Lunenburg v Novém Skotsku: Město, kde se zastavil čas

Přístavní městečko Lunenburg leží v kanadském Novém Skotsku na poloostrově Fairhaven, na západní straně zálivu Mahone Bay. A patří k nejlepším příkladům koloniální architektury podle britského vzoru v Severní Americe.

Ve vesnici Mikmaků

Na místě dnešního Lunenburgu se kdysi nacházela vesnice Mirligueche obývaná indiány kmene Mikmak a potomky francouzských katolíků, kteří tam přišli počátkem 17. století. Podle sčítání lidu z roku 1688 měla osada pouhých 21 obyvatel: deset Evropanů a jedenáct Mikmaků. Roku 1749 však Britové vesnici srovnali se zemí a na jejích ruinách začali budovat nové město: o čtyři roky později se v něm usadili přistěhovalci z Německa, Švýcarska a Francie, kteří se do Nového Skotska dostali v rámci britského plánu kolonizace.

Podle britského plánu

Po Halifaxu budovaném od roku 1749 představuje Lunenburg druhé sídlo, jež vzniklo podle britského „modelového“ městského plánu. V rámci geometricky pravidelné výstavby rozdělovaly pravoúhlé ulice prostor do několika obytných a veřejných bloků: sedm hlavních, 12,5 metrů širokých ulic vedoucích od severu k jihu protínalo v pravých úhlech devět ulic širokých 12,8 metru.

Ve městě se dodnes zachovala řada dřevěných domů, přičemž některé pocházejí až z 18. století. Mezi památkami dominuje protestantský kostel sv. Jana z roku 1754, který je zároveň druhým nejstarším protestantským svatostánkem v celé Kanadě.

TIP: Red Bay: Kanadská osada sloužila jako největší evropská základna pro lov velryb

V letech 1752–1753 se v místě usídlilo víc než 1 400 německy mluvících protestantů a německé tradice a řeč se pak v městečku udržely nezvykle dlouho. V Lunenburgu a přilehlých oblastech dodnes uslyšíte zvláštní dialekt známý jako „lunenburská angličtina“, v němž se odráží němčina i anglické nářečí užívané v Nové Anglii.