Mauglího následovníci: Pět zvířecích dětí divočiny
O většině z nich se tvrdí, že je vychovala zvířata – vlci, psi nebo opice. Pravdu už mnohdy nemůžeme odhalit, ale pohnuté osudy „divokých dětí“ nás přitahují dodnes
Psí dívka z Ukrajiny
Původ: Rodiče alkoholici prý nechali Oksanu vlastnímu osudu, když jí byly tři roky. Mezi psy měla strávit pět let.
Dohra: Dnes žije v domově pro mentálně postižené, kde pomáhá s péčí o krávy a koně.
Oksana Malaja údajně žila mezi psy a pojídala s nimi odpadky a syrové maso. Bylo jí osm let, když soused nahlásil úřadům, že na zchátralé farmě v ukrajinské vesnici Nova Blagoviščenka viděl divoké dítě. Oksana běhala po čtyřech, štěkala a po všech stránkách se chovala jako pes. Její slovní zásoba byla velmi omezená. Všechno, co dostala, se hned pokoušela ukrýt, podobně jako pes schovává nalezenou kost. Dívka prošla terapií, přičemž se naučila mluvit a zbavila se zvířecích návyků. V 23 letech měla ovšem stále mentalitu šestiletého dítěte. Její příběh byl nakonec označen za nepravdivý, neboť prý vyrostla v sirotčinci. Dodnes však není jasné, proč se začala chovat jako pes.
Peter zvaný Divoký
Původ: Chlapce zřejmě odložili rodiče; dodnes se neví, jak dlouho v divočině žil.
Dohra: Petera (†72) později adoptovali farmáři z Hertfordshiru, kteří si jej velmi oblíbili.
Když byl roku 1725 v německém lese objeven nahý, asi jedenáctiletý chlapec, velmi rychle se vynořily zvěsti, že jej vychovali vlci nebo medvědi. O rok později se dítě dostalo do Londýna na dvůr krále Jiřího I. Nalezenec dostal jméno Peter a stal se oblíbeným dvorním „mazlíčkem“. Avšak přes všechnu snahu panovníkova lékaře se nikdy nenaučil mluvit. Místo vzpřímené chůze skákal po čtyřech, s oblibou pusinkoval dvořany, prohledával jim kapsy a nejraději spal na zemi v koutě svého pokoje. Tenkrát nikoho nenapadlo, že by jeho chování mohlo způsobit i něco jiného než život v divočině. Podle některých znaků patrných z jeho portrétu však možná trpěl genetickou poruchou, jež se projevovala retardací.
Victor z Aveyronu
Původ: Přes četná pátrání se chlapcovu rodinu nepodařilo najít. V lesích žil podle odhadu lékařů minimálně sedm let.
Dohra: Victor (†40) dožil pod dohledem pečovatelky, jež na něj pobírala státní penzi.
V roce 1799 byl v lesích poblíž francouzského Aveyronu nalezen asi dvanáctiletý chlapec, jehož chování vykazovalo známky absolutní izolace od společnosti. S oblibou jedl shnilé potraviny, nerozeznával teplo a chlad a většinu času trávil tím, že se kýval dopředu a dozadu jako zvíře zavřené v kleci. Na zvuky včetně řeči v podstatě nereagoval, takže se zdálo, že je hluchý. Začal se o něj starat význačný vědec dr. Jean-Marc Gaspard Itard, který pro něj následně sestavil speciální výukové metody. Dal mu jméno Victor, protože obsahovalo jedinou slabiku, na niž dítě vždy reagovalo. Itardovi se podařilo chlapce lecčemu naučit, přesto však nalezenec dokázal říct jen dvě slova.
Opičí chlapec z džungle
Původ: John utekl do džungle ze strachu z agresivního otce. Žil tam pravděpodobně tři roky.
Dohra: Dnes má vlastní dům a doufá, že se šťastně ožení a založí rodinu.
Ještě jako malý se stal ugandský chlapec John Ssebunya (*1984) svědkem násilného chování svého otce. Ze strachu uprchl do džungle, kde jej objevilo stádo kočkodanů. Opice mu prý nabídly kořínky, ořechy a sladké brambory a přijaly ho mezi sebe. Uganďané se tropickému pralesu v krvavé občanské válce vyhýbali, a tak dítě našla až po několika letech vesničanka Millie, když sbírala dřevo. Jelikož Johnův otec spáchal sebevraždu, adoptoval nalezence učitelský pár, který řídil křesťanskou organizaci na pomoc sirotkům. John neuměl chodit, po těle měl spoustu jizev a ran a nedokázal si poradit s vařenou stravou. Ještě po osmi letech značně koktal a vyhýbal se očnímu kontaktu, ale díky láskyplné péči rodičů se z něj stal komunikativní a usměvavý mladík.
Vychován paviány
Původ: Dítě prý unesl ve spánku pavián. Chlapec měl žít v lesích minimálně deset let.
Dohra: Pravdivost tohoto případu je značně pochybná.
Lucase údajně unesla z domova samice paviána, načež jej vychovaly opice v jihoafrické divočině. V roce 1903, když mu bylo kolem 12 let, ho v lese našli dva policisté. Strážci zákona chtěli chlapce vzít s sebou, ale on kolem sebe zuřivě škrábal a kousal. Odvezli jej proto do léčebny pro mentálně postižené v jihoafrickém Grahamstownu. Nalezenec neuměl mluvit, preferoval syrové jídlo, chodil po čtyřech a choval se jako opice. Skončil v adoptivní péči majitele rozlehlé farmy George Smithe, dostal jméno Lucas a stal se z něj velký pracant. Nejraději prý však hlídal malé děti. Ve 20. letech o něm vycházely v různých novinách články s mnoha detaily, přesto dodnes zůstává otázkou, zda popisovaly skutečnost.
