Reklama

Reklama

Fascinace říší středu: Jak se měnil pohled Evropy na Čínu

27.3.2017 - Tomáš Konečný
Přelom 17. a 18. století se v Evropě nesl v duchu okouzlení čínskými a japonskými vlivy, jemuž podlehla zejména tehdejší elita. Popularitu Dálného východu posilovaly módní vědecké teorie, které v Číně spatřovaly počátek evropských tradic
Čínská zahrada
Čínská zahrada

Fascinace orientální exotikou se promítla i do malířství. Plátno Čínská zahrada vytvořil v 18. století François Boucher

Orientálním kultem se ve zmíněné době nechali unést mimo jiné někteří význační vědci, kteří pak odkaz na čínskou kulturu a vědu začlenili do svých teorií. Například Nicolas Trigault, francouzský jezuitský misionář působící svého času v Číně, považoval Konfucia za křesťanského myslitele, anglický architekt Inigo Jones navrhoval uznat čínštinu za nejstarší jazyk světa a jiný anglický architekt a myslitel, John Webb, tvrdil, že Noemova archa přistála po potopě světa právě v Číně.

Starý zákon v čínštině 

Racionalističtí filozofové vychvalovali čínské znakové písmo jako nejdokonalejší abecední systém a angličtí jazykovědci tvrdili, že Starý zákon byl původně napsán čínsky. Slavný německý filozof Gottfried Wilhelm Leibniz považoval čínskou společnost za vzor spravedlivého pořádku a francouzský ekonom François Quesnay v ní viděl ideální ukázku liberálního ekonomického řádu.

Vliv čínských vzorů byl tak silný, že na přelomu 17. a 18. století pronikl i do architektury, včetně podoby interiérů. Vlastnit nákladné orientální dekorace, zejména tapety a porcelán, bylo důkazem bohatství i dobrého vkusu. Orientální textilie patřily k nejoblíbenější výzdobě vnitřních prostor. Vedle bavlny šlo zejména o populární čínské hedvábí zvané „pékin“, nejčastěji s motivem stromů, květin a ptáků. Původně jej Nizozemci dováželi z Kantonu, ale materiál byl velmi drahý, a tak se ve Francii a německých zemích začaly masově vyrábět nápodoby.

Japonský anglický park

Velké oblibě se těšily také tapety malované na rýžovém papíře a vůbec nejdražší artikl představoval modro-bílý porcelán. Zájem o všechny zmíněné výrobky byl v Evropě tak silný, že je obchodníci nestačili dovážet, a například Angličané proto v čínských přístavech běžně nakupovali i nehotové produkty a odpad z dílen. Krajinářský útvar známý jako anglický park, který se zrodil počátkem 18. století, pak podle některých teorií vycházel ze vzoru japonské zahrady.

Idealizaci Číny ukončili až osvícenci, kteří považovali říši středu za zaostalou zemi plnou bídy, korupce a podvodů, jež je pozadu technologicky, mravně i kulturně. Jejich skepsi převzali v 18. století francouzští encyklopedisté, podle nichž se Čína odsoudila k roli bezmocného giganta, který nedokáže těžit ze svého potenciálu.

Reklama