Kdy nastává úplné, prstencové a částečné zatmění Slunce a Měsíce a co ho způsobuje?

Hlavní úlohu v těchto nebeských představeních hraje trojice těles: Země, Slunce a Měsíc a jejich vzájemná pozice

10.09.2017 - František Martinek



Úplné zatmění Slunce

Pokud se naše hvězda, Měsíc a Země seskupí v tomto pořadí do jedné přímky, nastane zatmění Slunce. V místech zemského povrchu, kam dopadá plný měsíční stín, se pak nachází pásmo viditelnosti úplného zatmění Slunce. Šířka plného stínu dosahuje nejvýše 270 km a z konkrétní lokality lze úplné zatmění Slunce pozorovat přibližně jednou za 360 let. V Praze bylo naposled viditelné 12. května 1706 a příští nastane až 7. října 2135, jako úplné však bude pozorovatelné pouze ve východní části republiky. Úplné zatmění Slunce je pro určité místo na Zemi časově omezeno a může trvat nejdéle 7,5 minuty.

Částečné zatmění Slunce

Z míst na zemském povrchu, kam dopadne polostín vržený Měsícem, lze pozorovat částečné zatmění Slunce, které se vzhledem k větší šířce polostínu vyskytuje mnohem častěji – pro danou lokalitu na Zemi. Největší částečné zatmění poslední doby viditelné z České republiky nastalo 11. srpna 1999: v maximální fázi zakryl Měsíc zhruba 95 % slunečního kotouče. 

Zatmění, které u nás bylo pozorovatelný 20. března 2015, mělo menší fázi – Měsíc zakryl přibližně 73 % slunečního disku. Úkaz začal v 9:37 a trval do 11:58. Další částečné zatmění spatříme až 10. června 2021.

Prstencové zatmění Slunce

Zvláštním typem úplného zatmění Slunce je zatmění prstencové. V jeho maximální fázi vidíme na obloze sluneční kotouč v podobě úzkého prstence, přičemž vnitřní část disku zakrývá Měsíc, který je právě v novu. Náš souputník totiž obíhá kolem Země po eliptické dráze: Pokud se k planetě přiblíží nejvíc, může zcela překrýt sluneční kotouč a nastává úplné zatmění. Avšak nachází-li se od Země nejdál, je jeho úhlový průměr menší, a tudíž ke kompletnímu zakrytí Slunce nedostačuje. Výsledkem se pak stává prstencové zatmění.

Úplné zatmění Měsíce

Poslední úplné zatmění Měsíce nastalo 28. září 2015 v ranních hodinách: začalo ve 3:07 nad jihozápadním obzorem s naším souputníkem v souhvězdí Ryb, přičemž fáze úplného zatmění byla pozorovatelná od 4:11 do 5:23 následovala opět fáze částečného zatmění, která skončila v 6:27.

Úplné zatmění Měsíce má tři fáze – polostínové, částečné a úplné zatmění. Celkové zatmění nastává tehdy, prochází-li náš přirozený satelit plným zemským stínem. Další úplné zatmění nás čeká 27. července 2018.

Částečné zatmění Měsíce

Pokud by dráha našeho souputníka kolem Země ležela v rovině ekliptiky, pak by zatmění Měsíce nastalo při každém úplňku. Ve skutečnosti je však vůči ekliptice skloněna o 5,2°, tudíž může k zatmění dojít pouze tehdy, je-li náš průvodce v úplňku a zároveň v blízkosti jednoho z uzlů své dráhy (v uzlu – ať už výstupném, či sestupném – se nachází při průchodu rovinou dráhy Země). Tolik teorie. Pokud Měsíc vstoupí do zemského stínu celý, nastává úplné zatmění, zatímco ponoří-li se do stínu pouze část disku, hovoříme o částečném zatmění. Poslední částečné zatmění jsme měli možnost pozorovat 7. srpna.

Polostínové zatmění Měsíce

Zatmění Měsíce se neomezují jen na malou část Země, jako je tomu v případě slunečních zatmění – lze je pozorovat ze všech míst planety, kde se náš souputník nachází nad obzorem. V porovnání se zatměním Slunce trvá také úplné zatmění Měsíce mnohonásobně déle. Než však dojde k fázi úplného zatmění, nastává zatmění polostínové a částečné, které přechází do zatmění úplného a naopak. Někdy ovšem náš přirozený satelit vstoupí pouze do zemského polostínu a takové zatmění pak označujeme jako polostínové. Dojde při něm pouze k nepatrnému zeslabení svitu Měsíce, které nelze pozorovat pouhým okem.

  • Zdroj textu

    Tajemství vesmíru 3/2015

  • Zdroj fotografií

    WIkipedie


Další články v sekci