Chřestýš: Ohrožený král Ameriky

Téměř neslyší, pachy vnímají jen jazykem, oči nezavírají ani ve spánku a smrtící jed dokážou pečlivě dávkovat. Mimo to příroda chřestýšům nadělila ještě jednu specialitu: díky infračerveným senzorům „vidí“ i ve tmě

16.02.2016 - Kateřina Vašků



Chřestýši se odedávna objevovali v amerických legendách, zejména u indiánů kmene Hopi. Není divu – původní obyvatelé amerického kontinentu jejich jed využívali k rituálním účelům i k léčení, ale také do něj namáčeli hroty šípů. Všech 36 známých druhů a 70 poddruhů chřestýšů obývá území Ameriky, přičemž jejich teritorium sahá od jihu Alberty a Britské Kolumbie až po centrální Argentinu.

Predátoři dorůstající délky až 2,5 m se živí nejrůznějšími hlodavci, ptáky či žábami. Loví v noci a využívají přitom schopnost „vidět“ infračervené záření – mohou tak poměrně přesně určit velikost, druh i vzdálenost své kořisti. S výjimkou lovu však není chřestýš agresivní a případnému nebezpečí se snaží vyhnout „útěkem“. V přírodě má mnoho přirozených nepřátel včetně člověka, ale mezi ohrožené druhy se řadí spíš z jiného důvodu.

Z jeho původních teritorií zbyl totiž mnohde pouhý zlomek: například chřestýš diamantový dnes obývá jen 3 % svého někdejšího domova a k jeho posledním útočištím patří rezervace Severní Karolíny a část Louisiany.

  • Zdroj textu

    100+1 zahraniční zajímavost

  • Zdroj fotografií

    Shutterstock


Další články v sekci