Čísla zakletá v kameni: Nerozluštěná záhada pyramid v Gíze

Egyptské pyramidy, ale i gotické a barokní stavby nás dodnes udivují precizním provedením a propracovanou výzdobou. Při bližším pohledu však odhalují ještě další, méně známou tvář. Dávní stavitelé do nich totiž často ukryli i číselné vzorce naznačující, že jejich vědomosti sahaly podstatně dál, než si myslíme




Už staří Sumerové chápali některá čísla jako posvátná, staroindické texty je dokonce považovaly za bráhmovská čili božská a jako taková je vzývaly a zaříkávaly. O rozvinutí číselné symboliky v řecké kulturní oblasti se zasloužil známý filozof Pythagoras: Mimo jiné odvodil vztah čísla a tónu a zavedl termín „hudba sfér“, jenž vyjadřoval matematicko-hudební harmonii vesmíru.


 Seriál o symbolice čísel velkých staveb


Židovská tajná nauka kabala (viz Kosmické zákony v číslech) stojí celá na mystice čísel, jejíž pochopení může vést až k poznání tajemství stvoření. Je proto logické, že se tato symbolika promítla do staveb hrobek a chrámů, které jsou pomyslně napojeny na božský svět.  

Pyramidy v egyptské Gíze: Nerozluštěná záhada v písku

Matematické, astronomické a možná i četné další znalosti našich předků se podle mnohých odborníků ukrývají v monumentálních egyptských pyramidách. Zřejmě nejznámější a stále nejzáhadnější zůstává starověký div světa, ležící nedaleko Káhiry: pyramidy v Gíze.

Tamní největší pyramida – Chufuova nebo také Cheopsova – má čtvercovou základnu o straně dlouhé 230 m, což odpovídá asi miliardtině vzdálenosti Marsu od Slunce. Původní výška stavby činila 146,59 m. Údajně není náhodou, že přibližně stejné číslo, ovšem v milionech kilometrů, vyjadřuje vzdálenost Země od Slunce. A další zajímavé cifry: Vydělíme-li obvod pyramidy dvojnásobkem její výšky, dostaneme číslo pí; od středu planety ji pak dělí stejná vzdálenost jako od severního pólu. Hmotnost celého kolosu se odhaduje na 5,97 milionu tun, a vykazuje tedy zajímavou spojitost s hmotností Země, jež činí 5,97 × 1021 tun.  

Poloha stavby byla s obdivuhodnou přesností zaměřena do čtyř světových stran, a navíc pyramida leží v přesné třetině vzdálenosti mezi rovníkem a pólem. Otázkou zůstává, zda šlo o náhodu, nebo zda ten, kdo ji projektoval, mohl skutečně ovládat metody určování zeměpisné délky a šířky, jejichž využívání se běžně datuje až do 16. století. 

Matematické hrátky

Teprve moderní technologie v roce 1993 odhalily, že některé šachty, jimiž je egyptská chlouba doslova protkána, nemusely nutně sloužit k větrání. Směřují totiž k nebesům – konkrétně k souhvězdí Orionu, jež mělo pro Egypťany mimořádný význam: Spojovali jej s bohem podsvětí Usirem, a podle odvážnějších teorií tak šachty představovaly jakési „výtahy“ do posmrtného života. Sousední pyramidy – Rachefova a Menkaureova – pak byly dle některých hypotéz postaveny tak, aby kopírovaly rozmístění hvězd v Orionu.

Podobně jako u všech velkých záhad je ovšem nutné i v případě Cheopsovy pyramidy přistupovat k interpretacím kriticky. Značná část číselné „magie“ vzniká nejspíš jen zbožným přáním záhadologů: Hmotnost a poloha pyramidy vztažená k rozměrům Země, pozice vůči hvězdám nebo vztahy ke Slunci – to vše jsou číselné hry, které bychom s trochou snahy mohli uplatnit u jakékoliv pozemské stavby. Nikdo však nemůže zpochybnit, že se pyramidy staly na dlouhé tisíce let vrcholem architektonického umu a že je dokázala překonat teprve moderní díla vytvořená během průmyslové revoluce v 19. století.

Kosmické zákony v číslech

Tajná židovská nauka kabala se po dlouhá staletí předávala pouze ústně. Vychází přitom z předpokladu, že všechny kosmické zákony lze určit pomocí čísel. Nic se neděje náhodně, všechno má smysl a řád, ve všem je soulad a pořádek. Uspořádání na základě čísel, váhy, míry představuje podle kabaly nejvyšší zákon viditelné přírody, který vyvěrá z pravidelného uspořádání duchovního světa, jehož neviditelné sféry dávají materiálnu řád. Jde vlastně o mystickou variantu tzv. neoplatonské filozofie, která se v pozdní antice šířila celým helénistickým světem. 

Podle kabalistů jsou veškerá tajemství ukryta ve Starém zákoně. Protože biblická hebrejština nepoužívá v zápisu samohlásky (ty se doplňují až při čtení), mohou se celé pasáže číst jinak, než velí tradice. Při „tajném“ čtení pak opět pomáhá mystická matematika, která umožňuje doplňovat ty „správné“ hlásky.

  • Zdroj textu

    100+1 zahraniční zajímavost

  • Zdroj fotografií

    Ricardo Liberato | Wikipedia


Další články v sekci