Keňa: Srdce východní Afriky

Už před dvěma tisíci let začal v Keni obchod s arabským a perským světem a odtud později řídila Velká Británie svoje východoafrické kolonie. Dodnes je tato multietnická země dopravním a ekonomickým střediskem oblasti

29.09.2013 - Marek Telička



Alt text

Už před dvěma tisíci let začal v Keni obchod s arabským a perským světem a odtud později řídila Velká Británie svoje východoafrické kolonie. Dodnes je tato multietnická země dopravním a ekonomickým střediskem oblasti

Keňa vděčí za svůj název stejnojmenné hoře, která je nejen výrazným geografickým bodem, ale také druhým nejvyšším africkým vrcholem. Jako by symbolika pojmenování předznamenala potenciál a snahu země vyniknout nad ostatními. Na cestě za prosperitou ovšem tomuto velmi mladému státu stojí několik zásadních překážek.

Problém kvalitního vzdělání

Velkým problémem, který před Keňskou vládou vyvstal velmi brzy po osamostatnění, byl nedostatek vzdělaných lidí, prohloubený odchodem evropských pracovníků spojených s koloniální administrativou. Teprve v lednu 1985 se podařilo spustit vzdělávací systém založený na osmi letech základního, čtyřech letech středoškolského a čtyřech letech vysokoškolského vzdělání. Za dobu své třicetileté existence prošel systém mnoha bouřemi. Kritice byl vystaven zejména v období, kdy se do pracovního procesu zapojovali první absolventi. Školství bylo tehdy viněno z toho, že „jede na půl plynu“ a produkuje nevzdělance.

Sami absolventi ale v průběhu let kritikům dokázali, že v tomto bodě se určitě mýlí. Jejich výborné výsledky na místních i zahraničních univerzitách nastolily úplně jiný problém – odliv chytrých hlav ze země. Především vystudovaní lékaři a učitelé často míří do zahraničí, kde nemají problém uplatnit se. Nedostatek vysokoškolských absolventů je tak stále aktuální.

Vize 2030

Keňa je v regionu východní Afriky finančním, komunikačním i dopravním centrem. Největším tahounem ekonomiky je turistický ruch, který je živen především lovci zážitků z Velké Británie a Německa. Přijíždějí sem do plážových resortů a přírodních rezervací a turistický ruch zemi ročně přinese kolem 700–800 milionů dolarů. Po službách je pro keňskou ekonomiku nejdůležitější zemědělství a teprve na třetím místě je průmysl. Ačkoli je Keňa nejprůmyslovějším státem východní Afriky, z průmyslu pochází pouze 14 % jejího HDP.

Keňská vláda má ovšem velké cíle. V roce 2007 představila plán nazvaný Vize 2030, podle nějž by se měl stát ve jmenovaném roce dostat na stejnou úroveň jako asijští ekonomičtí tygři. Otázkou je, zda je plán alespoň zčásti realistický. Zemi až příliš ovlivňují klimatické změny mezi obdobími dešťů a obdobím sucha, které mají zcela zásadní vliv i na tok příjmů ze zemědělství a turismu. Ještě větší brzdou ale určitě bude vysoká korupce, která protkává státní správu. Transparency International ovšem tvrdí, že v této oblasti došlo v nedávné době k mírnému zlepšení.

AIDS a nebezpečné město

Další problém rozvoje mladého keňského státu představuje virus HIV, kterým je podle aktuálních údajů nakaženo 8 % dospělých žen a 4 % dospělých Keňanů. Vláda zavedla osvětové programy a snaží se poskytnout nemocným dostatek léků proti AIDS, aby šíření viru zabránila. Velká část infikovaných žije v nairobských slumech, kde kromě vysoké promořenosti HIV panuje i vysoká kriminalita – další brzda růstu. Nairobi je skutečným střediskem nejen Keni, ale i střední Afriky a pověst jednoho z nejnebezpečnějších měst jeho rozvoji (a tím i rozvoji celého státu) určitě neprospívá.

Stručné dějiny

Fosilní nálezy naznačují, že prapředci současných lidí žili na území Keni už před zhruba dvěma miliony let (Homo habilis a později Homo erectus).

Už od 1. století našeho letopočtu se díky blízkosti Arabského poloostrova začali na keňském pobřeží objevovat arabští obchodníci. V 8. století zde hojně vznikala perská a arabská sídla. Po dobu celého prvního tisíciletí do oblasti migrovali lidé hovořící nilótskými a bantuskými jazyky. Ti dnes tvoří tři čtvrtiny keňské populace. Mezi 6. a 9. stoletím se obyvatelé orientovali převážně na zemědělství, lov a rybolov začali zabývat mořeplavectvím. Hlavním přístavem byla Mombasa, které konkurovalo Malindi. V předkoloniálním období byla svahilská část keňského pobřeží centrem obchodu se slonovinou a otroky. Zotročeno bylo asi 90 % obyvatel podél keňského pobřeží.

Koloniální období se datuje na konec 19. století, kdy byl nejprve zřízen německý protektorát v části Zanzibaru a o pár let později oblast ovládla Britská Východoindická společnost. Při stavbě železnice z Keni do Ugandy se do země dostalo velké množství Indů.

V období 1. světové války se Britská východní Afrika a Německá východní Afrika navzdory původní snaze zachovat mír dostaly do partyzánské války. Na začátku 20. století získávali v centrální vrchovině stále více půdy evropští farmáři zaměření na pěstování kávy a čaje. V polovině 20. století žilo v zemi 80 000 bělochů, jejichž přítomnost a působení bylo místními vnímáno se stále větší nelibostí. Mezi roky 1952 a 1959 museli Britové potlačovat rozsáhlou vzpouru Mau Mau. Atmosféra v Keni byla stále víc protibritská a v roce 1957 byly uspořádány první svobodné volby. Navzdory britským nadějím zvítězila radikální strana Jomo Kenyatty, během jehož vlády byla na konci roku 1963 vyhlášen nezávislý stát.

Jako mnoho jiných mladých států, i Keňa byla podrobena zkouškám ve formě vojenských nedemokratických vlád. Obrat k lepšímu znamenaly volby v letech 1992, 1997 a zejména 2003, které byly místními i zahraničními pozorovateli uznány za skutečně svobodné a spravedlivé.

Lidé

Obyvatelstvo

  • Počet obyvatel: cca 55 milionů (2021)
  • Očekávaná doba dožití: 67 let
  • Prům. počet dětí: 3,42 na jednu ženu
  • Kojenecká úmrtnost: 30,6 z 1 000 živě narozených
  • Věková struktura: medián 22 let; 42,3 % děti do 15 let, 55,1 % obyv. ve věku 15 až 64 let, jen 2,6 % obyv. je starších více než 65 let
  • Obyvatelé měst: 28 %
  • Etnické složení: Kikuju 22 %, Luhya 14 %, Kamba 11 %, Kisii 6 %, Meru 6 %, Luo 13 %, Kalendžin 12 %, ostatní africká populace 15 %, neafrická populace 1 %
  • Jazyky: úředním jazykem je angličtina, národní jazyk je svahilština
  • Náboženství: protestanti 45 %, římsko-katolická církev 33 %, muslimové 10 %, přírodní náboženství 10 %, ostatní 2 %
  • Nezaměstnanost: cca 40 %
  • Gramotnost: 85,1 %

Politika

  • Typ vlády: republika
  • Samostatnost: od 12. prosince 1963 (dříve britská kolonie)
  • Hlava státu: prezident Uhuru Kenyatta (od dubna 2013); prezident a premiér jsou zároveň odpovědni za vedení vlády, i když jejich úlohy nejsou jasně definovány – zatímco prezident je podle ústavy hlavou státu i šéfem vlády, vládní záležitosti řídí premiér
  • Volby: prezident je volen všelidovým hlasováním na pětileté období a může být zvolen i podruhé; viceprezident je jmenován prezidentem, který na základě parlamentních voleb jmenuje i premiéra

Ekonomika

  • HDP na hlavu: 4 578 USD (2020)
  • Měna: keňský šilink (KES), 100 KES – cca 0,20 Kč (2022)
  • Vývoz: čaj, zahradnické výrobky, káva, ropné výrobky, ryby, cement
  • Dovoz: strojní a dopravní zařízení, ropné výrobky, automobily, ocel a železo, pryskyřice a plasty
  • Hlavní obchodní partneři: Velká Británie, Indie, Čína, Nizozemsko, Uganda, JAR, Tanzanie, USA, Pákistán, Japonsko

Geografie

Rozloha: 580 367 km2, téměř stejně jako Madagaskar, asi o pětinu větší než Španělsko
Hranice: 3 477 km, z toho s Ugandou 933 km, s Etiopií 861 km, s Tanzanií 769 km, se Somálskem 682 km a se Súdánem 232 km
Délka pobřeží: 536 km
Podnebí: od tropického při pobřeží až po pouštní ve vnitrozemí
Průměrné měsíční teploty v Nairobi (°C): leden–březen 17–19, duben–červen 15–18, červenec–září 15–17, říjen–prosinec 17–18
Průměrné měsíční srážky v Nairobi (mm): leden–březen 70–90, duben–červen 25–190, červenec–září 20–35, říjen–prosinec 65–190
Nejnižší a nejvyšší bod: Indický oceán 0 m / Mount Keňa 5 199 m

  • Zdroj textu

    100+1 zahraniční zajímavost (Svět)

  • Zdroj fotografií

    Shutterstock


Další články v sekci