměrně obecném popisu objevily v několika případech detailní informace vzbuzující otázku, jak vlastně mohly být pozorovány. V textu se nacházely i různé drobné nesrovnalosti a celý byl podán až nepřirozeně vzletným a lehkým jazykem.

Navzdory uvedeným skutečnostem reportáž zafungovala. Zpráva vyvolala mohutný ohlas a prodeje deníku výrazně stouply. Jelikož tehdy noviny The Sun slavily teprve druhé výročí existence, znamenala pro ně taková reklama vynikající marketingový tah. Celý New York najednou žil Měsícem a jeho obyvateli.

Fraška bez Herschelova vědomí

Hned po zveřejnění článků se ovšem ozvalo mnoho skeptiků, kteří ani na chvíli nepochybovali, že jde o frašku. Mezi prvními byli odborníci na optiku a konstrukci teleskopů, kteří považovali výrobu tak obrovské čočky za nemožnou. A pokud byl nereálný technologický popis teleskopu, proč by se měl na pravdě zakládat zbytek? Po několika týdnech začalo prosakovat, že se opravdu jedná o blamáž, ale noviny se nijak nevyjádřily. 

K autorství textu se dodnes nikdo nepřihlásil, a navíc se ukázalo, že celá zpráva vznikla bez Herschelova vědomí. Vědec naštěstí pokládal vzniklou situaci za úsměvnou a s lítostí přiznal, že jeho dosavadní objevy bohužel nikdy nebyly tak vzrušující, jak je vykreslily newyorské noviny. Rozsahem i dopadem se jednalo o vůbec první podobnou událost v historii hromadných sdělovacích prostředků a Great Moon Hoax dodnes zůstává námětem mnoha článků i studií o vlivu médií na veřejné mínění.

Vykradený Edgar Allan Poe?

Kolem měsíčního hoaxu se rozpoutal ještě jeden zajímavý spor. Literát Edgar Allan Poe totiž tvrdil, že je zmíněný seriál do značné míry plagiátem jeho příběhu Bezpříkladná dobrodružství Hanse Pfalla, publikovaného o dva měsíce dřív, který ovšem v době vydání nevzbudil větší ohlas. Poe se cítil ošizen a k novinám zaujal záštiplný postoj. V roce 1844 však vyšel na stránkách The Sun jiný fiktivní příběh, jenž popisoval přelet jistého cestovatele přes Atlantický oceán v balonu. Autorem reportáže už byl opravdu Poe a jeho smyšlená zpráva se později vžila pod názvem The Balloon Hoax neboli „senzace s balonem“.

  • Zdroj textu: 100+1 zahraniční zajímavost, Astropis
  • Zdroj fotografií: Wikipedia

Reklama



Reklama

Aktuální články

Zajímavosti

Paříž je pojmenovaná podle keltského kmene známého jako Parisii. Nejstarší osídlení se datuje do roku 4200 př. n. l.

Cestování

Konopí stále častěji nachází uplatnění v medicíně

Věda

Odvedl krysař děti na Moravu?

Historie

Nejnovější test motoru pro nosnou raketu systému SLS

Vesmír
Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907