Reklama

Reklama

Objev legendární rotundy: Místo, kde oplakali sv. Václava

13.5.2015 - Kateřina Vašků
Měla být jednou provždy stržena, rok 2003 však přinesl nečekaný obrat. Zbytky jedné z nejstarších českých křesťanských památek, románské rotundy svatého Václava, objevili pod podlahou Matematicko-fyzikální fakulty Karlovy univerzity na Malostranském náměstí
Rotunda svatého Václava

Příběh o znovunalezení jedné z nejvýznamnějších českých památek se začal psát nenápadně. V prosinci roku 2003 v budově Matematicko- fyzikální fakulty potřebovali vybrat zásypy v zazděném prostoru pod podlahou jedné z místností v prvním patře. Měla zde totiž vzniknout další pracovna. 

Dělníci však museli práce pozastavit – při výkopech se pod podlahou objevily zděné bloky. Památkáři se zpočátku domnívali, že se jedná o barokní krypty, protože fakulta stojí v komplexu bývalého jezuitského kláštera. Jenže příběh se začal vyvíjet ještě zajímavěji – mezi kryptami se objevil podivný opukový blok. Tento materiál, tvořený jílovitými, prachovitými a vápencovými složkami s příměsí mikročástic mořských hub, se totiž hojně užíval ve stavebnictví románském, nikoli barokním.

Rotunda skrytá pod podlahou

Po vybourání krypt a bloku nestačili památkáři žasnout. V místě se začaly rýsovat tři části románského zdiva. Krátce poté se ukázalo, že jde o unikátní objev světového významu – byly objeveny zbytky rotundy svatého Václava. O této stavbě archeologové samozřejmě věděli, avšak podle zprávy z roku 1683 měla být od základů stržena (viz V místě zázraku).

Nejvýznamnějším nálezem je pozůstatek původní románské podlahy, která patří k nejstaršímu typu českých středověkých podlah. Tvoří ji 74 dlaždic, složených do pěti řad. Nazývá se vyšehradská, podle podobného nálezu v bazilice sv. Vavřince na Vyšehradě. Tato v rotundě sv. Václava se však zachovala beze změny – tak, jak ji stavební mistři kdysi položili. Ve stejně autentickém stavu se vyšehradská dlažba nenachází nikde na světě.

Boj o záchranu dědictví

Nejnutnější záchranné práce provedli památkáři v letech 2004–2005 zahrnovaly především zpevnění a ošetření nálezů. stav zbytků rotundy vyžaduje také dokončení její celkové konzervace, jinak jí hrozí rozpad. Proto se představitelé fakulty spojili s experty z různých oborů a vytvořili pro památku záchranný projekt. „Zpracovali jsme projekt pro Norské fondy, který obsahuje jak archeologické a restaurátorské, tak i stavební práce. Dohromady i s projekcí náklady vychází na deset milionů korun. Podařilo se nám od ministerstva financí a ministerstva kultury tento projekt dostat. Hradí však pouze 80 procent, 20 procent musíme financovat sami,“ uvedl děkan MFF UK Jan Kratochvíl.

A protože není v možnostech fakulty hradit zbylou částku z vlastních zdrojů, rozhodla se na podporu památky založit vlastní webovou aplikaci, umožňující darovat na rekonstrukci rotundy finanční částku. K zachování stavby a jejímu zpřístupnění veřejnosti bude zapotřebí vybrat asi 2,4 milionu Kč. 

V místě zázraku

První zmínka o rotundě sv. Václava se objevuje v jednom z nejstarších pramenů o českém státě, spise Oriente iam sole (v překladu z latiny „Když už vycházelo slunce křesťanství“) z poloviny 13. století. Podle ní byl svatostánek postaven již někdy kolem roku 938. Legenda praví, že když tehdy převáželi tělo mrtvého knížete Václava ze Staré Boleslavi na Pražský hrad, koně táhnoucí vůz se zastavili a odmítli se pohnout dál. Povolali tedy knížete Boleslava, který se přišel kajícně pomodlit. Ani to však nepomohlo. Vůz se prý rozjel až poté, co se začal modlit celý okolní dav.

S tím souvisí i novodobý objev, kdy bylo v pozůstatcích nalezeno torzo kamenného kruhu tvořeného plochými kameny, opracovanými po vnitřní straně. Vědci mohou s jistotou říci, že kruh pochází z 10. století, jeho význam však obestírá záhada. Podle některých dohadů však možná právě on vyznačoval místo, kde se odehrál zázrak spojený s Boleslavovou modlitbou.

Ve vrcholném středověku místo fungovalo jako pohřební kaple, náležející ke kostelu sv. Mikuláše. Po roce 1541 zasáhl Menší Město Pražské krutý požár a rotunda se v následujícím půlstoletí stala skladištěm. Po bitvě na Bílé hoře dostali kostel sv. Mikuláše darem jezuité a menší svatováclavská rotunda se měla stát novým farním kostelem. Její kapacita však nepostačovala, a proto se rozhodlo o přestavbě, která probíhala v letech 1628–1630. Spíše než o rekonstrukci šlo o výstavbu nového barokního kostela, do nějž rotundu prostě zakomponovali. V druhé polovině 17. století nechali jezuité na náměstí vystavět nové domy a torzo rotundy se nakonec ocitlo v základech nových barokních budov.

Reklama