Reklama

Reklama

Odhalené mýty: Pás cudnosti knižním výmyslem

13.6.2013 - Zuzana Teličková
Představa křižáckého bojovníka, který zamkne manželku do pásu cudnosti, klíč si pověsí na krk a odcválá do války, je čirý výmysl literatury devatenáctého století, který měl podráždit fantazii čtenářů
Pás cudnosti

Existuje jen velmi málo důkazů o tom, že se pásy cudnosti ve středověku vůbec používaly. První známá kresba takového zařízení pochází z 15. století. Kniha Konrada Kyesera Bellifortis pojednávala o soudobém vojenském vybavení a byla napsána dlouho po skončení křižáckých válek. Obsahuje mimo jiné ilustraci „tvrdých železných šlí“, které nosily ženy ve Florencii. Na nákresu je jasně viditelný klíč – což dokazuje, že přístup k zařízení ovládal nikoli rytíř, ale samotná dáma, která se tak chránila před nevítanou pozorností florentských šviháků. Většina „středověkých“ pásů cudnosti v muzejních sbírkách se ukázala být pochybného původu a byla z expozic odstraněna. Podobně jako v případě „středověkých“ mučicích nástrojů je zřejmé, že většina těchto předmětů byla vyrobena v Německu v 19. století pro uspokojení sběratelů kuriozit.

V 19. století došlo rovněž k nárůstu prodeje nových pásů cudnosti – ty však nebyly určeny ženám. Viktoriánská lékařská věda se domnívala, že masturbace je zdraví škodlivá. Chlapci, u kterých nebylo spolehnutí, že se nechají na pokoji, museli nosit tyto nápravné ocelové spodky. Skutečně raketový nárůst tržeb však přišel v posledních padesáti letech, kdy erotické obchody začaly profitovat z prosperujícího trhu se sadomasochistickými pomůckami. V současné době existuje mnohem více pásů cudnosti, než kolik se jich kdy vyskytovalo ve středověku. Paradoxně nemají sexu bránit, ale spíše ho stimulovat.

Reklama