Kuvajt: Nejpokrokovější stát Zálivu
Udává se, že Kuvajt disponuje 8 % celkových světových zásob ropy. Země známá pokrokovostí a spojeneckým vztahem s USA se snaží udržet otevřený politický systém a najít správný přístup k přistěhovalcům, kteří jsou početnější než sami Kuvajťané
Současná vlajka Kuvajtu má panarabské barvy: Zelená představuje úrodná pole, bílá čistotu, červená krev na kuvajtských mečích a černá porážku nepřítele. Do roku 1961 měl stát pouze čistě červené vlajky s bílými nápisy „Kuvajt“ a se symboly hvězdy a měsíčního srpku
Již několik let probíhá v Kuvajtu politický boj mezi emírem a vládou na jedné straně a parlamentem na straně druhé. Monarcha a vláda, jež sestává z členů jeho široké rodiny, v tomto případě možná překvapivě hájí pokrok, zatímco parlament, který se v posledních letech dostal pod vliv islámských fundamentalistů, je stále konzervativnější.
Ženy volí ženy
Nesoulad postojů vlády a parlamentu se výrazně projevuje mimo jiné v přístupu k ženám. V roce 1999 udělil emír něžnému pohlaví právo hlasovat a kandidovat do padesátičlenného parlamentu, který ovšem rozhodnutí vládce zamítl. V květnu 2005 – pod vlivem emíra a za příznivějšího politického rozložení sil – země předchozí odmítnutí práv pro ženy zrušila: Dostaly tedy právo volit a v červnu téhož roku zasedla první žena i v kabinetu.
V dubnu 2006 pak ženy poprvé opravdu svobodně volily a v květnu 2009 vzešly z voleb první tři členky parlamentu. V říjnu téhož roku se práva slabšího pohlaví opět rozšířila: Jednalo se o právo obdržet pas bez souhlasu manžela a členky parlamentu se mohly samy rozhodnout, zda budou, či nebudou nosit šátek zakrývající vlasy neboli hidžáb.
Nulová tolerance
Dvě třetiny obyvatel Kuvajtu představují nepůvodní obyvatelé, přičemž nepřehlédnutelnou část z nich tvoří Arabové z jiných zemí. Bouří se, že nemají stejná práva jako Kuvajťané – a právě jejich vlivu se vláda v čele s emírem do budoucna obává. Pravděpodobně se domnívá, že z řad těchto lidí vzejde větší množství islámských radikálů, kteří budou stát tlačit ke stále většímu odklonu od demokratických principů.
Nedávné případy jasně ukázaly, jaký postoj vláda k přistěhovalcům zaujímá. Nejprve médii proběhla zpráva, že byli k trestu smrti odsouzeni dva muži, které odhalili jako íránské špehy – jeden z nich byl Kuvajťan, druhý Íránec. Kromě toho skončilo na 5–25 let za mřížemi dvacet dalších mužů: Všichni prý patřili k členům teroristické buňky. Další zdánlivě banální zpráva informovala o případu dvou migrantů, které za krádež květin z veřejných záhonů bez milosti deportovali – v souladu s dřívějším prohlášením vlády, že bude vůči přistěhovalcům uplatňovat politiku nulové tolerance.
Zásoby černého zlata
Navzdory velkým ropným rezervám Kuvajt citelně zasáhla světová ekonomická krize, protože těžba nafty tvoří 94 % jeho exportních příjmů. Kuvajtské ropné rezervy činí asi 102 miliard barelů a do roku 2020 by chtěl stát zvýšit produkci na čtyři miliony barelů denně. Navzdory závislosti na černém zlatě tamní vláda doufá, že se na nadcházející léta připraví prostřednictvím tzv. Fondu pro budoucnost, do nějž ukládá 10 % ročních výnosů.
Plameny na ropných polích
Příčinou války v Zálivu v letech 1990 až 1991 se stala kuvajtská ropa. Irácký vůdce Saddám Husajn tvrdil, že Kuvajt odčerpává ropu z iráckých ropných polí, a důvody útoku jeho vojsk byly především ekonomického rázu. Na konci konfliktu se ustupující irácká armáda snažila klíčovou surovinu v Kuvajtu znehodnotit. Vojáci zapálili 600–700 ropných vrtů, což vedlo k jedné z největších známých ekologických katastrof. Oheň hořel déle než osm měsíců a odhadem denně pohltil 5–6 milionů barelů ropy a 70–100 milionů čtverečních metrů zemního plynu. Poslední vrty se podařilo uhasit až v listopadu 1991. Na obnovu ropné infrastruktury vynaložil Kuvajt po válce přes pět miliard dolarů.
Stručné dějiny
Podle znalců starověké historie tvořilo území dnešního Kuvajtu v 3. tisíciletí př. n. l. součást rané civilizace, která obchodovala s městy v Mezopotámii. Archeologické a historické stopy ovšem v 1. tisíciletí př. n. l. mizí, společně se zprávami o dění v této části světa.
Pod britskou ochranou
Od 8. století probíhala na Arabském poloostrově včetně regionu dnešního Kuvajtu islamizace. Od 16. století byla tato oblast součástí Osmanské říše. Neuspořádaný život nomádských kmenů, jenž v lokalitě zřejmě panoval od starověku až po novověk, se změnil teprve na počátku 18. století: Tehdy bylo založeno město Kuvajt, které v roce 1756 získalo autonomní status. Prvním šejkem se stal Sabah I. bin Jaber, jehož potomci vládnou zemi dodnes.
Na konci 19. století spadal Kuvajt opět pod Osmanskou říši, ale od roku 1899 byl britským protektorátem. Území však stále lákalo Irák a Saúdskou Arábii, jež se snažily přivlastnit si části hraničních oblastí. Teritoriálním nejasnostem učinili Britové přítrž v roce 1922, kdy byly hranice tří zemí jasně definovány na základě Uqairského protokolu.
Z éry svobody k válkám
Na počátku 20. století poháněl kuvajtské hospodářství lov perel. Po nástupu umělých perel však tamní ekonomika padla až na samé dno a země se zařadila mezi nejchudší v oblasti. Vše změnil konec 30. let 20. století, kdy se na jejím území podařilo objevit ropu. O dvacet let později už Kuvajt zaujímal pozici největšího vývozce černého zlata na Blízkém a Středním východě.
Rok 1961 znamenal konec britského protektorátu. Na oblast si činil nárok Irák, ale Liga arabských států přiznala Kuvajtu samostatnost. V 60. a 70. letech země proslula jako jedna z nejsvobodnějších na světě a liberální přístup přilákal mnoho arabských spisovatelů. Zmíněné období se označuje jako „zlatá éra“ Kuvajtu.
V srpnu 1990 zemi napadl Irák, ale už v únoru 1991 její území oficiálně osvobodila koalice 28 států v čele s USA. V roce 2003 posloužil Kuvajt jako opěrný bod při spojenecké invazi do Iráku, která ukončila vládu Saddáma Husajna.
Lidé
Obyvatelstvo
Počet obyv.: 2,79 milionu, kuvajtská veřejná správa ovšem odhaduje, že v r. 2014 byl skutečný počet obyv. 3,99 milionu, přičemž 69 % z toho tvoří imigranti; očekávaná doba dožití: 77,82 roku; prům. počet dětí: 2,48 na ženu; věková struktura: 25,32 % dětí do 15 let, 2,33 % obyv. starších 65 let, 50 % obyv. mladších 29 let; městské obyv.: 98,3 %; etnické složení: Kuvajťané 31,3 %, ostatní Arabové 27,9 %, Asiaté 37,8 %, Afričané 1,9 %, ostatní 1,1 % (včetně Evropanů, Američanů a Australanů); náboženství: muslimové 76,7 %, křesťané 17,4 %, ostatní a bez uvedení vyznání 5,9 %; jazyky: oficiálním jazykem je arabština, mnoho lidí ovládá angličtinu; gramotnost: 96,3 %.
Politika
Typ vlády: konstituční monarchie; samostatnost: od 19. června 1961 (dříve britský protektorát); hlava státu: emír Sabah al-Ahmed al-Jaber as-Sabah (od 29. ledna 2006); korunní princ Nawaf al-Ahmed al-Jaber as-Sabah (*1937); šéf vlády: premiér Jaber al-Mubarak al-Hamad as-Sabah (od 30. listopadu 2011); volby/jmenování: emír se vybírá z členů vládnoucí rodiny Sabahů a ve funkci jej potvrzuje Národní shromáždění; premiéra a místopředsedy vlády jmenuje emír.
Ekonomika
HDP na hlavu: 70 700 USD (odhad z r. 2014; ČR – 30 000 USD), jedna z deseti nejbohatších zemí světa; měna: kuvajtský dinár (KWD), 1 KWD = asi 3,3 USD = asi 80 CZK.
Geografie
Rozloha: 17 818 km², tedy zhruba stejně jako Jihočeský a Plzeňský kraj dohromady; hranice: 475 km (s Irákem a Saúdskou Arábií); délka pobřeží: 499 km; charakter území: zcela plochá nebo jen mírně zvlněná poušť; podnebí: suché pouštní; velmi horká léta a krátké chladné zimy; min. noční / max. denní teploty (°C) v hl. městě Kuvajt: leden–březen 7–13/18–26, duben–červen 18–27/31–43, červenec–září 24–29/42–44, říjen–prosinec 8–20/20–35; nejnižší a nejvyšší bod: Perský záliv (0 m) / nepojmenovaný bod (306 m).