Reklama


Největší objevy starověku a středověku: Od arabské vzdělanosti k Newtonovi (2.)

15.04.2017 - Josef Myslín

Nedávno jsme se zaměřili na historii astronomie v éře starověkých myslitelů. Nyní se přesuneme do středověku a na práh „moderní“ doby, kdy vstoupil na scénu Isaac Newton a navždy změnil náš pohled na nebeskou mechaniku

Šest planet - Keplerův model vesmíru, se Sluneční soustavou zahrnující tehdy šest planet
Šest planet - Keplerův model vesmíru, se Sluneční soustavou zahrnující tehdy šest planet

V předchozí části jsme opustili historii astronomické vědy ve chvíli, kdy Giordano Bruno shořel na hranici za svůj názor, že se Země otáčí kolem Slunce

Keplerovy zákony

Dalším z velikánů vědy se stal Johannes Kepler (1571–1630), objevitel tří přírodních zákonů, které dnes nesou jeho jméno. První z nich říká, že planety obíhají kolem Slunce po eliptických drahách, v jejichž společném ohnisku leží Slunce. Jedná se tedy o zpřesnění Kopernikových kružnic. Druhý zákon tvrdí, že obsahy ploch opsaných průvodičem planety (tj. spojnicí planety a Slunce) za stejný čas jsou totožné. Jinými slovy, planeta se v různých úsecích své dráhy pohybuje odlišnou rychlostí. Zmíněný jev souvisí s gravitací, nicméně tajemství této síly odhalil teprve Newton. A konečně třetí zákon říká, že poměr druhých mocnin oběžných dob dvou planet je stejný jako poměr třetích mocnin jejich velkých poloos neboli středních vzdáleností od Slunce. 

Ačkoliv i Kepler propagoval heliocentrický systém, neměl s inkvizicí větší problémy. Nebyl totiž tak radikální, příliš se nepletl do teologických otázek a navíc značnou část své kariéry prožil v poměrně liberální Praze. (Více o jeho životě ve starším článku.)

Dalekohledem proti církvi

Další z významných učenců, rodák z italské Pisy Galileo Galilei (1564–1642), takové štěstí neměl. Ale nepředbíhejme: V roce 1589, v pouhých pětadvaceti letech, se stal univerzitním profesorem matematiky. Největší přínos si však připsal na poli astronomie: Vyrobil totiž vlastní dalekohled a namířil jej na hvězdnou oblohu. A to, co spatřil, změnilo vědu. 

Galileo objevil čtyři největší souputníky Jupitera, dnes zvané Galileovy měsíce, a navždy tak vyvrátil představu, že vše vesmíru krouží kolem Země. Dále se zaměřil na Venuši a zjistil, že prochází stejnými fázemi jako Měsíc – což by v Ptolemaiově geocentrickém systému nebylo dost dobře možné. Pozoroval také lunární krátery, načež vyloučil, že by mohl mít náš přirozený satelit tvar dokonalé koule. V zorném poli jeho dalekohledu se ocitly i sluneční skvrny a s pomocí svého přístroje dokázal rovněž v pásu Mléčné dráhy rozlišit jednotlivé hvězdy. 

Uvedené objevy zveřejnil Galileo v několika dílech a pobouřil jimi mnohé církevní hodnostáře. V následném inkvizičním procesu byl obviněn z kacířství. Nakonec astronom pod hrozbou mučení a upálení své myšlenky odvolal, a vyvázl tak „pouze“ s trestem doživotního žaláře. S ohledem na jeho věk a podlomené zdraví i na touhu inkvizice ukázat lidštější tvář byl později rozsudek změněn na domácí vězení. Slavný učenec zemřel roku 1642 ve své vile v Arcetri. 

Isaac Newton: velikán vědy

Moc církve a inkvizice přesto pomalu, ale jistě slábla a podmínky pro vědeckou práci se postupně uvolňovaly. Na scénu tak mohl vstoupit učenec, kterého právem považujeme za jednu z největších vědeckých osobností v dějinách. 

Isaac Newton se narodil roku 1643 v anglickém městě Woolsthorpe. V roce 1661 nastoupil na univerzitu v Cambridge, jenže o čtyři roky později vypukla morová epidemie a brány školy se uzavřely. Mladík se vydal zpět domů, kde poté za dva roky v nucené izolaci vytvořil svůj diferenciální počet, rozvinul teorii gravitace a formuloval vlastní teze o podstatě světla a barev. Jakmile morová rána v roce 1667 odezněla, vrátil se do Cambridge a získal tam stálé místo. Následujícího roku se stal magistrem svobodných umění a o další rok později převzal po svém učiteli Isaacu Barrowovi lukasiánskou profesuru matematiky.

Od té chvíle jeho kariéra – naprosto zaslouženě – stoupala. V roce 1703 jej zvolili do čela Královské společnosti, která se pod jeho vedením změnila v nejuznávanější vědeckou instituci tehdejšího světa. Roku 1705 byl povýšen do rytířského stavu, později vedl královskou mincovnu a proslul jako neúprosný bojovník proti padělatelům, a stal se také poslancem anglického parlamentu. Zemřel 31. března 1727 v Londýně, pohřben je ve Westminsterském opatství.

Jablko padá k zemi

Přes všechny pocty a funkce dával Newton před oficiálními ceremoniemi přednost osamělému bádání. Občas ostatně váhal i s publikováním svých děl. Jeho nejslavnější knihu Philosophiae naturalis principia mathematica neboli Matematické principy přírodní filozofie vydal na vlastní náklady další slavný učenec Edmund Halley (1656–1742), neboť v ní viděl obrovský potenciál. (Ano, tentýž Halley, jehož jméno dnes nese známá kometa.)

Newton představoval skutečnou renesanční osobnost vědy. Vymyslel integrální a diferenciální počet a následně jej využil pro popis nebeských dějů (ve stejné době ho nezávisle a s poněkud jiným přístupem uvedl v život také Gottfried Wilhelm von Leibniz). Planety se již nepohybovaly náhodně, ale na základě přesně popsaných matematických pravidel. Newtonovy tři pohybové zákony –setrvačnosti, síly a akce a reakce – navždy změnily mechaniku.

V astronomii hrál ovšem nejdůležitější roli zákon gravitační. Anglický vědec jako první vyslovil myšlenku, že se jakákoliv dvě tělesa vzájemně přitahují. Přišel na to, že na věci padající k zemi působí stejná síla jako na planety při oběhu kolem Slunce. Na základě všech svých tezí pak mohl přesně vypočítat, co se bude v naší planetární soustavě dít – a také to udělal, čímž definitivně pohřbil geocentrický systém. Newtonův popis odpovídal realitě s neuvěřitelnou přesností. 

Kromě všech zmíněných objevů přispěl ovšem tento velikán i ke zcela nové filozofii vědy. Ctil metody založené na racionálních úvahách, nikoliv na dogmatech. Přestože byl věřící, dokázal vědu a víru velmi dobře oddělit. V podstatě založil fyziku tak, jak ji známe dnes: jako exaktní a ucelený obor, který měl navíc od jeho dob k dispozici moderní matematický aparát. Isaac Newton se proto právem označuje za jednoho z největších fyziků a vědců všech dob.


Zločinná inkvizice?

Pohlížíme-li na události historie, zejména té vzdálenější, neměli bychom tak činit optikou dnešního pojetí světa. A chceme-li kritizovat tehdejší přístup církve k významným osobnostem vědy, měli bychom být spravedliví a zmínit také druhou stranu mince. Ve skutečnosti zastřešovala církev ve středověku veškeré vzdělání a sami církevní hodnostáři patřili k nejerudovanějším mužům své doby.

Koneckonců i někteří ze zmíněných vědců – například Koperník či Bruno – se stali kněžími. Profese přírodovědce, jak ji známe nyní, však ještě neexistovala a většina učenců „fušovala“ i do teologie. A právě to pak vyústilo v mnohé inkviziční spory. Kruté tresty, jako například upalování na hranici, samozřejmě nelze omlouvat. Neměli bychom ovšem ani podlehnout klamné iluzi církve jako nepřítele pokroku.

  • Zdroj textu: Tajemství vesmíru 10/2014
  • Zdroj fotografií: Wikipedie

Reklama



Reklama

Aktuální články

Vzducholoď Italia, jež se v roce 1928 měla vznést k severnímu pólu, nakonec svého cíle dosáhla, poté však tragicky ztroskotala.

Zajímavosti

Sériová výroba návratových modulů lodí Sojuz

Vesmír

Zámek ční nad obcí Hohenschwangau

Historie

Hlavním receptem na léčbu takzvaného bombového (též šrapnelového) šoku byl klid a odpočinek

Válka

Dron Fury s novým motorem může provádět průzkum 15 hodin

Věda
Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907