Reklama

Reklama

Samoa: Ostrovy s otevřenou náručí

12.11.2016 - Kamila Hamalčíková
Samoa proslula nejen pohostinností svých obyvatel, ale hlavně přírodními krásami, které se do jisté míry stále ještě ukrývají před masami turistů. Návštěvníky vítá ostrovní země úsměvem a nezapomenutelnými atrakcemi
Příkop To SuaPodmořský světSamoaKolébka tetování

Za poslední tři tisíce let se život na Samoi příliš nezměnil. Mezi plážemi, malebnými vodopády uprostřed džungle či dramatickými útesy podél pobřeží proto stále najdete polynéskou kulturu s kmenovými náčelníky, které na znamení vážnosti zdobí tradiční tetování. 

Široký úsměv od ucha k uchu a pozdrav „talofa!“ neboli „ahoj!“ vás bude provázet na každém kroku. Ochutnávku pověstné polynéské pohostinnosti ostatně dostanete už na mezinárodním letišti Faleolo: Přivítá vás tam skupina hudebníků v pestrobarevných sukních, kteří hrají na ukulele a vyluzují pohodové melodie k lenošení v síti natažené mezi kmeny palem.

Sukně na cesty

Neustále veselí Samoané žijí především na dvou největších ostrovech země: Savai‘i a Upolu. Na druhém jmenovaném leží hlavní město Apia s 37 tisíci obyvatel. Ačkoliv se nejedná o nejmalebnější obec na světě, na tamních trzích alespoň bez problémů nakoupíte nezbytné vybavení na cesty po ostrovech: slamák, slaměný vějíř a prodyšný šátek lava lava, který nosí místní muži i ženy jako sukni. 

Opravdové dobrodružství však začíná až za hranicemi Apie, ve vesničkách roztroušených podél pobřeží. K nebi se tam pnou vysoké palmy, u cesty pobíhají slepice, kuřata a malá prasátka, v autobuse hrají samojské předělávky známých světových hitů a skupinky dětí, které míjíte, na vás nadšeně mávají. Někteří místní se s vámi budou chtít dokonce vyfotit: Kvůli značné odlehlosti ostrovů totiž turisté na Samou neproudí v davech, takže je setkání s nimi pro domorodce malým svátkem.

Kromě pláží a lagun, jež by se dobře vyjímaly na stránkách katalogů cestovních kanceláří, vás ostrov Upolu uchvátí zejména vodními atrakcemi, které stvořila příroda. Nedaleko Apie se například můžete vydovádět na Papase’ea Sliding Rocks, kamenných skluzavkách na řece, jež fungují jako přírodní tobogany. 

Bez šnorchlu ani ránu

Na jihozápadě ostrova, ve vesnici Savaia, dostanete zase jedinečnou příležitost zaplavat si vedle obrovských škeblí: V mělké a teplé vodě se asi padesát metrů od břehu prohánějí barevná hejna rybek mezi zévami obrovskými, které dorůstají velikosti až tři čtvrtě metru.

Největší trhák mezi vodními a mořskými lákadly nejen na Upolu, ale i na celé Samoi se však nachází poblíž vesnice Lotofaga na jihu ostrova. Jedná se o oceánský příkop To Sua (doslova „velká díra“): Dosahuje hloubky třiceti metrů a jeho nejoblíbenější část připomíná obrovský bazén lemovaný džunglí. Odvážlivci skáčou do jeho hlubin z žebříku, a komu to nestačí, ten se může ještě potopit a proplavat přírodním tunelem z příkopu přímo na volné moře. Pokud by vás ale čvachtání v To Sua nelákalo, zkuste třeba podlehnout nedaleké pláži Lalomanu, která patří k pěti nejkrásnějším v jižním Pacifiku.

Noc v chýši na pláži

Až si budete chtít odpočinout a složit někde hlavu, neohlížejte se po hotelích – na Samoi se spí v malých otevřených chýších na kůlech: Říká se jim „fale“ a velmi často stojí na pláži v těsné blízkosti moře. Skromný příbytek v podstatě nemá stěny – několik sloupů podpírá střechu a rozkládací „tašky“ z palmových listů po stranách lze stáhnout shora dolů, aby nebylo vidět dovnitř, kde bývá většinou jen matrace s moskytiérou. Ke klidnému spánku však i místní doporučují špunty do uší: Oceníte je, jakmile nastane hlasitý příboj, nebo kolem půlnoci, až budou na moře vyplouvat rybáři a rozštěkají se psi. 

Protože mimo hlavní město narazíte na restaurace jen výjimečně, fungují fale také jako hotely s polopenzí. Na snídani dostanete čerstvou papáju, kokos a někdy ananas. Večeře sestává ze smažených jídel zalitých majonézou, což má ovšem na místní populaci nepříliš pozitivní vliv: Samoané, stejně jako obyvatelé mnoha jiných pacifických ostrovů, patří k nejobéznějším národům světa. 

Za želvami na Savai’i

Na Velký ostrov nebo do „kolébky Polynésie“, jak se Savai’i také přezdívá, vás z Upolu dopraví trajekt, jenž vyplouvá z přístavu nedaleko letiště Faleolo. Na ostrově narazíte na divočejší přírodu, která jde ruku v ruce s tradičnějším způsobem života. Čas tam zkrátka plyne pomaleji než v sousedství. 

V tropickém vedru se můžete zchladit třeba pod vodopády Afu Aau nebo na některé z nádherných pláží. Chcete-li spatřit mořskou želvu ve volné přírodě, vydejte se k plážovým fale ve vesnici Manase na severu ostrova, kde se tito živočichové objevují za rozednění a před soumrakem. Pokud by vám však štěstí nepřálo, můžete v nedaleké vesnici Satoalepai navštívit soukromý pozemek želvařské rodiny a za sedm tala (asi sedmdesát korun) si s fascinujícími tvory zaplavat v rybníčku. 

V neděli se nic nedělá

Samoané nikdy neuctívali žádné přírodní síly, nýbrž vševědoucí oko, jež dohlíží na svět. Odtud byl už jen krůček ke křesťanské nauce, kterou misionáři na ostrovy přivezli kolem roku 1830. V dnešní populaci čítající zhruba 190 tisíc obyvatel připadá na jeden kostel sto lidí. 

V neděli se svatostánky všech vyznání plní až k prasknutí a dobrou výmluvu pro nepřítomnost na mši mají jen muži, kteří se účastní přípravy tradičního oběda. Ve sváteční kuchyni nehraje prim oblíbený olej, ale úprava pokrmu na velkém ohništi. V neděli se podává kokos, rýže, místní kořenová zelenina taro, palusami (listy tara s kokosovým krémem) a občas i oka neboli syrová ryba s rajčaty, okurkou a cibulí v kokosové omáčce. Pro kokosy se však musí vylézt na vrchol palmy, což je velmi náročný úkon, a proto se příprava oběda svěřuje mužům.

Reklama