Reklama


Násilím zbídačené africké Burundi: Krok od občanské války

10.06.2017

Burundi patří k několika málo africkým zemím, jejichž současná podoba navazuje na státní útvar existující již v předkoloniálních dobách. Navzdory uvedené tradici však dosud marně hledá cestu k míru a prosperitě a po dvou genocidách za posledních padesát let se stále potácí na pokraji občanské války

Na pokraji občanské války - Jen za první čtvrtletí minulého roku zdokumentovali vyšetřovatelé Organizace spojených národů 345 případů neoprávněného věznění a mučení, které měly na svědomí burundské bezpečnostní složky. Za rok 2015 registrovala OSN asi 500 nevyjasněných úmrtí.
Na pokraji občanské války - Jen za první čtvrtletí minulého roku zdokumentovali vyšetřovatelé Organizace spojených národů 345 případů neoprávněného věznění a mučení, které měly na svědomí burundské bezpečnostní složky. Za rok 2015 registrovala OSN asi 500 nevyjasněných úmrtí.

Vlajka Burundi byla přijata v roce 1967. Bílý kříž představuje mír, zelená naději v lepší budoucnost a červená utrpení národa při boji za svobodu. Tři hvězdy zastupují nejpočetnější etnika – Hutu, Tutsi a Twa.

Nevraživost mezi kmeny Tutsiů a Hutuů téměř zcela brání normálnímu životu v Burundi. Za uplynulých padesát let zahynulo v občanských válkách tohoto nevelkého národa přibližně půl milionu lidí a další stovky tisíc obyvatel ze země uprchly. Zatím se přitom nezdá, že by se měla situace v blízké budoucnosti výrazněji uklidnit. 

Všichni touží po míru

Mír uzavřený v roce 2000 ještě dlouho nepřinesl kýžený klid zbraní. Dvě mocné frakce Hutuů odmítly mírovou smlouvu podepsat a boje pokračovaly na venkově, kde žije drtivá většina obyvatelstva. Když roku 2006 střelba konečně ustala, bylo jasné, že lidé touží především po míru: Plných 90 % Burunďanů podpořilo návrh, který zakotvil vyvážený podíl Hutuů a Tutsiů na moci.

V únoru 2007 ukončila OSN oficiálně vojenské operace v zemi a zaměřila se na budování ekonomiky státu, jenž během válečných let velmi trpěl. Věnovala desítky milionů dolarů na rozvoj infrastruktury i demokratických postupů a na ochranu lidských práv. Mnohé neziskové organizace se pustily do boje s virem HIV a dalšími zdravotními problémy. Už v srpnu 2005 stanul v čele země Pierre Nkurunziza jako první prezident „mírového Burundi“. 

Prezident diktátor

Nenávist mezi Hutuy a Tutsii, která byla v zemi přítomna odedávna, se vyhrotila za koloniální nadvlády Němců a později Belgičanů. Tento základní prvek místní politiky dál přetrvává, a ve vyostřené situaci se tudíž jen těžko dostávají k moci osvícení vůdci, kteří by se těšili podpoře většiny obyvatel. Prezident Nkurunziza tak rozhodně nemá snadnou situaci, sám však ke zklidnění nijak nepřispívá. 

Jeho druhé zvolení v roce 2010 provázely rozsáhlé protesty opozice a v posledních letech stále častěji zaznívají obvinění z rostoucího autoritářství, včetně násilných postupů proti médiím a opozičním politikům. Přestože burundská ústava umožňuje prezidentovi setrvat ve funkci pouze po dvě volební období, prosadil Nkurunziza předloni své třetí zvolení – za což si vysloužil mezinárodní kritiku. Neúspěšný pokus o puč, který měl prvního muže odstranit z čela státu, vedl k zatýkání a dalším násilnostem. Ze země uteklo přes 200 tisíc lidí a množí se zprávy o zatýkání členů opozice, mučení a záhadných zmizeních, stejně jako o vzrůstajícím potlačování svobody slova. 

Jako stoh slámy

V atmosféře, jež se blíží politické anarchii, se vcelku pochopitelně nedaří burundskému hospodářství. Nerozvinutý africký stát je závislý na zemědělství, ve kterém pracuje devět z deseti obyvatel. Hlavní vývozní artikl představují káva a čaj, což znamená, že země po ekonomické stránce velmi závisí na počasí. Neobešla by se však ani bez zahraniční pomoci, jež v roce 2014 tvořila přes 40 % státních příjmů

Výčet problémů jednoho z nejchudších států světa je děsivý: od nízkého vzdělání obyvatelstva přes nedostačující zdravotní péči a špatnou infrastrukturu až po korupci či podvýživu. V žebříčku Indexu světového štěstí, který každoročně sestavuje OSN, se Burundi loni umístilo na posledním místě, letos na předposledním. Pokud jde o stabilitu, působí tak země jako stoh suché slámy, kolem nějž neustále pobíhají lidé s pochodněmi… 

STRUČNÉ DĚJINY

Prvními známými obyvateli dnešního burundského území byli pygmejští Twaové. V 11. století migrovali do lokality Hutuové a následně se stali tamním nejpočetnějším etnikem. Ve 14. století přišli Tutsiové, kterých bylo sice méně, ale na řadu dalších století získali v zemi rozhodující vliv. 

Království, Němci a Belgičané

První burundský stát vznikl zřejmě v 16. století ve východní části regionu a pastevečtí Tutsiové v něm vládli jako šlechta zemědělským Hutuům. Útvar postupně rostl a soupeřil o vliv se sousední Rwandou. Za zlatý věk se považuje éra krále Rugamby (1796–1850), jenž ovládané území zdvojnásobil. 

Od poloviny 19. století do Burundi přicházeli evropští objevitelé a v roce 1899 se oblast stala – společně s Rwandou a většinou Tanzanie – součástí Německé východní Afriky. Během bojů první světové války dobyli území Belgičané a v roce 1923 jim Společnost národů udělila mandát, v jehož rámci pak spravovali Burundi i Rwandu: V lokalitě vládli prostřednictvím Tutsiů, ale roku 1962 se oba zmíněné africké státy osamostatnily. 

Násilí plodí násilí

Po získání samostatnosti došlo na konci roku 1966 ke zrušení monarchie a k vyhlášení republiky. Stále ovšem trvala nadvláda Tutsiů a vzrůstala nevraživost a napětí mezi nimi a Hutuy. V roce 1972 zabily tutsijské armádní jednotky 80–200 tisíc Hutuů během násilností, které se do dějin zapsaly jako první burundská genocida. 

Melchior Ndadaye – první prezident z kmene Hutu, zvolený roku 1993 – byl zavražděn tři měsíce po volbách. V dubnu 1994 zemřel další hutuský prezident, Cyprien Ntaryamira, když bylo sestřeleno letadlo, v němž cestoval spolu s prvním mužem Rwandy. Následně vypukla apokalypsa: Armáda ovládaná Tutsii zabíjela Hutuy, zatímco milice zformované Hutuy oplácely stejnou mincí. V konfliktu zahynulo asi 300 tisíc lidí (většinou Tutsiů) a víc než půl milionu Burunďanů ze země uprchlo. Teprve v roce 2000 se podařilo uzavřít mírovou smlouvu, ale boje ustaly až roku 2006.

LIDÉ

Obyvatelstvo

Počet obyvatel: zhruba 11,1 milionu; očekávaná doba dožití: 60,5 roku; prům. počet dětí: 6,04 na ženu; věková struktura: 45,61 % dětí do 15 let, 2,57 % obyv. starších 65 let, 50 % obyv. mladších 17 let; městské obyv.: 12,1 %; etnické složení: Hutuové 85 %, Tutsiové 14 %, pygmejští Twaové 1 %, několik tisíc Evropanů a lidí z jihovýchodní Asie; náboženství: katolíci 62,1 %, protestanti 23,9 %, muslimové 2,5 %, ostatní 3,6 %, bez určení 7,9 %; jazyky: úředními jazyky jsou kirundi a francouzština, používá se také svahilština a angličtina; obyv. pod hranicí chudoby: 68 %; gramotnost: 85,6 %.

Politika 

Typ vlády: republika prezidentského typu; samostatnost: od 1. 7. 1962 (předtím státní správa vedená Belgičany pod patronátem OSN); hlava státu: prezident Pierre Nkurunziza (od srpna 2005), viceprezidenti Gaston Sindimwo a Joseph Butore (oba od srpna 2015); prezident je také šéfem vlády; volby: prezident se volí v přímých volbách na pět let a může kandidovat podruhé, viceprezidenty jmenuje prezident; parlamentní volby probíhají nezávisle na prezidentských.

Ekonomika

HDP na hlavu: 800 USD (odhad z r. 2016; ČR – 33 200 USD), jedna z pěti nejchudších zemí světa; měna: burundský frank (BIF), 1 USD = cca 1 660 BIF, 1 CZK = cca 66 BIF.

GEOGRAFIE

Rozloha: 27 830 km², o něco víc než třetina ČR; hranice: 1 140 km (s Tanzanií, Rwandou a Konžskou demokratickou republikou); charakter území: velmi hornatá země s náhorní plošinou na východě a s nížinami podél některých řek; podnebí: rovníkové, velmi proměnlivé v závislosti na nadmořské výšce; dvě období dešťů a dvě období sucha; min. noční / max. denní teploty (°C) v Bujumbuře: leden–březen 19/28, duben–červen 18–19/28–29, červenec–září 17–19/29–31, říjen–prosinec 19–20/28–30; nejnižší a nejvyšší bod: jezero Tanganika (772 m) / Heha (2 670 m).

  • Zdroj textu:
  • Zdroj fotografií: Shutterstock, Wikipedia

Reklama



Reklama

Aktuální články

Revue

Robotický zaměstnanec Fabio dostal padáka

Věda

Opustit padající letoun nepředstavovalo pro piloty zdaleka jediný problém. Letec na padáku se mohl znovu dostat na mušku nepřítele

Válka

Protivníci se snažili hodit na Borgie všechny hříchy, aby tím očistili zbytek katolické církve

Historie

Zakladatel firmy Josef Manner I. začal v malém krámku a vypracoval se na továrníka s třemi tisíci zaměstnanci.

Zajímavosti

Naši planetu občas míjejí asteroidy

Vesmír

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907