Lososi z inkubátoru: Asistovaná rybí reprodukce z Kamčatky

V červenci a srpnu se do svých rodných trdlišť vrací lososi nerka. Než se ale stačí vytřít a zemřít, odchytnou je rybáři z chovných stanic a postarají se o to, aby ani jediná jikra nepřišla nazmar

20.06.2016 - Richard Guryča



Život lososů nerka je jedna dlouhá cesta. Začíná ve sladkých jezerech a řekách. V nich se potěr prohání první tři roky. Pak se ozve volání přírody a ryby vyplují vstříc oceánu. Slaná voda se jejich domovem stane na rok dva. Pak je jednoho dne přepadne stesk po rodných vodách a vydají se zpátky. Tady je čeká už jen jediné: zplodit potomky a zemřít.

Jenže stavy lososů na Kamčatce už léta ohrožují pytláci. Proto berou rybí reprodukci do rukou odborníci ze sádky Ozerki na řece Plotnikova. „Přirozené rozmnožování nestačí vyrovnat stavy ryb. Kdyby některá ze zdejších sádek zavřela, do čtyř let by lososi z řeky zmizely úplně. Nebo by zbylo jen tak málo ryb, že by si s tím lidé nevěděli rady,“ vysvětluje chovatelka ryb Jelena Machmutovová.

Hladoví medvědi

Ryby se třou každé tři čtyři roky. Touha zanechat po sobě potomky je silnější než cokoli jiného. Překonají kvůli ní stovky kilometrů bez jediné zastávky a jediného sousta. Jak se blíží období páření, začíná se tělo samců vybarvovat do sytě rudé. Samička zůstává věrná stříbrné barvě. Její útroby ale ukrývají stovky červených jiker čekajících na oplodnění. Tím její životní úkol končí. Kdyby jí nerozřízli břicho tady, zemřela by v řece. „Výsledky naší letošní práce vidíme už teď. Chovných ryb se na zdejší poměry vrací obrovské množství. Tento rok bude možná rekordní, ale já bych byl rád, kdyby to takhle bylo pokaždé. S Boží pomocí se nám to snad podaří zopakovat zase za čtyři roky,“ říká šéf sádky Alexej Akbarytov.

TIP: Kamčatka: Sopky, chlad a divočina

Asistovaná reprodukce přináší výsledky i u ryb. Jedna samice vyprodukuje deset až čtyřicet tisíc jiker. Ty se důkladně promíchají s mlíčím a oplodněná vajíčka se na devět měsíců uloží do inkubátoru, kde se z nich vylíhnou mladí lososi. Letos se farmářům podařil rekordní úlovek. Během léta jim rukama prošlo 220 tun ryb. To je nejvíc za posledních 20 let. „V porovnání s minulým rokem máme mnohem více ryb. Loni jich bylo tak málo, že i medvědi neměli co žrát a prakticky celou zimu nespali. To bylo nebezpečné i pro nás, protože se hladoví potulovali kolem a hledali potravu,“ popisuje Jelena Machmutovová.

Umělý odchov ryb s koncem Sovětského svazu téměř vymizel. Poslední ránu populaci lososů málem zasadili pytláci, kteří je kvůli kaviáru decimují v době páření. Nebýt farmy Ozerki, která příští rok vypustí do volné přírody na 15 miliónů lososů, zůstaly by kamčatské řeky možná bez života.

Poloostrov ledu a ohně

Kamčatka je 1 250 km dlouhý poloostrov na ruském Dálném východě o rozloze 472 300 km² (zhruba šestkrát víc než ČR). Je omýván vodami Tichého oceánu na východě a Ochotským mořem na západě. Zvláštností Kamčatky je 160 vulkánů, z nichž je 29 činných. Jinde podobná koncentrace sopek neexistuje. V údolí řeky Kamčatky, která protéká středem poloostrova, lze spatřit několik gejzírů. Nejvyšší činnou sopkou je Ključevskaja, vysoká 4 750 metrů.

  • Zdroj textu

    100+1 Speciál

  • Zdroj fotografií

    Shutterstock


Další články v sekci