Španělé na východě (2): Obrat ve válce

Během druhé světové války zůstalo Španělsko neutrální. Fašistický diktátor Francisco Franco však povolil nábor dobrovolníků do divize, která nakonec strávila rok a půl na volchovské a leningradské frontě

03.10.2016 - Karel Cidlinský



V létě 1943 už bylo jasné, že celkové německé vítězství je v nedohlednu. Spojenečtí diplomaté v Madridu požadovali po španělské vládě stažení Modré divize z východní fronty, čímž podmiňovali další respektování neutrality země. Generál Franco se rozhodl tento požadavek splnit.

Obrat ve válce

Během podzimu se začaly části divize postupně vracet do Španělska a poslední vojáci se vrátili až na Vánoce roku 1943. Někteří muži ale chtěli bojovat dál bez ohledu na rozkazy. Z nich se pak za tichého Francova souhlasu zformovala Modrá legie o síle pěšího pluku. Po stmelovacím výcviku byla zařazena v lednu 1944 do stavu Skupiny armád Sever.


Předchozí část: Španělé na východě (1): 250. pěší divize Wehrmachtu


Francisco Franco ale o měsíc později změnil své rozhodnutí a požádal Němce o uvolnění Modré legie a její následné odeslání domů. Na jaře 1944 začalo stahování dobrovolníků z fronty a poslední z nich dorazili domů v polovině dubna. Tak skončilo oficiální nasazení Španělů v boji proti Rudé armádě, i když některé menší jednotky dobrovolníků bojovaly dál v řadách Wehrmachtu i SS až do května 1945.

Modrá divize nebyla nikdy jako celek stažena z fronty k reorganizaci a doplnění, ani neměla na starosti protipartyzánské operace. Její vojáci se proto nezapletli do masakrů civilistů a jiných válečných zločinů. Během války bylo na východní frontě postupně nasazeno asi 45 000 Španělů, z nichž 4 954 padlo a 8 700 utrpělo zranění. Dalších 454 mužů padlo do zajetí a skončilo v pracovních táborech. Asi 130 z nich v zajateckých táborech zemřelo, a ti co přežili, se dostali na svobodu až po smrti Josifa Stalina v roce 1953. 

Specifika jižanských dobrovolníků

Velkou roli hrála v každodenním životě španělských vojáků katolická víra. Zatímco v německé divizi působil jeden katolický a jeden evangelický kněz, v Modré divizi byly kněžích desítky. Časté liturgické obřady tak dávaly vojákům alespoň na chvíli zapomenout na těžké podmínky a připomínaly jim i důvod, proč bojují v severské pustině.

Zajímavý problém představovalo také zásobování vojenskou stravou. Španělé, zvyklí na středomořská jídla, si německou stravu i ruskou ošklivili, byť v polních podmínkách na frontě byli vděční za cokoli. Z domova jim však přicházelo mnoho balíčků s vínem nebo domácími specialitami pro zpestření jídelníčku. Divize také vydávala vlastní noviny a vojáci i v bojových podmínkách slavili různé svátky, včetně improvizované corridy.

V boji byli Španělé ukáznění a poslouchali rozkazy, ovšem když trávili krátkou dovolenou v pobaltských městech, působili neustálé problémy. Němečtí vojenští policisté neměli pochopení pro jejich mentalitu, projevující se hlučnými projevy na veřejnosti, nerespektováním cizích důstojníků a ústrojovou nekázní. Nakonec se podařilo situaci uklidnit až nasazením španělských polních četníků, kteří si dokázali zjednat respekt a s vojáky se domluvit svou mateřštinou. 

  • Zdroj textu

    Bitvy, Leningrad

  • Zdroj fotografií

    Wikipedia


Další články v sekci