Singapur: Lví město se silou tygra

Jméno Singapur má původ v malajské legendě. Podle ní zde ve 13. století přistál princ království Srivijaya a zahlédl na břehu lva. Pojmenoval místo Singapur, což v sanskrtu znamená „Lví město“. Odborníci ovšem mají za to, že pokud princ vůbec zahlédl nějakou kočkovitou šelmu, pravděpodobně šlo o tygra

15.07.2013 - Marek Telička



Alt text

Barvy singapurské vlajky reprezentují bratrství a rovnost (červená) a čistotu a čest (bílá). Srpek měsíce měl dříve sloužit jako symbolika určená Malajcům – že Singapur není čínský stát. Vlajka měla původně tři hvězdy, ale kvůli možné nežádoucí asociaci s vlajkou Malajské komunistické strany, kerá má rovněž tři hvězdy, byl jejich počet později zvýšen.

Rozvoji obchodního impéria Singapuru hrálo do karet rozšířené využití parního pohonu v lodní dopravě a otevření Suezského kanálu v roce 1869. Tím se Singapur stal hlavním přístavem pro plavidla směřující z Evropy do východní Asie a zpět. Na přelomu 18. a 19. století zažilo město nebývalý růst a mezi roky 1873 a 1913 vzrostl objem jeho obchodu osmkrát.

Japonská pohroma a poválečné období

První světovou válkou nebyl Singapur téměř vůbec dotčen. Mír a prosperita ovšem skončily s japonskou invazí na konci roku 1941. Japonci dobyli město 15. února 1942, přejmenovali jej na Syonan (Světlo východu) a zůstali zde další tři a půl roky. Japonská okupace je jednoznačně nejtemnější částí historie Singapuru. Vzhledem k tomu, že Číňané tvoří tři čtvrtiny singapurské populace a čínsko-japonská nevraživost má dlouhou tradici, měli japonští vojáci široké možnosti, jak nenávist vůči Číňanům vyjádřit. Masové popravy Číňanů údajně dosáhly až 50 000 obětí včetně exekucí v Malajsii.


Britové se na ostrov vrátili v září 1945 poté, co se Japonci v srpnu vzdali spojeneckým silám. V roce 1946 Singapur získal status korunní kolonie, Penang a Melaka se staly součástí Malajského svazu a v roce 1948 nově vytvořené Malajské federace. Dalších 12 let bylo poznamenáno nástupem Komunistické strany Malajsie, která se v červnu 1948 pokusila násilím ovládnout Malajsii i Singapur. Nová ústava vytvořená roku 1953 dala Singapuru větší nezávislost na Britském království a o osm let později, v květnu 1961, navrhl malajský premiér větší politické a ekonomické sepětí Malajsie a Singapuru. Tento plán byl uveden do života 16. září 1963, kdy byly do Malajské federace kromě pevninské Malajsie zahrnuty také Singapur a provincie Sarawak a Severní Borneo (nyní Sabah). Spojení ale nemělo dlouhého trvání a z politických i ekonomických důvodů se Singapur 9. října 1965 stal suverénním demokratickým státem.

Asijský tygr

V roce 1971 britská vláda stáhla z ostrova veškeré své ozbrojené síly, a tak Singapur vstoupil do 70. let 19. století jako politicky stabilní stát s vysokým ekonomickým růstem a stal se nejsilnějším z ekonomicky rostoucích „asijských tygrů“. Největší vliv na poválečný vývoj země má politická strana PAP (Peoples Action Party), která získala všechna místa v parlamentu ve volbách let 1972, 1976 a 1980 a v letech 1984 a 1991 jí unikly jen dvě, resp. čtyři poslanecká křesla z celkem pětadvaceti.

Singapur má vysoce rozvinutou ekonomiku díky dlouhodobě existujícímu volnému trhu a bezkorupčnímu prostředí. Z těchto předpokladů stát vytěžil HDP, jehož přepočet na hlavu odpovídá výši HDP čtyř největších evropských zemí. Ekonomika je přitom závislá především na exportu elektroniky a průmyslového zboží. Hospodářství bylo citelně zasaženo globální recesí v letech 2001–2003, ale díky fiskálním pobídkám, nízkým úrokovým mírám, růstu exportu a velké flexibilitě vnitřního trhu se vládě podařilo v roce 2004 dosáhnout růstu HDP ve výši 8 %. V roce následujícím pak růst zvolnil na 5,7 %.

Faktum

 

Otřepaná, ale těžko přeložitelná anglická slovní hříčka říká, že „Singapore is a fine city“. Slovo fine lze přeložit jako „fajn, prima“, ale také znamená „pokutu“

Víte, že?

Zmatení jazyků

Kvůli pestré etnické směsici místních obyvatel uznává singapurská vláda čtyři oficiální jazyky – angličtinu, mandarínskou čínštinu, malajštinu a tamilštinu (jiho-indický dialekt). Ve škole si děti mohou zvolit primární a sekundární vyučovací jazyk – většina z nich má jako hlavní řeč angličtinu. Většina osobní i obchodní komunikace probíhá buď v angličtině nebo mandarínské čínštině.V úředním styku je používána především angličtina, malajština je ovšem jazykem národní hymny. Do místní angličtiny jsou postupně přejímány zejména čínské výrazy a díky nim získala místní angličtina přezdívku „singlish“.

Podle sčítání lidu z roku 2000 je prvním jazykem: 35 % obyvatel mandarínština, 23 % angličtina, 14,1 % malajština, 11,4 % min-nan (dialekt z jihovýchodní části Číny), 5,7 % kantonština, 4,9 % teočuský dialekt, 1,8 % další čínské dialekty, 3,2 % tamilština.

Stručné dějiny

Název Lví město se nevžil okamžitě a během 14. století byl ostrov pod jménem „Temasek“ (Mořské město) začleněn do království Srivijaya, ovládanému ze Sumatry. Díky strategické poloze se Singapur stal významným přístavem, ale příjezd Portugalců v roce 1613 bohužel znamenal jeho zkázu. Vojáci tehdejší koloniální mocnosti město vypálili a postarali se o to, že na dvě století zcela upadlo v zapomnění.

Založení moderního Singapuru je důsledkem střetu zájmů tehdejších koloniálních mocností. Mezi 16. a 19. stoletím byla oblast Malajského poloostrova postupně obsazována evropskými státy. Jako první se v regionu výrazně zapsali Portugalci, kteří obsadili v roce 1509 Melaku a ovládali z ní Melackou úžinu. To byla velká výzva pro Holanďany, kteří dokázali v průběhu 17. století dostat pod svoji kontrolu většinu místních přístavů a zajistili si obchodní monopol především na hlavní obchodní artikl regionu – koření. Ostatní koloniální mocnosti, včetně celosvětově dominantních Britů, měli přístup na tento trh velmi omezený. Holanďané dusili briský obchod buď úplnými zákazy přistání a pohybu britských lodí nebo neúměrně vysokými poplatky.

Za tohoto stavu vstoupil v roce 1818 na scénu Sir Thomas Stamford Raffles, jmenovaný zástupcem guvernéra britské kolonie Bencoolen na Sumatře. Raffles měl silnou nechuť vůči holandskému obchodnímu monopolu a usiloval o to, aby místo dominantní mocnosti v jihovýchodní Asii zaujala Británie. Britové měli v té době k dispozici malajský přístav Penang a sumatránský Bencoolen. V roce 1786 založený Penang se sice velmi rychle uchytil, ale šlo vlastně o jediný přístav, který holandské nadvládě konkuroval. Většímu využití Bencoolenu bránilo jeho umístění směrem na Indický oceán a nikoli do Melacké úžiny, kudy vedly hlavní obchodní cesty s Indií a Čínou. Rafflesovi bylo jasné, že takto se monopol Holanďanů nikdy nepodaří porazit, a proto se všemi silami zasadil o založení nového přístavu. Přesvědčil lorda Hastingse, generálního guvernéra Indie a svého nadřízeného v hiearchii Britské Východoindické společnosti, aby vypravil expedici, jejímž úkolem bylo vyhledání nové vhodné základny pro britský obchod.

Raffles přistál v Singapur 29. ledna 1819 a okamžitě rozpoznal jeho potenciál. Umístění na nejjižnějším cípu Malajského poloostrova blízko Melacké úžiny, hluboký přírodní přístav, dostatečné zdroje pitné vody i dřevo na stavbu a opravy lodí – bylo zde vše, co nový přístav potřeboval.

V ústí řeky Singapur výprava objevila malajské osídlení s několika sty obyvatel, kterému vládl Temenggong Abdu'r Rahman. Ostrov byl ovšem oficiálně pod nadvládou johorského sultána Tengku Rahmana, jenž byl ovládán Holanďany. Raffles ale ukázal, že je nejen geniální vizionář, ale taky schopný diplomat. Využil toho, že Temenggong a jeho poddaní byli loajální Tengku Husseinovi, staršímu bratrovi vládnoucího sultána, který žil v exilu v Riau. S pomocí Temenggonga a jeho lidí se Rafflesovi podařilo propašovat Husseina zpět do Singapuru a nabídl mu, že jej uzná jako právoplatného johorského sultána se zajištěným ročním příjmem. Na oplátku měl Hussein udělit Britům právo vybudovat v Singapuru obchodní přístav. Formální smlouva byla podepsána 6. února 1819 a vzniku jednoho z nejvýznamnějších světových přístavů nestálo nic v cestě.

Raffles opustil Singapur prakticky po podpisu smlouvy a jako správce ustanovil majora Williama Farquhara. Protože byl Singapur přístav otevřený všem obchodníkům, brzy jej začali využívat všichni, kdo se chtěli vyhnout vysokým holandským poplatkům a restrikcím. Během několika následujících let výrazně vzrostl jak počet obyvatel, tak roční obrat a s podpisem dalších smluv se Singapur stal v roce 1824 britským vlastnictvím.

Lidé

Obyvatelstvo

Počet obyvatel: cca 5 460 000 (odhad 2013)
Průměrná doba dožití: celkem 81,71 let, muži 79,13 let, ženy 84,49 let
Etnické složení: Číňané 76,8 %, Malajci 13,9 %, Indové 7,9 %, ostatní 1,4 % (podle sčítání v roce 2000)
Náboženství: budhismus 42,5 %, islám 14,9 %, taoismus 8,5 %, hinduismus 4 %, křesťanství 14,6 % (z toho římsko-katolické 4,8 %), ostatní 0,7 %, bez vyznání 14,8 % (podle sčítání v roce 2000)
Gramotnost: celkem 92,5 %, muži 96,6 %, ženy 88,6 %

Politika

Oficiální název: Singapurská republika
Typ vlády: Parlamentní republika
Nezávislost od: 9. října 1965 (oddělil se od Malajské federace)
Vláda: hlava státu – prezident Tony Tan Keng Yam (od roku 2011), vedoucí vlády – ministerský předseda Lee Hsien Loong (od 12. října 2004), kabinet – rada ministrů jmenovaná prezidentem a zodpovědná parlamentu
Volby: prezident je volen na 6 let, poslední volby byly v roce 2011; po parlamentních volbách je obvykle hlava vítězné politické strany jmenována prezidentem do funkce premiéra

Ekonomika

HDP na hlavu: 61 400 USD v roce 2012
Měna: Singapurský dolar (S$); 1 USD = cca 1,5 S$
Zemědělská produkce: kaučuk, kopra, ovoce, orchideje, zelenina
Průmyslová produkce: elektronika, chemie, finanční služby, vrtná zařízení, zpracování nafty a kaučuku, oprava lodí, celní služby

Geografie

Poloha: jihovýchodní Asie, ostrov pod jižním cípem Malajského poloostrova, položený zhruba 150 km severně od rovníku, k němu patří ještě 56 menších ostrovů, na nichž jsou přístaviště, doky, rafinérie apod. Singapur-město ovšem tvoří velkou část státu Singapur
Rozloha: 692,7 km2, tedy ani ne setina rozlohy České republiky
Podnebí: tropické; jsou zde dvě výraznější monzunová období – mezi prosincem a březnem a od června do září – ale rozdíl oproti zbytku roku není nijak výrazný
Nejvyšší a nejnižší bod: Singapurská úžina 0 m, Bukit Timah 166 m

  • Zdroj fotografií

    Shutterstock


Další články v sekci