Reklama

Reklama

Druhý život odpadků: Recyklace odpadu má smysl

24.8.2015 - Kateřina Vašků
Narůstající hromady odpadu se pro řadu zemí stávají velkým problémem. Jedno z nejefektivnějších řešení představuje recyklace, díky níž může například z použitých PET láhví vzniknout sportovní bunda či koberec
Planeta odpadků

O třídění odpadů koluje v naší zemi řada mýtů: od toho, že recyklace stejně nemá smysl, pokud netřídí všichni, až po představu, že jde jen o „výstřelek“ mladých intelektuálů. Nic z uvedeného samozřejmě není pravda, přesto se u nás stále recykluje pouze 24 % komunálního odpadu, což je například v porovnání s Německem či Rakouskem více než o polovinu méně.

Půl tuny ročně

Češi každý rok vyprodukují asi 5,4 milionu tun odpadu, takže na hlavu připadá zhruba 510 kg. Přestože to tak na první pohled možná nevypadá, aktivně třídí celých 71 % z nás. Podle odborníků jde však stále ještě o nízké číslo i vzhledem k faktu, že se dnes v naší republice nachází více než 240 tisíc speciálních kontejnerů. Průměrná vzdálenost k nejbližšímu z nich tak činí pouhých 101 m. Přesto na netříděných skládkách a ve spalovnách každoročně končí recyklovatelné materiály za tři miliardy korun.

Dobrá zpráva zní, že až čtyři pětiny z toho, co vyhodíme, lze opětovně zužitkovat. U materiálů, jako je sklo, při tom navíc nehrozí ztráta kvality; jindy – jako v případě papíru – dochází k postupnému znehodnocování (tzv. downcyclingu). Výhody recyklace jsou však zjevné: kromě úspory obnovitelných i neobnovitelných zdrojů se rovněž výrazně šetří životní prostředí a také vznikají nová pracovní místa. Odborníci například spočítali, že pokud by naše republika recyklovala ve stejné míře jako belgické Vlámsko – kde se třídí 70 % odpadů, tedy zhruba třikrát víc než u nás –, vytvořilo by se v Česku deset tisíc nových pracovních pozic.

Koloběh papíru a skla

Například tříděný papír se zpracovává ve velkých papírnách, kde se rozmixuje s vodou na řídkou kaši obsahující papírová vlákna. Hmota se následně nanáší na speciální síto, načež se lisuje a vysouší. Nový materiál slouží nejčastěji k výrobě toaletního a kancelářského papíru, novin, papírových briket nebo stavebních izolací. Zmíněná metoda značně šetří lesy – 1 t vytříděného papíru „zachrání“ až 2 t dřeva. Co se týče skleněného odpadu, k jeho obrovským výhodám patří možnost jej recyklovat prakticky donekonečna. Vytříděné skleněné střepy se taví při teplotách 800–1 400 °C, často přímo ve sklárnách. Z roztavené hmoty pak rovnou vznikají nové výrobky, nejčastěji láhve a sklenice.

Problém zvaný bioodpad

Jak již bylo řečeno, navzdory faktu, že většina Čechů třídí, zůstává u nás míra recyklace poměrně nízká. Klíč k tomuto nesouladu nabízí letmý pohled na obsah průměrné české popelnice: z více než jedné třetiny jej totiž tvoří bioodpad, tedy položka, která se u nás do recyklace stále ještě zahrnuje minimálně.

K bioodpadu patří kuchyňské zbytky – od bramborových slupek až po nedojedená či zkažená jídla –, ale také třeba listí a větve. Pouhých 13 % se v tomto případě recykluje a 10 % končí ve spalovnách. Většinou však bioodpad putuje na skládky, kde následně hnije, zapáchá, a často i zapříčiní kontaminaci vody. Takže ano: Češi recyklují – ale jen „tvrdé“ materiály, zatímco ty „měkké“ ve velkém vyhazují.

V boji s bioodpadem chtějí ekologové prosadit domácí či komunitní kompostování, jež se ujalo například v Rakousku. Řešením se mohou stát i biokontejnery blízko u domu, které obyvatele přimějí odpad třídit. Přechod k další formě recyklace pochopitelně představuje běh na delší trať. Zřejmě ho však urychlí nová vyhláška, jež vstoupila v platnost letos v lednu a stanovuje obcím povinnost třídit kromě kovů, plastů, papíru a skla také právě biologicky rozložitelný odpad.

Na planetě odpadků

Podíváme-li se na odpady v globálním měřítku, situace zatím nevypadá příliš příznivě. Zatímco v roce 2010 lidé celosvětově vyprodukovali více než 3,5 milionu tun odpadu denně, v roce 2025 půjde podle specialisty na městský rozvoj Dana Hoornwega o celých šest milionů tun. Zmíněný odborník ve své zprávě pro Světovou banku z roku 2012 dále odhaduje, že do roku 2100 bude lidstvo globálně vytvářet třikrát víc odpadu než v současnosti, tedy asi 11 milionů tun denně. A to už pro města znamená opravdu velkou hrozbu.

S množstvím odpadků samozřejmě rostou i náklady na jejich zpracování: V roce 2010 dosahovaly celosvětově přibližně 205 miliard dolarů, tj. zhruba pěti bilionů korun. Do roku 2025 by se však podle prognóz mohly vyšplhat až ke 375 miliardám dolarů, tedy asi k devíti bilionům korun, přičemž největší zátěž budou představovat rozvojové země.

Představitelé některých měst už závažnost situace pochopili a snaží se ukázat, že to jde i jinak. San Francisco si například vytyčilo ambiciózní cíl „nulového odpadu“ do roku 2020, čehož chce docílit striktně dodržovanou recyklací. S podobným konceptem přišlo rovněž japonské Kawasaki. Že se lze s odpadem ekologicky vypořádat také v našich končinách, pak dokazuje například zhruba pětitisícové slovenské město Palárikovo, kde třídí a opět využívají 75 % odpadků.

Víte, že?

Recyklací 1 t plastu ušetříme energii, která odpovídá 12 barelům ropy. Po celé České republice je rozmístěno 241 589 kontejnerů na třídění odpadků. Díky zpětnému odběru jediné televize se produkce nebezpečných odpadů sníží o 145 kg a uspoří se 9,73 kg primárních surovin (zejména písku, vápence a železa). Běžná česká domácnost vytřídí za rok 45 kg papíru. V zemích EU končí průměrně 54 % odpadků na skládkách, 12 % ve spalovnách a pouze 30 % se recykluje. 

Reklama