Sloupsko-šošůvské jeskyně: Podzemní kronika věčné tmy

První písemná zmínka o Sloupsko-šošůvském jeskynním systému pochází z roku 1669. Autorem díla „Tartaro-Mastix Moraviae“ což v překladu znamená „Podzemní bič Moravy“ byl učený lékař z Brna, Johannes Hertod z Todtenfeldu. Jeho kniha pojednává o několika jeskyních na Moravě, včetně Sloupských. V mnoha pasážích se autor zcela zřejmě nechává až příliš unést fantazií.

Prostor pro průzkum i fantazii

Johannes Hertod popisuje Sloupské jeskyně (tehdy nazývané Staré skály) velmi emotivně. Všímá si zajímavých přírodních jevů, jako ponorů Sloupského potoka, naplavenin či lesknoucích se krystalků na krápníkových útvarech. Ve svém díle reprodukuje i paměti a zkazky místních lidí. Hovoří o tom, že v jeskyních jsou velké balvany, které je uvnitř schopen unést jeden člověk, ale před jeskyní s ním čtyři lidé nepohnou.

Hertod uvádí také zmínku o kameníkovi knížete Lichtenštejna, který se spustil do propasti až k hladině vody „jsa opatřen lucernou a pistolí, aby mohl dáti výstřelem znamení ku zpětnému vytažení. Když držel světlo, upevněné na tyči nad vodou, uzřel přeohromné pstruhy se blížiti, kteří světlo mu převrhli. Když opět nahoru jej vytáhli, vypravoval, že dole je ještě mnoho jeskyní a jiných divů, leč mezi vypravováním náhle skonal.“ Ke svérázným legendám připojil Hertod i svérázný způsob měření hloubky Kolmé propasti. Popisuje, že kámen do ní vhozený narážel na stěny tak dlouho, než se odříkají dva Otčenáše a dvě Zdrávas Maria.

Bázeň překonaná penězi

Daleko rozsáhlejší průzkum Sloupských jeskyní, který lze již považovat za komplexní a spolehlivý, provedl roku 1748 matematik a fyzik císařského dvora ve Vídni, Josef Antonín Nagel. K tomuto úkonu byl pověřen císařem a v doprovodu malíře Beduzziho, který průzkum dokumentoval zdařilými kresbami, pronikl do všech tehdy dostupných částí Starých skal. Svou návštěvu zvěčnil podpisem na konci Stříbrné chodby. Pozoruhodné je, že Nagel se zabýval průzkumem jeskyní na území celého mocnářství a jeho podpis je tudíž například i v jeskyni Postojná ve Slovinsku.

TIP: Záhady propasti Macocha aneb Prozkoumejte podzemí Moravského krasu

Vůbec nejzajímavější pasáží z Nagelova průzkumu Sloupských jeskyní je sestup na dno Stupňovité propasti, do míst, kam byl kdysi spuštěn i zmiňovaný kameník. V prvé fázi se císařský pověřenec snažil přimět některé z místních obyvatel, aby sestoupili dolů: „Hleděl jsem tedy obyvatele vesnice laskavými slovy a penězi k tomu přiměti, aby dolů sestoupili; leč všechny moje prosby a sliby byly zpočátku marny, ježto smrt kameníkova i je příliš odstrašovala. Proto zdvojnásobil jsem peněžní odměnu a skutečně, bázeň byla konečně překonána ziskuchtivostí. Brzy se přihlásili dva sedláci sloupští, kteří se mně k tomu výzkumu nabídli. Opatřiv je tedy lany, pochodněmi, žebříky a vším možným, čeho je k takovým krkolomným podnikům zapotřebí, odevzdal jsem je do ochrany boží a dal dolů spustiti.“

Nejošklivější podzemí?

Když se po pěti hodinách pobytu v podzemí sedláci vrátili a sdělovali Nagelovi své zážitky, dodalo to i jemu, jak píše „zmužilosti“ a v jejich doprovodu prozkoumal spodní patra i on sám. Ve svém popisu sice podává nepřesné údaje, ale patrně poprvé spatřil obrovskou propast, která byla později objevena a zpřístupněna veřejnosti profesorem Absolonem z horního patra (Nagelova propast).

Své zážitky popisuje Nagel velmi živě: „Zde jest všechno strašlivé a hrůzoplodné; nevidíš ničeho jiného, než ohromné skalní útesy, které dodávají všemu příšerného rázu. Když jsem se v tomto opuštěném, hlubokém, smrdutém a hrůzném skalním labyrintu ohlížel, napadla mne taková hrůza, že na všech údech jsem se třásl a hříchů svých ze srdce litoval. Mezi všemi jeskyněmi, které jsem kdy viděl, jest tato nejošklivější, jak každý se zděšením může poznati, kdo by měl chuť ji prohledati.“ Ošklivé však rozhodně není Beduzziho vyobrazení, které zhotovil při návštěvě spodního patra. Tato kresba naopak patří mezi nejkrásnější historická vyobrazení jeskynního podzemí.

Propadlištěm k objevu

Významnou etapou ve výzkumu Sloupských jeskyní byly práce blanenského lékaře Jindřicha Wankela v 19. století. Lékař postupně pronikal po proudu Sloupského potoka ve spodních patrech systému a objevil i několik dutin, které se odkrývaly jen tehdy, když voda klesla v průběhu dlouhodobého sucha.

Wankel a později Dr. Marin Kříž učinili v Gotické chodbě významné paleontologické nálezy. Během těchto výkopů bylo nalezeno 300 lebek jeskynních medvědů, a kosti dalších pleistocénních obratlovců, jeskyních lvů, hyen, rosomáků a podobně.

Nezávisle na těchto odborných výzkumech hledali kosti i místní lidé, kteří nálezy prodávali. Nejoblíbenějším artiklem byly špičáky jeskynních medvědů. Mezi takové amatérské badatele patřil i Václav Sedlák, který kopal v jeskyni Nicové. Tato slepá chodba měla samostatný vchod a nebyla tehdy se Starými skalami propojena. Roku 1879 se pod Sedlákem náhle probořila zem a on propadl do neznámé jeskyně s překrásnou krápníkovou výzdobou. Naštěstí měla prostora šikmé dno a tak měla událost šťastný konec – výzkumník utrpěl jen drobné oděrky. Za dva roky od objevu byla jeskyně (pojmenovaná Eliščina) zpřístupněna veřejnosti. Dr. Martin Kříž nechal tuto prostoru osvětlit obloukovými lampami Františka Křižíka jako první jeskyni v Evropě. Nebylo to však z důvodu zpřístupnění veřejnosti, ale pro pořízení fotografií.

Dva jsou víc než jeden

Přelom 19. a 20. století byl ve znamení velkých speleologických objevů, za nimiž ve Sloupských jeskyních stál vnuk Jindřicha Wankela, profesor Karel Absolon. Nejvýznamnější bylo bezesporu objevení Nagelovy propasti v roce 1900. V krátké době, jak se postupně zpřístupňovaly další části Sloupských jeskyní veřejnosti, byla Nagelova propast připojena k návštěvnímu okruhu. Jedná se o naši nejhlubší podzemní vertikálu, která má od stropu na dno plných 90 metrů a na mohutnosti jí přidávají i rozměry půdorysné.

Souběžně s průzkumy profesora Absolona prováděl průkopové práce také pan Josef Broušek – na svém pozemku, ve zcela oddělené jeskyni, přibližně kilometr od vchodu do Sloupských jeskyní. Postupně tak objevil systém chodeb s překrásnou krápníkovou výzdobou, a protože vchod se nachází na katastru obce Šošůvka, byly nové prostory pojmenovány Šošůvské jeskyně. Vyvrcholením průkopových prací byl roku 1905 objev nádherné dutiny s bohatou krápníkovou výzdobou. Toto místo bylo pojmenováno Brouškova pohádková síň. Amatérský speleolog nakonec spojil své síly se zkušenostmi profesora Absolona, jenž se podílel na dalších významných objevech v této části. Šošůvské jeskyně byly brzy zpřístupněny veřejnosti a následně se podařilo prokopáním chodeb Sloupskou a Šošůvskou část propojit. Postupně byla k systému připojena i jeskyně Eliščina a tak vznikl rozsáhlý prohlídkový okruh celým komplexem.

Kronika lidského druhu

Nedílnou součástí Sloupsko-šošůvských jeskyní je i tunelová sluj Kůlna, která proráží skalní výběžek. Je pozůstatkem starého jeskynního patra, kterým kdysi protékal Sloupský potok do Pustého žlebu. Stejně jako některé další jeskyně s mohutným portálem a rozlehlou vstupní prostorou sloužila i Kůlna jako sídliště pravěkým lidem a významem archeologických nálezů je řazena mezi světové unikáty.

Archeologické výkopy začal ve druhé polovině 19. století provádět Dr. Martin Kříž. Do dnešní doby bylo v unikátním profilu odkryto 15 kulturních vrstev a byly objeveny pozůstatky činnosti člověka v několika významných vývojových etapách. Nejcennější nálezy byly učiněny v průběhu 50. let 20. století. Výzkum vedl Doc. Karel Valoch z Moravského zemského muzea v Brně.

Nejstarší artefakty pocházejí ze středního paleolitu (starší doba kamenná) a jejich stáří je přibližně 120 000 let. Jedná se o kamenné nástroje vytvořené neandrtálským člověkem. Ve vrstvě staré přibližně 50 000 let byly objeveny části lebky a čelist neandrtálského člověka. Osídlení člověkem moderního typu dokladují vrstvy staré 22 000 a 13 000–10 000 let, kdy v oblasti pobývali lovci mamutů, koní a sobů. Kůlna byla osídlena také v době bronzové, v 9.–8. st. př. n. l. Jeskyně byla poznamenána vybudováním německé továrny na letecké motory za 2. světové války. Naštěstí se však původní cenné profily podařilo obnovit a zachovat.

Trvalá připomínka dobrodruhů

Sloupsko-šošůvské jeskyně jsou ponorovým systémem. Sloupský potok, který tu mizí do podzemí, je jednou z hlavních zdrojnic řeky Punky, která se rodí po soutoku s Bílou vodou v Amatérské jeskyni. Vzhledem k tomu, že se roku 2005 podařilo speleopotápěčům proplavat ze Sloupsko-šošůvských jeskyní do jeskyně Amatérské a tím obě jeskyně fyzicky propojit, tvoří už ucelený jeskynní systém o celkové délce přes 35 kilometrů a je nejdelší jeskyní v České republice.

Zatímco však podstatná část jeskynních prostor tohoto systému byla objevena až ve 20. století, Sloupsko-šošůvské jeskyně zůstanou nadále významné svou historií, archeologií a paleontologií. Navěky bude v jejich prostorách uchována tajemná atmosféra z dob prvních průzkumníků a dobrodruhů.

Co uvidí návštěvníci

Systém Sloupsko-šošůvských jeskyní dnes má délku 4 890 metrů, z toho je veřejnosti zpřístupněno 1 930 metrů. Návštěvníci mohou zvolit krátký okruh, kdy si prohlédnou jeskyně Sloupské a jeskyni Kůlnu, dlouhý okruh je obohacen ještě o Šošůvské jeskyně.

Vstupním portálem vede návštěvní trasa do jeskyně Nicové, pojmenované podle zvláštního kašovitého sintrového povlaku na stěnách – nickamínku. Úzkou chodbou pokračuje prohlídka do Eliščiny jeskyně s překrásnou krápníkovou, sintrovou a nickamínkovou výzdobou. Prostora má vynikající akustiku, proto se tu příležitostně konají pěvecké a hudební koncerty. Prokopanou chodbou pokračuje cesta podzemím do nejrozsáhlejší části Sloupsko-šošůvských jeskyní – Starých skal. Tady je novinkou posledních let přemostění Stupňovité propasti, kde se návštěvníkům otevřel zcela netradiční pohled. Prohlídková trasa pak postupuje kolem Kolmé propasti do prostor objevených prof. Karlem Absolonem v roce 1900 včetně nádherné Nagelovy propasti zpřístupněné dvěma vyhlídkovými můstky.
Dále vede trasa do Trámové chodby, pojmenované podle prastarých trámů, které jsou v chodbě vodorovně zakotveny. Jejich původ není přesně znám. Pravděpodobně šlo o nosníky pro lešení, která sloužila jako plošiny pro lidi ukrývající se za třicetileté války. Trámová chodba přechází ve 260 metrů dlouhou Stříbrnou chodbu. V její půli končí krátký prohlídkový okruh a návštěvníci opouštějí podzemí jeskyní Kůlnou, kde jsou instalovány informační panely o její historii. Expozice je doplněna kopiemi některých archeologických a paleontologických nálezů a také projekcí na stěnu jeskyně.

Dlouhý okruh pokračuje Stříbrnou chodbou. Staré nápisy na stěnách (mj. i podpis matematika J. A. Nagela z roku 1748) svědčí o tom, kam až byly jeskyně volně přístupné. Ze Stříbrné chodby byla prokopána spojka do Šošůvských jeskyní postupně objevovaných v letech 1899–1915. Prostory Šošůvských jeskyní nejsou tak rozměrné jako Sloupské, mají však bohatou a zachovalou krápníkovou výzdobu. V Brouškově pohádkové síni je dominantou a zároveň symbolem jeskyní nádherný stalagmit Svícen, který však byl přenesen do těchto míst z nepřístupných částí Šošůvských jeskyní. Součástí prohlídky je i bohatě zdobená Riegrova síň a Černá propast, která opět ústí k hladině Sloupského potoka v hloubce 70 metrů. Proraženou štolou se návštěvníci dostávají zpět do Stříbrné chodby a jeskyní Kůlnou vycházejí ven.