Reklama

Reklama

Vizionář, který postavil svět na kola: Od Henryho Forda opisoval i Baťa

30.7.2017 - Adam Okatý
„Postavím auto pro masy. Bude dost velké pro rodinu, ale také dost malé na to, aby s ním mohl jezdit i jeden člověk,” promlouvá k Američanům štíhlý muž s ostře řezaným obličejem. Takřka všichni ho považovali za blázna
Henry Martin Ford
Henry Martin Ford (1863 – 1947)

Ruční vyrobení vozu zabralo dělníkům 12,5 hodin práce; Ford to se svou montážní linkou dokázal srazit na 1 hodinu a 33 minut.

Tehdy nikdo netušil, jak pravdivá tato slova budou. Tím bláhovým snílkem byl totiž americký podnikatel Henry Ford a on nikdy nemluvil do větru. I tentokrát Ford dostál svému slibu. Díky svým inovacím a revoluční pásové výrobě postavil 540 kilogramů vážící vůz, který uháněl rychlostí až 72 kilometrů za hodinu. V roce 1908 představil legendární Ford model T, takzvanou plechovou Lízu nebo taky Kraksnu…

Přichází téčko

Sláma a odér hnoje – to se stalo na prvních 16 let součástí života mladého Henryho Forda. Vyrůstal v duchu, že jednou převezme tátovu farmu. Den, kdy otci řekl, že odchází, byl nejhorší moment v jeho životě. Sen byl ale silnější. Dalších 10 let se protloukal a stoupal po žebříku kariéry od zámečnického učně až po vedoucího technika ve firmě amerického vynálezce Thomase Alvy Edisona. Ve volném čase dělal dvě věci: randil s osudovou láskou Clarou Jane Bryantovou a taky stavěl vlastní motory. S Clarou se oženil v roce 1888 a až do smrti mu byla oporou. O Vánocích 1893 sice mohla nadávat, co dělá velký ošklivý motor v jejím dřezu, ale místo toho mu zatleskala. Úspěch je dítětem trpělivosti. 

V roce 1896 Ford sestrojil a vyzkoušel svůj vůbec první automobil. Přišel úspěch, získal sponzory a založil firmu Detroit Automobile Company. Jeho čas ale ještě nepřišel – společnost zkrachovala kvůli problémům s prodejem.

Ford se poučil. Díky krachu pochopil, že je nezbytné orientovat se na střední třídu. „Postavím auto pro všechny!“ zařekl se. A tak s dalšími společníky založili v roce 1903 společnost Ford Motor Company. Neměli velký kapitál – jenom 28 000 dolarů (dnes by to dělalo 600 000 dolarů). Přesto, díky minimalizování nákladů, hned v prvním roce postavili 1 750 vozů Fordu modelu A! První si koupil doktor Ernst Pfenning za 750 dolarů. Následovalo ho dalších 1 700 zákazníků. Firma se rozjela, přišel model N se 7 000 vyrobenými kusy. A pak… pak z haly vyjel první Ford model T – legendární „téčko“, které je všeobecně pokládáno za první cenově dostupný vůz, který „postavil Ameriku na kola“. Psalo se 27. září 1908 a Henry Ford splnil svůj slib.

Inspirace? Linka v masokombinátu!

Ford měl vizi, ale ještě nemohl tušit, jaké terno s „téčkem“ udělal. První měsíc tomu však rozhodně nenasvědčoval – dělníci vyrobili jenom 11 aut. Rok 1909 skončil s číslem 1 000 v kolonce prodej. Jeden kus stál tehdy 850 dolarů. Ford si mohl vytahat vlasy, ale na průměrný plat Američana to ještě nebylo. Navíc dosavadní prostory se ukázaly být hrubě nedostačující. Coby ředitel firmy se rozhodl docela rychle. Dal pokyn k výstavbě nového závodu v Highland Parku v Detroitu.

V roce 1910, po vyrobení 12 000 automobilů, se společnost stěhovala do nového. A taky k nové lince! Tu navrhl William C. Klann. Inspirací se mu stala moderní jatka Union Stock Yards v Chicagu. Zvláštní pásové zařízení, které urychlovalo výrobu, ho nadchlo. A Klannův nápad se zalíbil i Fordovi. Po pokusech a omylech se za několik měsíců rozběhla podobná montážní linka. Když se vozy vyráběly ručně, na jednom dělníci nechali 12,5 hodin práce, teď pouhou 1 hodinu a 33 minut. Právě tehdy začala nová éra automobilové revoluce.

Hrdý William C. Klann jako vůbec první člověk na světě vyjel s takto vyrobeným vozem před zástupce médií, diváky a před stejně pyšného Henryho Forda. Roky udržovaná masová produkce se řídila jediným heslem – rychlostí výroby. Právě v prvním roce 1. světové války vyrobil Ford víc aut než všichni světoví výrobci dohromady! Henry Ford se v dolarech mohl koupat.

Není dělník jako dělník

Rozhodně si ale nehodlal nechat všechno jen pro sebe. Dělníkům zvýšil dvojnásobně platy. Jestliže v roce 1912 brali 2,38 dolaru za den, o čtyři roky později už 5 dolarů (v přepočtu je to dnes skoro 100 dolarů). Ford válcoval konkurenci. Zatímco jiné automobilky prodávaly vozy za 2 000 dolarů, Ford zlevňoval. Neustále. Tím se mohla stlačit cena vozu pod hranici průměrného ročního platu. V roce 1912 se to podařilo, poprvé v historii lidstva! Model T stál 575 dolarů (v přepočtu by to dnes bylo 256 000 korun). Ford konečně naplnil svoji vizi. Cena přitom klesala dál. V roce 1913 vůz přišel na 550 dolarů, dva roky nato cena dosáhla úrovně 440 dolarů. Ve 20. letech spadne dokonce pod 300 dolarů (dnes asi 77 000 korun)

Zaměstnanci automobilky se stali hýčkanými. Nejenže se v průběhu let dostali do situace, kdy si mohli nové „téčko“ koupit za čtyři měsíční platy, ale získali i další výhody. Sociální program pro stálé zaměstnance. Sem patřilo podnikové zdravotnictví, sportovní a kulturní vyžití. Benefity ovšem mohli mít jenom ti mravně čistí. Sociologické oddělení společnosti dohlíželo, jestli dělník není alkoholik nebo závislý na hazardu „Ne, není pravda, že jsme z práce vytěsnili zručnost a kvalitu. Ale přenesli jsme vyšší dovednost do dalších oblastí – managementu, plánování a výroby strojů,“ vysvětloval Americe Ford. „Tohle zdokonalení ocení právě obyčejní dělníci.“ Henry Ford změnil pohled na dělníka. 

Z nádeníka udělal vypiplaného zaměstnance. I tohle zbytek světa obšlehne, inspirovat se dá třeba i Tomáš Baťa. Fakt, že se práce pro tyhle společnosti stala poctou, že se stály fronty na každé volné místo, pomůže přetvořit 20. století. 

Plechová žravá Kraksna

Z dnešního pohledu se vyráběla směšná vozítka, zato dostupná všem, jak Henry Ford slíbil. Ford T měl na délku 3 404 milimetrů, na šířku 2 515 milimetrů. Vážil 540 kilogramů. Dřevěná loukoťová kola kryly vpředu 5 centimetrů a vzadu 8,9 centimetru široké pneumatiky. Motor měl objem 2,9 litru a výkon 15 kW (20 koní). Z pohledu dnešních ekologů byla spotřeba hotový horor – na 100 kilometrů doslova „sežral“ 11 až 18 litrů. Tankovalo se co chvíli. Do nádrže se vešlo jenom 38 litrů benzínu, petroleje nebo etanolu. Spíš se jezdilo na benzín, alkohol se v době prohibice (v letech 1914–1933) docela prodražil.

I když se v limitovaných edicích lakovalo i jinak než načerno, právě odstíny černé dominovaly. Bylo jich přes 30. Henry Ford měl údajně prohlásit, že „každý zákazník si může vybrat jakoukoli barvu, pokud chce černou“. To ale nikdy nevyslovil, jde o fámu. Faktem zůstává, že odstíny černé preferoval kvůli jedinému důvodu – lak schnul rychleji.

Legenda, která změnila svět

V době, kdy z linky sjelo desetimilionté „téčko“, mělo po celém světě devět z deseti vozů značku Ford. V Americe ovládl trh z 50 procent. Čísla prodeje byla tak luxusní, že firma nemusela dát v letech 1917 až 1923 na reklamu ani dolar! Jestliže se v roce 1911 prodalo 69 762 aut, rok příští to byl téměř trojnásobek! Pak to šlo skoro řetězově: 1913 – 202 667 kusů; 1914 – 308 162; 1915 – 501 462 vozů. V roce 1925 byly dny, kdy produkce dosahovala 9 000 až 10 000 vozů denně, dohromady dva miliony za rok… 

Ford model T se zároveň stal vůbec prvním automobilem, který se vyráběl na různých místech světa současně – v Kanadě, Anglii, taky v Německu, Argentině, Francii, Španělsku, Dánsku, Norsku, Belgii, Brazílii, Mexiku a Japonsku. „Téčko“ se montovalo do roku 1927, celkem se vyrobilo 15 007 033 vozů. Jde pořád o jeden z nejúspěšnějších modelů v celém století a historii automobilismu. Jde o legendu, s jejíž výrobou se svezly revoluční postupy, které změnily svět od základů.

Odkoukal to i Baťa

Jméno Henry Ford se nesmazatelně stalo synonymem vizionářství. Jeho pásová výroba navěky ovlivnila modernizaci výroby. Dnes na stejném principu fungují miliony firem po celém světě. Ovlivní i dalšího průkopníka – Tomáše Baťu (1876–1932). Obuvnický guru odkoukal Fordovu pásovou výrobu, když byl v Americe na zkušené.

Reklama