Dřevo pro zbraně i nástroje: Dříny, užiteční pomocníci s tvrdým dřevem

Dříny jsou opadavé, vzácněji stálezelené dřeviny. Botanicky se dělí na několik skupin: za prvé vlastní dříny, které kvetou brzy na jaře žlutými květy před rozvinutím listů a dále dříny květnaté. Ty mají drobné květy v hlávkovitém květenství a obvykle čtyři velké výrazně zbarvené listeny, jež spolu s květenstvím vytvářejí biologický květ lákající hmyz

02.02.2017 - Pavel Sekerka



Další skupinou jsou dřínečky, které se podobají květnatým dřínům, ale jsou to nízké polokeře s plazivými oddenky. Poslední skupinou jsou svídy kvetoucí začátkem léta velkými bílými vrcholíky. 
Někteří botanici řadí jednotlivé skupiny do samostatných rodů. V současnosti se ale dává přednost velkým rodům, a tak byly svídy i květnaté dříny zařazeny zpět k pravým dřínům. Celkem bylo popsáno kolem 40 druhů rostoucích v mírném a subtropickém pásmu severní polokoule. Vědecké jméno cornus získal dřín díky pevnosti dřeva, jenž je stejně tvrdé jako roh či paroh (cornu).

Dřín obecný (Cornus mas)

Náš domácí druh, který roste na suchých skalnatých stanovištích. Je jedním z prvních kvetoucích keřů, jehož zářivé žluté květy opylují včely.

Plody jsou dnes pozapomenutým ovocem s velkým obsahem vitaminu C. Zprvu mají svíravou chuť, kterou ztrácejí při dozrávání. Ve středověku se používaly k přípravě polévek a omáček a nedozrálé plody se nakládaly se solí podobně jako olivy. Tento zvyk se udržel ve východním Turecku. Dodnes se dřínky používají na výrobu kompotů, džemů nebo se suší.

TIP: Indický národní park Sariska aneb Protiklady indické přírody

Velice tvrdé dřevo používali již staří Řekové na výrobu oštěpů, později našlo užití jako materiál na palce pro mlýnská kola, v kolařství a při výrobě nástrojů.

Velikost: do 5 m, největší kolem 9 m
Doba květu: březen, duben
Květ: drobný, žlutý
Pěstování: na suchém slunném stanovišti, vápnité půdy
Rozšíření: střední a jižní Evropa, Malá Asie a Kavkaz
Status: ohrožený druh ČR

Dřín japonský (Cornus kousa)

Oblíbená okrasná dřevina, která se pěstuje v řadě kultivarů lišících se především různě zbarvenými listeny. Přirozeně roste v horských listnatých lesích, většinou v chráněných údolích. Květy vyrážejí v hustých hlávkách podepřených čtyřmi bílými nebo růžovými listeny.

Mladé listy slouží jako zelenina a z tvrdého dřeva se vyrábějí nástroje.

Velikost: 7 m, nejvyšší stromy až 12 m
Doba květu: květen 
Květ: drobný, nazelenalý
Pěstování: chráněná stanoviště, polostín
Rozšíření: Čína, Korea, Japonsko

Dříneček kanadský (Cornus canadensis)

Letní zelené stonky vyrůstají z plazivého, dřevnatějícího oddenku. Ten obvykle nese šest listů, dva větší a čtyři menší, nahloučené blízko sebe. Květenství je vrcholová hlávka drobných bílých květů, podepřená čtyřmi bílými listeny.

Botanikům dlouho nebylo jasné, proč prašníky otevřených květů neobsahují pyl. Teprve nasnímání otevírajícího se květu kamerou a zpomalený záznam prozradily, že tyčinky fungují jako katapult. Při otevření okvětních lístků se prudce narovnají v kolénku, které je asi uprostřed nitky a současně prašníky vymrští pyl kolmo vzhůru. Otevírání květu dřínečku kanadského je nejrychlejší pohyb v rostlinné říši a nejspíše i mezi živočichy. Kmit, kterým je pyl vystřelen, trvá asi půl sekundy a zrychlení, jež při tom krátkodobě dosahuje, je až 800× větší než zrychlení startující rakety.

Kořeny tohoto druhu se dříve léčila kojenecká kolika, stonky s listy jsou slabé analgetikum a antipyretikum.

Velikost: 10–20 cm
Doba květu: duben, květen podle nadmořské výšky
Květ: drobný, bílý
Pěstování: jako půdopokryvná rostlina do stínu
Rozšíření: Severní Amerika, východní Asie

  • Zdroj textu

    Příroda 9/2010

  • Zdroj fotografií

    David Vojtuš


Další články v sekci