Reklama


Lille a Flandry: Na návštěvě v tak trochu jiné Francii

21.10.2017 - Kamila Hamalčíková

Flandry představují poněkud netypickou část Francie. Místo tradičního vína dávají zdejší lidé přednost pivu a ze zlatavého moku vyrábějí i spoustu dalších pochutin. Nejde přitom zdaleka o jedinou zvláštnost tohoto regionu

Tradiční trh na jednom z mnoha malých náměstí v Lille. Podobné se konají každé sobotní ráno a na stáncích najdete vše, po čem vaše srdce touží.
Tradiční trh na jednom z mnoha malých náměstí v Lille. Podobné se konají každé sobotní ráno a na stáncích najdete vše, po čem vaše srdce touží.

Přijeli jste do severofrancouzské metropole Lille kvůli vybraným vínům, nejjemnějším sýrům a zvukomalebnému jazyku? Potom raději vezměte nohy na ramena a nasedněte na první vlak směr Paříž. V regionu Nord-Pas-de-Calais totiž žijí nekulturní barbaři, kteří mluví francouzsky jen špatně, pijí hektolitry piva a konzumují zapáchající sýry. Navíc tady pořád lije jako z konve a je tu skoro stejně chladno jako v sychravé Británii, takže sem žádný soudný Francouz (rozuměj nikdo z jihu) nevkročí ani v ohrožení života. Aspoň takovou představu má zbytek obyvatel země galského kohouta o nejsevernějším cípu své jinak úžasné rodné hroudy. Co se skrývá za těmito předsudky?

Vlámské, či francouzské město?

V srdci regionu Nord-Pas-de-Calais leží město Lille, jehož staré centrum se může pochlubit zachovalou vlámskou architekturou. V minulosti totiž spadala celá oblast spolu s částí dnešní Belgie a Nizozemska pod Flanderské hrabství, které až do roku 1526 ovládala Francie. Později si však lokalitu kolem Lille a přístavu Dunkerque (tzv. Francouzské Flandry) podmanili Španělé a začlenili ji do svého impéria, které zahrnovalo celé Nizozemí. Zmíněná situace přetrvala až do konce 18. století, a ačkoliv se území nakonec připojilo zpět k Francii, zůstávají zde i dnes patrné vlámské kořeny. 

Místo tradičního vína pijí přátelé při setkání pivo, které tvoří neodmyslitelnou součást zdejší kuchyně. Můžete ochutnat místní specialitu carbonnade flamande (hovězí dušené v pivě), pivní polévku či pomazánku, a dokonce zmrzlinu s příchutí zlatavého moku. Senioři tu mluví specifickým dialektem jazyka blízkého francouzštině: jedná se o tzv. pikardštinu, jíž se říká ch’ti nebo chtimi (čti šti, štimi). Mladší generace ji však ovládají spíše už jen pasivně.

Ňadro na fasádě 

Na rozdíl od lehce snobských a povýšených Francouzů mají obyvatelé regionu Nord-Pas-de-Calais (tzv. Les Ch’tis) pověst družných a vždy nápomocných lidí. Nebojte se tedy zeptat na cestu, i když vládnete pouze angličtinou. Místní vám ochotně ukážou správný směr nebo vás klidně sami doprovodí. 

Architektonické skvosty vlámské renesance najdete ve čtvrti Vieux-Lille (Staré Lille). Vstupní branou do světa úzkých dlážděných uliček se starosvětskými výlohami obchodů je hlavní náměstí Grande Place. Zdobená průčelí starých domů stále nesou stopy po rakouském obléhání z roku 1792. Zadíváte-li se pozorně, uvidíte na zdech dělové koule. A na fasádě budovy Obchodní komory můžete spatřit opravdu nezvyklý stavební prvek – růžovou kouli s tečkou uprostřed. Nešálí vás zrak, skutečně jde o ženské ňadro. Místním totiž připadaly dělové koule trochu nudné a lehce depresivní, proto jednu z nich nabarvili na růžovo a dokreslili jí bradavku. Procházka po památkách je tak hned o něco veselejší. 

Necákejte na obrazy!

Obyvatelé severu Francie mají pověst obhroublých, kulturou nepolíbených dělníků. Původně umazané město horníků a tkalců, které se potýkalo s úpadkem textilního i těžařského průmyslu, se však v posledních desetiletích proměnilo v kulturní a obchodní metropoli se špetkou francouzského šarmu. Dnes tu najdete hned tři vysoce ceněná muzea starého i moderního výtvarného umění: Palais de Beaux-Arts s díly Rubense, Maneta i bratří van Eycků, Muzeum moderního umění s klenoty od Picassa, Modiglianiho či Braqua a v neposlední řadě neotřelé Muzeum umění a průmyslu, které vzniklo rekonstrukcí městské plovárny. Vystavené exponáty se tak odrážejí na vodní hladině bývalého bazénu. 

Lille ovšem nenabízí jen vlámskou architekturu a slavné malíře. Navštívit můžete i rodný dům Charlese de Gaulla, všemi Francouzi milovaného prezidenta, či Citadelle, masivní vojenskou pevnost ve tvaru pěticípé hvězdy. A pokud se trefíte do správného víkendu, čeká vás jeden z četných folklorních festivalů v nedalekých městečkách nebo největší bleší trh v Evropě – Braderie de Lille.

Harampádí z celé země

Starý nábytek, rozpadající se knihy nebo jinou veteš, kterou už nebudou potřebovat – a dost možná nikdy ani nepotřebovali –, odmítají obyvatelé severu Francie vyhodit. Těší se proto na oblíbené bleší trhy, jež se každý rok konají ve větších městech. Tradice navazující na středověké jarmarky ožívá každý první víkend v září také v Lille. Silnice v centru se na dva dny uzavřou, aby mohlo více než deset tisíc prodávajících nastěhovat na chodníky své stánky s rozličným haraburdím, ale i s cennými starožitnými kousky. 

Na velkolepou akci Braderie de Lille přijíždějí každoročně dva až tři miliony návštěvníků z celého světa. Po ulicích Lille pak od soboty do pozdních nedělních hodin korzují davy „hledačů pokladů“ – nic pro nešťastníky, kterým bývá v přecpaných prostorách úzko. Celý víkend se pak turisté ládují slávkami jedlými, takže v neděli večer vyrostou na ulicích hory prázdných skořápek, dosahující výšky dospělého člověka.

Když se narodí obr

V regionu Nord-Pas-de-Calais, stejně jako v Belgii a ve Španělsku (zejména v Katalánsku), přetrvává loutkářská tradice a komunity místních se starají doslova o rodiny marionet. Každá loutka má vlastní jméno, povahu a nezřídka také celý životní příběh. Nejde však o žádné drobečky na hraní, nýbrž o pořádné obry. Dřevěnou konstrukci, která měří až osm metrů a váží i přes tři sta kilogramů, ovládá zespoda jeden nebo více lidí. Obři se nevyrábějí ze dřeva, ale rodí se, absolvují křest, uzavírají manželství, přivádějí na svět děti a stárnou jako normální lidé. 

Gigantické loutky pak každoročně vyrážejí také do ulic. Největší podobný festival se koná o prvním červencovém víkendu v malé obci Douai a na procházku se při něm vydává pětičlenná rodina 

Gayantova („gayant“ znamená v pikardštině „obr“). Pana Gayanta a jeho manželku Marii musí vést šest loutkářů: otec totiž měří 8,51 metru a váží 375 kilogramů a matka je jen o něco menší a lehčí. Tři synové – Jacquot, Fillon a Binbin – potřebují každý pouze jednoho nosiče, protože největší dlouhán Jacquot nemá ani 3,5 metru. 

V Lille mají obry dva – hrdinu Lydérica a krutého zbojníka Phinaerta. Podle legendy pomstil chrabrý Lydéric vraždu svého otce a únos matky tím, že proradného zbojníka zabil a založil v jeho bývalém revíru město, které později proslulo jako Lille, metropole regionu Nord-Pas-de-Calais.

Festival hozených naběraček

Obry můžete potkat také ve vesničce Comines nedaleko Lille, a to při slavnosti naběraček, která se koná každý rok o druhém říjnovém víkendu. Lidé se při ní shromáždí na náměstí a čekají, až začnou radní ve středověkých hábitech házet mezi dychtivé účastníky dřevěné naběračky. Nejde totiž jen o hezký suvenýr – jednu naběračku lze prodat asi za deset eur. Mnoho návštěvníků si tak odnese na památku přinejmenším modřinu. Házení naběraček symbolizuje středověký příběh šlechtice, kterého uvěznili ve věži jeho vlastního hradu. Aby dal rodině a poddaným znamení, hodil z okna věže několik lžic s rodovým znakem. Služebníci je pak našli a nešťastníka vysvobodili. 

Na zdejším festivalu se objevují i čtyři obři: zmíněný urozený pán z Comines, zachráněný díky lžíci, šlechtic Buchard, účastník první křížové výpravy, a jedna manželská dvojice – Malý Chorchire a jeho žena Grande Gueuloute (doslova Velká uřvaná), kterou proslavil její vysoký hlas.

  • Zdroj textu: 100+1 zahraniční zajímavost
  • Zdroj fotografií: archiv autorky, Shutterstock

Reklama



Reklama

Aktuální články

Jak by vypadaly Niagarské vodopády, kdyby v řece Svatého Vavřince došla voda? Reálnou fotografii vyretušoval grafik Joel Krebs.

Zajímavosti

Jasný meteor nad Oklahomou (2008)

Vesmír
Revue

Pohled z Velké Hejšoviny na Broumovské stěny, Broumovskou kotlinu a Javoří hory

Příroda

Snímek z konce října 1937 zachycuje Benita Mussoliniho při oslavách 15. výročí pochodu na Řím, kterým donutil vládu k rezignaci a krále k předání moci do rukou fašistů. Po diktátorově levici jde zástupce Adolfa Hitlera Rudolf Hess a oba muže při přehlídce doplňují další italští generálové.

Válka

Jeskynní systémy na Yucatánu jsou jako jiný svět

Věda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907