Pěchotní obrněnci války v Zálivu: Americký „tank-killer“ M2 Bradley

US Army na sovětský BMP-1 zareagovala vývojem obrněnce, který sice patří do stejné kategorie, vyznačuje se ovšem výrazně odlišnou koncepcí. Americké bojové vozidlo pěchoty M2 Bradley se mohlo s obrněnci BMP-1 (postavenými nejen v samotném SSRR, ale také v Československu) poprvé střetnout v roce 1991 během operace Desert Sabre.

Dlouhá cesta od typu M113 k M2

Vznik západních bojových vozidel pěchoty se mnohdy popisuje jako reakce na BMP-1, což je však pravdivé jen částečně. Spíše se dá říci, že existence sovětského obrněnce přinesla impuls pro urychlení prací na nové generaci pěchotních obrněných vozidel, které probíhaly (podobně jako v SSSR) také již od konce 50. let. Přestože US Army byla (zatím) spokojena s obrněným transportérem M113, začala již hledat i jeho možné nástupce, k čemuž přispěly i zkušenosti z Vietnamu, kde se projevily nedostatky M113.

TIP: Pěchotní obrněnci války v Zálivu: Sovětské bojové vozidlo pěchoty BMP-1

Od poloviny 60. let běžely dva projekty, které se nejprve označovaly jako MICV (Mechanized Infantry Combat Vehicle) a ARSV (Armored Reconnaissance Scout Vehicle), ovšem roku 1975 byly sloučeny do projektu jediného. Hlavní dodavatel, zbrojovka FMC (později United Defense, dnes součást nadnárodní korporace BAE Systems), měla na co navazovat.

Už od konce 60. let pracovala na zlepšování M113, čímž byl vytvořen obrněnec XM765, potom pod jménem AIFV úspěšně nabízený na světovém trhu, na němž získal několik objednávek. Další evoluční krok představoval obrněnec XM723, jenž byl vytvořen počátkem 70. let a z něhož pak vyšla realizace spojených programů MICV a ARSV.

M2 Bradley 

• Osádka a výsadek: 3 + 7 mužů
• Bojová hmotnost: 22,6 tun
• Celková délka: 6,45 metru
• Celková šířka: 3,20 metru
• Celková výška: 2,97 metru
• Motor: diesel Cummins VTA-903T
• Výkon motoru: 375 kW (500 koní)
• Max. Rychlost jízdy: 66 km/h
• Max. Rychlost plavby: 7 km/h
• Max. Dojezd: 480 km
• Kanón: 25mm M242, 900 nábojů
• Kulomet: 7,62mm M240C, 2 200 nábojů
• Rakety: 7× BGM-71 TOW

Oproti XM765 mělo nové vozidlo výkonnější motor a odolnější pancéřování, armáda si posléze vyžádala i silnější výzbroj a výsledek byl zaveden do výzbroje roku 1980. Definitivní podoba bojového vozidla pěchoty dostala název M2 Bradley, kdežto průzkumný obrněnec (známý též jako bojové vozidlo kavalerie) se jmenuje M3.

Původně měl dostat jiné bojové jméno Devers, ale posléze i jemu připadl název Bradley; prakticky se odlišuje zejména větší zásobou střeliva a absencí střílen pro výsadek v korbě. V každém případě lze ovšem konstatovat, že i navzdory malé vzhledové podobnosti je M2 Bradley vzdáleným vývojovým potomkem M113, který ale výrazně překonává z hlediska své palebné síly i odolnosti.

Navzdory  pochybnostem úspěch

Podobně jako sovětská armáda totiž i US Army chtěla, aby její nové pěchotní vozidlo dovedlo též zastávat roli protitankové zbraně (slangově „tank-killer“). Proto se na věži M2 nalézá dvojité odpalovací zařízení pro protitankové řízené rakety TOW s poloautomatickým naváděním.

Pro destrukci lehce obrněných či „měkkých“ cílů slouží 25mm kanón M242 Bushmaster, který má možnost zásobování ze dvou schránek, z nichž jedna obsahuje střelivo protipancéřové a druhá tříštivo-trhavé a zápalné. Značný význam se přikládal odolnosti, o niž se stará vrstvený pancíř složený z oceli, hliníku a laminátů.

Velký podíl využití hliníku a plastů nejdříve působil určité obavy ohledně reálné výdrže na bojišti, a to zejména ze strany konzervativních generálů, kteří zkrátka nechtěli věřit ničemu, co nebylo v maximální míře ocelové, ale zkušenosti z bojového nasazení M2 ukázaly, že šlo o obavy zbytečné. Neprokázal se ani názor, že kanón ráže 25 mm nebude nabízet postačující ničivou sílu.

Poprvé v boji

Křest ohněm prožil obrněnec Bradley v lednu 1991 ve spojenecké operaci Deset Sabre proti Iráku, do níž promluvily i zdokonalené varianty M2A1 a M2A2 (respektive M3A1 a M3A2). Obrněnce Bradley všech verzí si nakonec připsaly více zničené irácké techniky než tanky Abrams, a to právě díky kombinaci 25mm kanónů a raket TOW. Za použití raket bylo zlikvidováno mnoho iráckých tanků (včetně relativně moderních T-72), a to na takové vzdálenosti, že Iráčané někdy ani netušili, že jsou napadeni.

Kanóny M242 pak byly vysoce efektivní při ničení všech lehce obrněných vozidel nepřítele. US Army přišla o celkem dvacet vozidel Bradley, z toho ale jen tři zničila palba Iráčanů, jelikož sedmnáct padlo za oběť zmýlené střelbě vlastních jednotek. Všechny zásahy a jejich následky však prokázaly odolnost M2. Kromě armády USA tyto obrněnce provozuje jen Saúdská Arábie, na čemž se podepisuje i značně vysoká cena (v 90. letech údajně přes tři miliony USD za kus). Mezi potenciální uživatele se trochu paradoxně řadí také nová irácká armáda.