Reklama


Karakoram: V srdci pakistánských velehor

06.06.2013 - Dušan Romportl

Podívat se do nitra nejmohutnějšího horského uzlu světa je jistě snem nejednoho příznivce velehorské přírody. Karakoram – druhé nejvyšší pohoří planety představuje právě takovou „horskou křižovatku“, kde se setkávají nejvyšší pohoří světa

Ledovec Františka Josefa asi před deseti až patnácti tisíci lety zřejmě dosahoval až k moři, dnes vzdálenému necelých dvacet kilometrů.
Ledovec Františka Josefa asi před deseti až patnácti tisíci lety zřejmě dosahoval až k moři, dnes vzdálenému necelých dvacet kilometrů.

Na Karakoram bezprostředně navazují horská pásma Himálaje, Hindúkuše, Pamíru a několika dalších masivů, proto není divu, že se celé oblasti říká Vysoká Asie. Rozkládá se především v severním Pákistánu, ale zasahuje i do Indie a Číny.

Divoké hory

Kromě nejvyšší koncentrace vrcholů nad 7 000 m se Karakoram pyšní řadou dalších prvenství: najdeme zde největší ledovce mimo polární oblasti či nejhlubší údolí světa, panují zde extrémní klimatické podmínky, horotvorné i erozní procesy zde probíhají jinde nevídanou rychlostí. Výsledkem takového mixu je pak jedno z nejdivočejších pohoří s výjimečnou pestrostí přírodních podmínek. Izolovaná údolí byla až donedávna ovládána malými královstvími, na jejichž chod měla centrální vláda jen malý vliv. Odloučení od okolního světa umožnilo nerušený vývoj řadě drobných národů s vlastními jazyky a kulturami, jejichž typické znaky jsou u místních obyvatel patrné dodnes.

Situace se zásadně změnila se stavbou Karakoram Highway – odvážně vedené horské silnice, spojující paňdžábské nížiny středního Pakistánu se správními středisky Severních teritorií až po hranici s Čínou. Před 40 lety ještě domorodci nabízeli prvním džípům seno jako neznámým zvířatům, dnes již po této silnici proudí do nitra hor množství turistů, horolezců i obchodníků. A po stejné cestě jsme se do Karakoramu vydali i my.

Celé pohoří se rozděluje do třech hlavních oblastí, které tvoří jednotlivé masivy: Velký Karakoram při hranicích s Indií a Čínou zahrnuje nejvyšší a nejvíce zaledněné partie se čtyřmi osmitisícovkami a více než desítkou vrcholů přesahujících výšku 7 000 m. Právě sem míří nejvíce horských výprav, ať už s cílem pokořit K2, Broad Peak či některý z Gasherbrumů nebo jen překonat nekonečné vzdálenosti místních ledovců. Některé oblasti při sporné hranici s Indií a Čínou jsou však pro cizince uzavřené, jiné přístupné pouze s místním průvodcem nebo styčným důstojníkem. Také v Malém Karakoramu navzdory jeho jménu nalezneme několik sedmitisícovek, mezi nejznámější patří vrcholy Rakaposhi a Masherbrum. Severní Karakoram je nejnižší, dosahuje maximálně šestitisícových výšek a zahrnuje horské skupiny při hranici s Čínou.

Ve srážkovém stínu

Karakoram leží ve srážkovém stínu Himálaje, takže se výrazně odlišuje od ostatních velehor podobných zeměpisných šířek. Roční úhrn srážek zde dosahuje hodnot jen několika málo desítek milimetrů ročně, proto je celá oblast velice suchá a téměř bez vegetace. Zvláště nejnižší partie a hluboká údolí mají spíše charakter vysokohorské pouště, denní teploty na slunci zde v létě přesahují i 50 °C, zatímco v zimním období klesají i hluboko pod bod mrazu. Díky důmyslnému systému zavlažovaní však místní obyvatelé dokážou obhospodařovat říční terasy, a tak celkový ráz krajiny nepůsobí nijak nehostinně.

Zcela jiného charakteru je Západní Himálaj, který zasahuje do severního Pákistánu masivem Nanga Parbat. Horní části údolí v okolí této nejzápadnější himálajské osmitisícovky jsou porostlá borovými i listnatými lesy, bezlesí pak tvoří květnaté pastviny. To je možné jen díky množství srážek, které s sebou dvakrát do roka přináší pravidelný monzun podobně jako v horách Indie a Nepálu.

Insallah

Hlavním cílem naší výpravy měl být přechod ledovců Biafo a Hispar Velkého Karakoramu, které jsou propojené přes mohutně zaledněné sedlo Hispar La. Spolu s navazujícím „Sněžným jezerem“ Lukpe Lawo tak vytváří jeden z nejdelších ledovcových systémů na světě, který dosahuje délky přes 110 km. Na úvod jsme si naplánovali krátký výlet pod Nanga Parbat v nejzápadnější části Himálaje, na závěr pak výstup na Rush Peak v celku Malého Karakoramu. Případné časové rezervy jsme pak chtěli vyplnit dalšími kratšími treky v okolí správních středisek severních oblastí, kde jsme museli tak jako tak pobývat kvůli doplnění zásob, čekání na přepravu a hlavně odpočinku. Ale jak říkají místní, zde nemá smysl příliš plánovat, neb vše je v rukou Alláhových – Insallah. Z původního plánu jsme nakonec museli oželet valnou část treku přes Hispar La, které bychom nebyli schopni kvůli množství sněhu překročit a naopak jsme se vydali do dvou jiných oblastí.

Nanga Parbat – nejzazší výspa Himálaje

Čtyři dny po příletu do indického Delhi jsme již stanuli u Raikhotského mostu, kde slavná Karakoram Highway překonává mohutný Indus. Na začátku léta, kdy unáší nejvíce vody z tajícího sněhu a ledovců, jsou jeho vody zvláště divoké a kalné. Nechápavě hledíme do obrovitých peřejí a válců s myšlenkou na české vodáky, kteří tímto údolím projeli jako první na světě. Raikhotský most zároveň představuje výchozí místo k výstupu do základního tábora pod Nanga Parbat, kam jsme se vydali na aklimatizační výstup. Od mostu jsme se nechali vyvést džípem do vsi Jhel ve výšce 3 000 m, protože šlapat s plnými batohy po prašné cestě mezi rozpálenými skalami se nám příliš nechtělo. Pokud potkáte další zájemce o přepravu jako my a nebudete tak muset platit cestu džípu sami, neváhejte, pěšky jsme šli část cesty nazpět a byl to učiněný očistec.

Údolí je zejména v okolí tzv. Fairy Meadows – místa s opravdu pohádkovým výhledem na Nanga Parbat – je značně poznamenáno komerčním turismem a leckdo se odtud vrací notně zklamán, ať už chováním místních či davy paňdžábských turistů. Proto jsme skrz kempy jen prošli a pokračovali dále za poslední osadu, kde jsme byli téměř sami. Odtud je to do již nepoužívaného základního tábora krátká vycházka, ovšem s krásnými výhledy, zkrátka jako aklimatizační nebo odpočinkový výlet ideální destinace.

Do srdce Karakoramu

Po několika dech v okolí Nanga Parbat jsme Himálaj opustili a přesunuli se do největšího města a správního střediska Severních teritorií Gilgitu, kde je možné nakoupit potraviny a pořídit i základní vybavení do hor. Jinak se jedná o čilé obchodní středisko a důležité překladiště zboží, které se přiváží z Číny a putuje dále do nížin Pákistánu nebo na západ do Hindúkuše. Vzápětí jsme přejeli proti proudu stále mohutného Indu do městečka Skardu v očekávání velkého centra a východiska trekařů a Mekky horolezeckých expedic. Skardu je však jedna dlouhá ulice, kde na cizince člověk téměř nenatrefí s výjimkou drahého hotelu K2 na východním konci města. Náhodné setkání s čerstvými pokořiteli Nanga Parbat Radkem Jarošem a Petrem Maškem nám sice nepomohlo sehnat spolucestující pro další cestu džípem, ale alespoň nás varovali před přetrvávajícím špatným počasím.

Proto jsme místo do nitra Velkého Karakoramu vyrazili na kratší trek dvěmi údolími přes čtyřtisícové sedlo Thalle La. Veřejným džípem jsme vyjeli proti proudu řeky Shyok a pak vyrazili vzhůru údolím vstříc sedlu. Ačkoli nás místní několikrát varovali, že sedlo není možné právě kvůli množství sněhu překročit, další den jsme se zdárně přes mohutně vysněžené sedlo v chumelenici dostali do druhého údolí. Po dalším dni sestupu přicházíme k cestě a stopujeme zpět do Skardu. Tam doplňujeme zásoby a najímáme terénní toyotu na cestu do východiska pod karakoramské velikány, poslední vesničky Askole.

Téměř celodenní jízdou širokými údolími i hlubokými soutěskami s četnými sesuvy se dostáváme do Askole. Vzbuzujeme všeobecné překvapení a nevoli, že se chceme vydat na ledovec Biafo bez průvodce, chvíli to dokonce vypadá, že je našemu putování konec. Nakonec se upisujeme, že vyrážíme na vlastní nebezpečí a vrátíme se za pár dní stejnou cestou. Jelikož už víme, že sněhu je letos opravdu přebytek a naše šance překročit rozlehlou ledovcovou pláň Lukpe Lawo a sedlo Hispar La jsou téměř nulové, podepisujeme cokoli, jen abychom se mohli podívat alespoň do sousedství hor zvučných jmen jako Latok či Ogre. Večer nás místní průvodci hostí kuřetem s rýží.

Počasí nám nepřeje

Ráno vyrážíme proti proudu řeky Braldu se zástupy nosičů, ti se však záhy oddělují a míří dál na ledovec Baltoro pod osmitisícovky K2, Gasherbrumy nebo možná obrovské žulové monolity Trango. My vystupujeme na boční morénu, slézáme na rozpraskaný ledovec a kličkujeme mezi trhlinami až do večera, kdy se opět vracíme za boční morénu k přenocování. Další den postupujeme zprvu po rozpukaném ledovci, pak po kamenité střední moréně a nakonec po ledové dálnici k opačnému okraji ledovce, kde se systémem trhlin promotáváme na terasu v úbočí. Odtud je to již jen kousek do ústí údolí, kde se nacházejí jedny z nejnáročnějších pakistánských sedmitisícovek.

Zde nás však zastihuje špatné počasí – déšť a zataženo. Nakonec tu trávíme dva dny v očekávání zlepšení počasí a výhledů na vrcholy žulových velikánů Ogre a Latok. Viditelnost se nelepší, naopak se horší zdravotní stav jednoho z nás, přeci jen již delší dobu pobýváme v nadmořské výšce přes 4 000 m n.m., proto se otáčíme a stejnou cestou co nejrychleji sestupujeme po ledovci dolů, z větší části za deště. Cesta zpět do Skardu a se protahuje na dva dny kvůli několika sesuvům a bahnotokům, které jsou celkem častým jevem na místních komunikacích v neustále se vyvíjecím reliéfu.

V Gilgitu si dopřáváme den odpočinku, vymýšlíme další plány, resp. pořadí treků a nakonec vyrážíme vzhůru po Karakoram Highway k čínské hranici. V místě kde se ledovec Batura téměř dotýká silnice, se vydáváme na stejnojmenný trek vzhůru údolím. Hned na začátku překračujeme ledovec na opačnou stranu a po vyprahlých svazích za boční morénou postupujeme dva dny vzhůru přes vesnici až k místu, kde si zřizujeme základnu. Zde se jasně projevuje zásadní vliv expozice svahu vůči světovým stranám – zatímco ze severních stěn sedmitisícového hřebenu Batura spadají obrovské ledopády vyživující stejnojmenný padesátikilometrový ledovec, severní úbočí, kudy postupujeme my, má charakter vyprahlých suťových polí. Přes den odsud vyrážíme nalehko na krátké výlety, prokládajíce je koupelí v ledovcových tůňkách. Další dva dny pak sestupujeme stejnou cestou dolů za zhoršujícího se počasí.   

Velké vrcholy Malého Karakoramu

Dalších několik dní trávíme v Karimabádu, asi nejhezčím městečku s 800 let starou pevností Baltit, tyčící se nad údolím řeky Hunzy. Stejnojmenné království si zachovalo autonomii nejdéle ze všech ostatních a jeho hrdí obyvatelé se dodnes považují za elitu mezi horskými kmeny severního Pakistánu. Odtud lze vyrazit na jednodenní výlet pod sedmitisícovku Ultar s výhledy na skalní jehlu přezdívanou Dívčí prst. Času nám již moc nezbývá, proto se rozhodujeme pro pětidenní trek k jezeru Rush Phari s možností výstupu na pětitisícový vrchol, odkud je možné vidět nejvyšší vrcholy Karakoramu včetně K2.

Džípem, pěšky a stopem se dostáváme do vesnice, kde v místním hotýlku nacházíme množství zápisů od českých horalů. Ráno překračujeme rozpukaný ledovec Bualtar a vzápětí mnohem stabilnější Barpu a postupujeme po jeho severním okraji. Další den musíme vystoupat dobrých 1 400 m k jezeru ve výšce téměř 4 700 m, kde stavíme stan. Počasí nám opět nepřeje, přesto vyrážíme na vyhlídkový vrchol (5 098 m), ale výhledy nás neuspokojují, proto nakonec trávíme u jezera tři noci a potloukáme se po okolí tak dlouho, dokud nám nedojde jídlo a filmy. Počasí je nakonec celkem solidní, takže můžeme s klidným srdcem opustit nejen Rush Phari, ale vlastně i celý Karakoram. Po stejné trase sestupujeme zpět do Karimabádu, odkud již jezdí přímé linky do hlavního města Pakistánu.

  • Zdroj textu:
  • Zdroj fotografií: Dušan Romportl

Reklama



Reklama

Aktuální články

V Perugii můžete projít etruskou bránou starou více než dva tisíce let.

Zajímavosti

Mamograf je speciální rentgen pro diagnostiku rakoviny prsu

Věda

Ukrajinský voják pózuje s útočnou puškou AK-74 kdesi na východní Ukrajině

Válka
Zajímavosti

Neutrinový „snímek“ Slunce pořízený detektorem Super-Kamiokande vznikl v noci, tedy „skrz Zemi“. Zachycuje v podstatě pouze horké sluneční jádro

Vesmír

Rychlostní rekord v hodnotě téměř 126 km/h padl na stěně smrti loni

Revue

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907