Reklama

Reklama

Sociální experiment: Dá se žít podle doslovného výkladu Bible?

22.7.2015 - A. J. Jacobs
Kdekdo o sobě prohlašuje, že žije v souladu s Biblí. Někteří dokonce zacházejí ještě dál a tvrdí, že její pravidla dodržují doslovně. Známý experimentátor A. J. Jacobs nevěřil, že je něco takového možné – a rozhodl se strávit rok života striktním dodržováním zásad Starého zákona
Bible

Během svého života jsem už prošel mnoha experimenty, které se na mně více či méně podepsaly. V porovnání s rozhodnutím žít rok striktně podle pravidel Bible to však byla jen dětská hra. K něčemu tak radikálnímu jsem se odhodlal hned ze dvou důvodů. Jednak proto, že jsem vyrůstal úplně bez náboženství. Jak se zmiňuji v jedné z e svých knih, jsem žid asi tolik, jako je Olive Garden italská restaurace. Takže – ne moc. Nicméně s přibývajícími lety mě náboženství začalo zajímat stále víc. Podle mě je směrodatné pro naši dobu, nebo minimálně velmi zásadní pro současnou společnost. Skočil jsem do toho tedy po hlavě.

Druhým důvodem byla má obava z rostoucího fundamentalismu a lidí, kteří tvrdí, že berou Bibli doslovně – podle některých průzkumů je to až 50 % Američanů. Takže jsem se rozhodl dodržovat pravidla Bible stejně skálopevně, jako údajná polovina Ameriky.

Nejdřív jsem si sehnal spoustu Biblí – křesťanských, židovských… Kamarád mi dokonce poslal cosi, co se jmenovalo Hip-hoperská Bible, kde je 23. žalm vystižen slovy „Pán je vše“, namísto klasického „Pán je můj pastýř“. Pak jsem s i jednotlivé verze přečetl a vypsal z nich všechny zákony, které obsahovaly. Nakonec jsem skončil s více než 700 pravidly. Z nejznámějších můžu uvést třeba desatero nebo milujte se a množte se. Obzvláště to druhé jsem si vzal dost k srdci, takže se nám během toho roku narodila dvojčata. 

Na hranici zdravého rozumu

Mimo známých příkazů jsem ale chtěl dodržovat i stovky tajemných a nejasných zákonů, které jsou v Bibli. Ve Třetí knize Mojžíšově (Leviticus) je zákon: „Neoholíš si kouty svých vousů.“ A já jednoduše nevěděl, kde ony kouty mám. Tak jsem se rozhodl, že se nebudu holit vůbec. Taková ochranka na letištích mě poté opravdu milovala. Poslední dva měsíce mi moje žena dokonce odmítala dát pusu. Takže to byla rozhodně výzva.

Bible také říká, že nesmíte nosit oblečení vyrobené z více různých vláken, což rozhodně zní divně, ale zkusil jsem to – a ten rozdíl zkrátka musíte zažít. Nakonec jsem se zbavil všech polobavlněných triček. Také se v ní píše, že pokud se dva muži perou a žena jednoho z nich se dotkne varlat toho druhého, musí přijít o ruku. Tohle pravidlo mi bylo velmi sympatické.

Obecně však bylo náročné dodržování obzvláště dvou druhů zákonů. Ty první mi zakazovaly drobné každodenní prohřešky. Ty druhé mě v Americe 21. století mohly dostat do problémů se zákonem.

Tesat do kamene

Co se týče drobných prohřešků, nedělá mi problém strávit rok bez toho, abych někoho zabil. Nemožnost lhát nebo pomlouvat mi ale, jakožto obyvateli New Yorku, který navíc pracuje jako novinář, komplikovalo drtivou většinu života.

Nicméně jsem se nevzdával a nakonec jsem překvapil i sám sebe. Předstíráním, že jsem lepší člověk, jsem se jím totiž ve skutečnosti do jisté míry opravdu stal. Vždycky jsem si myslel, že aby se člověk změnil, musí začít myšlením. Často je to ale překvapivě přesně naopak. Změníte chování a pak začnete i jinak myslet. Zprvu jsem zažíval vnitřní nesoulad a právě to mě upozornilo na fakt, že i Bible v jistém jednoduchém smyslu mluví o kognitivní psychologii. V Příslovích se píše, že jestliže se budete smát, budete šťastnější – což je pravda.

Kamenování v praxi

Do problémů mě Bible v moderním světě mohla dostat celou řadou zákonů. Nejlepším příkladem je kamenování cizoložníků. I tato pravidla jsou ale v Bibli podstatná, takže jsem se je rozhodl dodržovat. Dokonce jsem se dostal i k samotnému kamenování.

Stalo se to v parku. Byl jsem oblečený podle biblických měřítek – sandály a bílý hábit – což přitáhlo pozornost jednoho muže. Takže jsem mu řekl o svém projektu a on mi na sebe prozradil, že je cizoložník. Vzápětí hned dodal, že teď ho asi budu muset ukamenovat. Samozřejmě jsem na to s radostí přistoupil – což asi úplně nečekal. Vytáhl jsem z kapsy hrst kamenů, které jsem tam nosil už týdny, doufaje v takovouto příležitost (byly to jen oblázky), ale on mi je sebral z ruky. Byl to asi sedmdesátník, to jen tak na okraj. A pak mi mé vlastní oblázky hodil do obličeje. Cítil jsem se oprávněný mu to vrátit – přesně v duchu příkazu „oko za oko“.

Právě tahle zkušenost mě přiměla se zamyslet nad Biblí trochu vážněji. Jak je možné, že je v některých částech až takto barbarská, zatímco v jiných zase přetéká moudrostí? Jak bychom se na ni měli dívat? Jak dalece se vlastně vzdálila od původního záměru? Ve své knize Bibli přirovnávám k Wikipedii. Za ty stovky let totiž měla mnoho autorů a editorů, díky nimž se postupně měnila a vyvíjela. V žádném případě to není kniha, která by nám byla seslána shůry, ale ovlivnila ji lidská ruka.

Hlavně ne slepě

Závěrem mého povídání bych se s vámi ještě chtěl podělit o pár nejpodstatnějších poznatků. Tím prvním je: neberte Bibli doslovně. Že mě Bible samotná naučí něco takového, bylo jasné už od začátku. Kdybyste ji dodržovali doslovně, zblázníte se. Budete kamenovat cizoložníky nebo třeba začnete žít jako pastýř. Mimochodem velmi odpočinkové zaměstnání – doporučuji.

Bible mimo jiné také říká, že během určité doby v měsíci se nesmíte dotknout žen, a dokonce si nesmíte sednout na sedadlo, kde předtím seděla menstruující žena. Mou manželku toto pravidlo velmi uráželo, takže si posedala na všechna místa v našem bytě a já musel spoustu času strávit vestoje – dokud jsem si nekoupil svou vlastní židličku a nenosil ji všude s sebou.

Co se doslovnosti týče, potkal jsem se také s kreacionisty. Dokonce jsem šel do jejich muzea a bylo to fascinující. Bibli berou doslova až extrémně, přitom to ale nejsou v žádném případě hloupí lidé. Klidně bych se vsadil, že nemají o nic menší IQ než třeba evolucionisté. Jen jejich víra je zkrátka tak silná, že veškerá data překrucují, aby je napasovali do svého myšlenkového modelu.

A i přesto musím říci, že bylo muzeum úchvatné. Pokud někdy pojedete do Kentucky, můžete se tam jít podívat a třeba během filmu o biblické potopě vás jen tak pro efekt zamokří postřikovače. Ať už si tedy o kreacionismu myslíte cokoliv – a podle mě je to šílenství – musí se jim nechat, že odvedli skvělou práci. 

Raduj se ze samozřejmostí

Další lekce zní: buď vděčný. Teprve poté, co jsem se každý den modlil a děkoval za nejrůznější věci, jsem si uvědomil, kolik toho okolo mě bezproblémově probíhá nebo vychází a já to považuju za samozřejmé. Namísto vděčnosti za to, co se daří, jsem se soustředil na tři, čtyři komplikace, které se během dne objevily. V tom se podle mě ukrývá klíč ke štěstí – mít na paměti, že po cestě do cíle se auto nepřevrátilo a na schodech jsem nezakopl. Radovat se z drobností.

Druhé pravidlo: buď uctivý. Tohle pravidlo přišlo velmi nečekaně. Zatímco svůj rok podle Bible jsem začínal jako agnostik, na konci už ze mě bylo něco, co můj kamarád nazývá „uctivý agnostik“, což se mi opravdu líbí. Ve skutečnosti bych z toho rád udělal hnutí. Takže jestli se někdo chcete přidat, základní princip je, že ať už Bůh je nebo není, na myšlence svátosti je něco důležitého a nádherného. Třeba i takový šábes může být svatý. Obzvláště pokud jste workoholici jako já, je naprosto úžasné mít jeden den, kdy zkrátka nemůžete pracovat. Vážně mi to změnilo život. Proč ho tedy nectít.

Nezobecňovat

Třetí pravidlo: neměj předsudky. Tohle ponaučení vzešlo z toho, že jsem přebýval v rozmanitých náboženských komunitách po celé Americe. Trávil jsem čas s evangelikány, chasidy nebo třeba amiši. Dokonce jsem asi jediný člověk, kterému se podařilo přeargumentovat svědka Jehovova v hovoru o Bibli. Po třech a půl hodinách se podíval na hodinky a s výmluvou, že už musí jít, utekl.

Tehdy to pro mě byla velmi povznášející zkušenost, protože jsem vůči různým náboženstvím choval celou řadu předsudků. Najednou totiž zjistíte, že evangelické křesťanství je tak široké a rozmanité, že se o něm dají jen stěží dělat obecné závěry. Narazil jsem například na skupinu, která si říká Křesťané červeného písma, a ta se zaměřuje pouze na červená slova v Bibli, tedy ta, která řekl Ježíš. Jedním z mnoha jejich argumentů je, že Ježíš nikdy nemluvil o homosexualitě. Mají brožuru, na které je napsáno: „Tady stojí, co řekl Ježíš o homosexualitě,“ a když ji otevřete, je prázdná. To mi přijde opravdu úctyhodné. Doporučuji Jima Wallace a Tonyho Campola. Jsou to velmi inspirativní vůdci, ačkoliv nesouhlasím s většinou toho, co říkají.

Mezi rozumem a vírou

Za další: nebudeš podceňovati iracionálno. Od malička vyrůstám s vědeckým pohledem na svět, takže si dobře dovedete představit, jak mě tohle pravidlo zaskočilo. Postupem mého roku jsem si nicméně uvědomil, jak velkou část mého života ovládají nevysvětlitelné síly. A nakonec jsem došel k závěru, že pokud nejsou nebezpečné, nemusíme je zcela odmítat.

Ptal jsem se totiž věřících na jejich rituály. Proč vlastně dělají, co dělají, a z jakého důvodu na tom Bohu záleží. A oni odpověděli, že nevědí, ale že díky nim má jejich náboženství smysl. Namítl jsem, že je ale spousta křesťanských rituálů v podstatě šílená. Namísto odpovědi se mě zeptali, v čem jsou křesťanské rituály šílenější než například sfoukávání svíček na narozeninovém dortu. Kdyby k nám přiletěli mimozemšťané, o kom by si pomysleli, že je šílený? O tom, kdo nosí oblečení z jedné látky, nebo o tom, kdo fouká do plamene? Nakonec jsem si z toho vzal, že všechny rituály jsou od přírody jednoduše iracionální. Klíčové je zvolit si ty správné, které nikomu neublíží.

Poslední poučení

A nakonec: Budeš vybírati a voliti. Tohle pravidlo vzešlo přirozeně z toho, že jsem se jednoduše snažil plně dodržovat Bibli – a selhal jsem na plné čáře. Musíte si vybírat a volit, jinak to prostě nejde. Existuje obrat „bufetové náboženství“, fundamentalisté jej používají v pejorativním smyslu. Říkají: „Ach, to je jen bufetové náboženství. Jen si vybíráš a volíš.“ Ale co je na tom špatného?

V bufetu se můžete dobře najíst, stejně jako si tam můžete vybrat jídlo, které vám zrovna nesedne. Podstatná je vaše volba. Svůj život si proto můžete zařídit podle pravidel o soucitu a toleranci, ale zároveň se vyhnout částem Bible, které označují homosexualitu za hřích a mluví o netoleranci nebo násilí. Pokud pro nás Bible skutečně má mít nějaký význam, musíme si ji „přebrat“ po svém – porvat se s ní.

Desatero nejpřísnějších pravidel

  1. Nesmíš po ničem toužit.
  2. Nesmíš lhát. 
  3. Tvé oblečení nesmí sestávat z více druhů látky.
  4. Cizoložníci musí být usmrceni.
  5. V přítomnosti starších musíš stát.
  6. Nesmíš ležet na posteli, kde ležela menstruující žena, ani sedět na židli, na které seděla.
  7. Pokud podezříváš svou ženu z nevěry, musíš ji zavést ke knězi, který jí namíchá lektvar. Tvá podezření jsou pravdivá, pokud jí po jeho vypití opuchne žaludek.
  8. Tvé šaty musí být vždy bílé.
  9. Nesmíš nic zachycovat obrazem.
  10. Octneš-li se v pěstním souboji s jiným mužem a jeho žena tě chytne za varlata, musíš jí useknout ruku.

Reklama