Reklama


František Běhounek: Dobrodružství českého Julese Verna

19.11.2017 - Kateřina Helán Vašků

Jako „český Verne“ byl v minulosti označován nejeden spisovatel. František Běhounek však zmíněný literární vzor v určitém směru dokonce předčil. Životy jeho knižních hrdinů se totiž často opírají o jeho vlastní zážitky

Vzducholoď Italia, jež se v roce 1928 měla vznést k severnímu pólu, nakonec svého cíle dosáhla, poté však tragicky ztroskotala.
Vzducholoď Italia, jež se v roce 1928 měla vznést k severnímu pólu, nakonec svého cíle dosáhla, poté však tragicky ztroskotala.

„Všechno se událo neobyčejně rychle. Jak dlouho trval ten pád z výše tří set metrů? Nikdo to nedovedl přesně říci. Dvě minuty, snad tři, jistě ne déle než pět. Před kormidelníkem náhle vyrostly ostré ledové kry. Pustil kolo a zoufale rozhodil rukama. Nobile se vrhl k opuštěnému kolu, domnívaje se, že bude moci něco zachránit. Nezbyl mu k tomu ani čas, ani možnost…“

Ne, to není ukázka z poutavé kapitoly dobrodružného románu. Těmito řádky popsal jednu z nejdramatičtějších událostí svého života – ztroskotání vzducholodi Italia nad severním pólem – český vědec, spisovatel a dobrodruh František Běhounek (1898–1973). Po osudovém zážitku, kdy se doslova podruhé narodil, se sice upnul spíše k vědecké sféře, jeho romány však naznačují, že nikdy nezapomněl. Dokazují to ostatně i názvy jeho knih – slova „robinsonové“ a „dobrodruzi“ se objevují v názvech hned šesti knižních titulů jeho bohaté bibliografie. 

Na studia ke Skłodowské 

Přitom zpočátku nic nenasvědčovalo tomu, že se introvertní rodák z Prahy stane jedním z nejstatečnějších členů posádky ztroskotané vzducholodi, jež měla pokořit severní pól. V roce 1920 dokončil jakožto dvacetiletý matematicko-fyzikální studia na Karlově univerzitě a později získal dvouleté stipendium na Sorbonně. Náhoda tomu chtěla, že jej uchvátila oblast radioaktivity, a roky v Paříži tak mohl zasvětit studiu pod přímým vedením světoznámé fyzičky Marie Curie-Skłodowské. 

Mladý inženýr se poté vrátil zpět do Československa, aby mohl zkoumat radioaktivitu hornin v Jáchymově. Ale v rodné zemi dlouho nezůstal. Byl to především jeho vynález přístroje k měření kosmického záření, jenž mu v roce 1926 zajistil účast ve výpravě vzducholodi Norge k severnímu pólu. Expedici tehdy vedl slavný polárník Roald Amundsen spolu s italským generálem Umbertem Nobilem. V roce 1926 tak Běhounek poprvé stanul na Špicberkách. Podílel se tehdy (i když nepřímo, protože k pólu nakonec letěly jen jeho přístroje) na velké slávě – historicky prvním přeletu z Evropy do Ameriky přes severní pól.

Muž vznešené duše

Následující výpravu k severnímu pólu naplánoval Nobile již samostatně. A opět si přizval k ruce šikovného Čechoslováka, kterého ve vzpomínkách popsal jako „chladného, nesnadno přístupného badatele“. 

Loď se společně s šestnáctičlennou posádkou a Nobilovou fenkou Titianou vznesla ze základny na Špicberkách 23. května 1928. Přes zamrzlé Grónské moře dosáhla u Bridgmannova mysu Grónska, odkud již zamířila přímo k pólu. Jenže kvůli silnému vichru nemohla přistát – odsouzena nejprve k téměř dvouhodinovému kroužení nad severní točnou se nakonec vydala na zpáteční cestu. A právě tehdy došlo k osudné katastrofě – vzducholoď se zřítila

Následně se rozpoutala osudová hra o životy zbylé posádky, která měla prověřit morální charaktery jednotlivých aktérů. Devět trosečníků muselo jen s jediným stanem a zbytky potravin přežít dlouhých sedm týdnů v ledové pustině. Zatímco mnozí propadali panice nebo sebevražedným tendencím, Běhounek z této životní bitvy vyšel jako vítěz. Proměnu korektního vědce v drsného polárníka popisuje sám Nobile následujícími slovy: „V mysli se mi zjevuje za tímto přísným a akademicky odměřeným Běhounkem jiný, kterého miluji mnohem více: zablácený Běhounek v odřené beránčí kožešině… Běhounek z červeného stanu… Běhounek vznešené duše.“

Spása jménem Krasin 

Nakonec třem mužům z posádky povolily nervy a vydali se hledat pevninu na vlastní pěst. Nobile ve svých pamětech opět popisuje, jak se k situaci postavil Běhounek, který zůstal v bezvýchodné situaci do poslední chvíle s raněnými: „[…] Stejně pečlivě prohlížel elektromotory, jako chystal přípravu medvědího masa a chodil na obhlídky kolem stanu. […] Nikdy neodmlouval ani jediným slovem.“

Svět projevil při hledání pohřešované posádky nebývalou solidaritu. Při pátrání po trosečnících zahynul společně se svou výpravou například i Roald Amundsen. Navzdory množství překážek se nakonec Švédům a Sovětům postupně podařilo všechny muže zachránit. První otázka, kterou Běhounek položil veliteli záchranného ledoborce Krasin ihned po svém nalodění, zněla: „Budu moci na Krasinu pokračovat ve své práci?“ Jde o výmluvný důkaz, jak se odvážný Čech se svým druhým narozením vyrovnával.

Tituly a čestné funkce 

Po návratu do vlasti se Běhounek pustil do vědecké práce s houževnatostí sobě vlastní. Již v roce 1929 habilitoval na Karlově univerzitě a stal se docentem radioaktivity a atmosférické elektřiny. V letech 1933–1945 vedl Státní radiologický ústav, od roku 1951 stanul v čele Onkologického ústavu a v roce 1954 získal na pražské univerzitě profesuru. Výčet dalších čestných titulů a postů se zdá být téměř nekonečný: z těch nejvýznamnějších například jmenujme, že od 50. let 20. století působil jako expert ministerstva zahraničních věcí pro výzkum atomového záření v UNESCO

Perem dobrodruha 

Běhounek však nebyl pouze vědcem a dobrodruhem. Celým jeho životem se táhla i neméně významná linie – dráha literární. Záběr tvorby jinak vytíženého vědce byl přitom co do šíře žánrů i do kvantity téměř neuvěřitelný: vydal více než šedesát žánrově značně odlišných děl, jež jsou z velké většiny určena pro mládež. 

Jeho populárně-naučné romány jako Od atomu k vesmíru (1939), O zářící hmotě (1954) nebo Newton by se divil (1975) dodnes přitahují svou srozumitelností i nezdolným nadšením, s nímž se snaží předávat své poznatky čtenářům napříč generacemi. 

Robinsonové a trosečníci 

Jádro Běhounkovy literatury však tkví v literatuře beletristické, v níž se doslova vyžíval. Jeho více než 34 románů nás zavádí jednak do vzdálené budoucnosti, jednak do dosud neprobádaných či smyšlených končin Země. Nejvýznamnějším a nejčtenějším dílem zůstává román Trosečníci polárního moře (původně Trosečníci na kře ledové, vydaný již v roce 1928). Právě v něm totiž Běhounek neobyčejně autenticky a poutavě zaznamenal ztroskotání vzducholodi Italia.

TIP: Hanácký Lawrence z Arábie: Neobyčejný příběh českého dobrodruha Aloise Musila

„Český Verne“ se k velkému literárnímu vzoru hrdě hlásil a tvorbu mu neznechutily ani dobové kritiky, které jeho románům vytýkaly příliš úpornou snahu o vzdělávání dětí. V posledních letech života se Běhounek nicméně více zaměřil na výzkum onkologický, spojený s léčbou nádorů pomocí ozařování. Vědecká houževnatost, respektive experimenty s radioaktivními materiály se mu však nakonec staly osudnými. Muž „vznešené duše“ zemřel na následky nemoci z ozáření v Karlových Varech v roce 1973. 

Červený stan

Na základě skutečných událostí při ztroskotání vzducholodi Italia natočil režisér Michail Kalatozov v roce 1969 poutavý velkofilm Červený stan. Hlavní role v sovětském snímku překvapivě ztvárnili „západní“ herci Sean Connery a Claudie Cardinalová.

  • Zdroj textu: 100+1 zahraniční zajímavost
  • Zdroj fotografií: Wikipedie, Shutterstock, Paramount Pictures

Reklama



Reklama

Aktuální články

Zajímavosti

Paříž je pojmenovaná podle keltského kmene známého jako Parisii. Nejstarší osídlení se datuje do roku 4200 př. n. l.

Cestování

Konopí stále častěji nachází uplatnění v medicíně

Věda

Odvedl krysař děti na Moravu?

Historie

Nejnovější test motoru pro nosnou raketu systému SLS

Vesmír
Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907