Barevné rituály pohybu: Překvapivá poselství nejuniverzálnějšího jazyka

Tanec slavnosti Ati-atihan (Filipíny)

Ati-atihan představuje slavný národní tanec i stejnojmenný festival pořádaný ve filipínském Kalibu. Původ slavnosti sahá až do 12. století: Tehdy připomínala smír mezi původními obyvateli Ati a malajskými kmeny, které se v místě usadily později. Svátek začínal v období sucha, kdy lidé Ati sestupovali podle tradice z hor a obchodovali i slavili s malajskými kmeny sídlícími u pobřeží. Poté co se v regionu usídlili Španělé, získal festival také křesťanský význam a dnes se jím oslavuje i narození Ježíše. Tanec se tradičně pojí s velmi pestrými kostýmy a bohatými dekoracemi.

Dogonský tanec (Mali)

Dogoni představují etnickou skupinu obývající Bandiagaru v centrálním Mali. Nedílnou součást jejich kultury tvoří rituální tance s průvody masek, konané při všech významných náboženských obřadech. Jeden z nejdůležitějších svátků, Sigi, se přitom odehrává pouze každých 60 let a oslavuje hvězdu Sirius B. Ostatně, dogonská znalost vesmíru je pozoruhodná a našla místo i v tamních legendách. Kdysi prý Dogony navštívil polobůh Nommo, který připomínal člověka s rybím ocasem, a naučil je řemeslům – údajně pocházel právě ze Siria.

Bharata natjam (Indie)

Bharata natjam je taneční styl, který se vyvinul v jihoindické oblasti Tamilnádu. Slouží k vyjádření hinduistických náboženských témat a jeho techniky poprvé popsalo již dílo Natja šastra z 2. století př. n. l. Původně se mu věnovaly pouze ženy, a to výhradně v chrámech – na veřejnosti se tanec objevil až v 30. letech minulého století. Představení trvá obvykle dvě hodiny a předvádí jej tanečnice za doprovodu bubnů, trubek a zpěvu.

Rusalny tydzen (Bělorusko)

Rusalny tydzen neboli „týden rusalek“ se i se svými tradičními tanci slaví napříč celým Běloruskem a jeho původ sahá až do pohanských dob. Ženy tančí kolem obrovského ohně, házejí věnce do řeky a také vybírají hlavní vílu, o níž se věří, že bude chránit úrodu. Kromě zpěvu a tance se svátky pojí i s bohatou hostinou.

Čham (Čína)

Kořeny tance čham sahají až do počátku 8. století, kdy provázel významné náboženské svátky tantrického buddhismu v Tibetu. Lámové si při něm nasazují stylizované masky býků, jelenů či trojokých ochránců víry, přičemž jejich tanec symbolizuje vítězství nad špatností. Hudební doprovod zajišťují mniši na tradiční tibetské nástroje a celkové vyznění často odpovídá základním buddhistickým hodnotám – především soucitu se všemi bytostmi.

Tance indiánů z Taos Pueblo (USA)

Indiáni z Taos Pueblo v Novém Mexiku se řadí k prastarému severoamerickému kmenu, jehož příslušníci patřili k vůbec nejstarším obyvatelům kontinentu. Své kulturní dědictví si dodnes střeží natolik pečlivě, že jej stále halí řada tajemství. Mnohé jejich obřady provázejí rituální tance v bohatě zdobených kostýmech a domorodci je za zvuku dunivých bubnů čas od času předvádějí na velkých setkáních zvaných pow wow.

Tanec kukeri (Bulharsko)

Název tradičního bulharského rituálu kukeri pochází z latinského slova „cuculla“ neboli „kapuce“ a označuje vyhánění zlých duchů pomocí rituálního monstra. Tanečníci oblékají složité úbory z kožešin, stuh, peří a korálků, na hlavě mívají vyřezávanou masku zvířat či ptáků a kolem pasu jim visí těžké měděné nebo bronzové zvony. V noci kukeri obcházejí domy ve vesnici, aby vyhnali zlé duchy, kteří by mohli v dalším roce přinést neštěstí či chudobu. Poté se shromáždí na náměstí a oddávají se bouřlivému tanci.