Šrí Lanka: Tam, kde sloni dávají dobrou noc

Z uspěchaného, přecpaného a upoceného hlavního města Colomba je příjemné brzy utéct za mírným klimatem na centrální vrchovině Šrí Lanky. Horké tropy postupně střídají zelené kopce protkané čajovými plantážemi. Při stoupání po trati postavené ještě za doby britského koloniálního impéria vlak neustále zpomaluje, až se v některých místech plouží jen želví rychlostí patnácti kilometrů v hodině.

Turisté si obyčejně kupují lístek do vyhlídkového vagonu první třídy, který je upraven pro sledování úchvatných scenérií za okny, nebo berou alespoň druhou třídu. Dopravní masochisté pak mohou zkusit o pouhých pár rupií levnější cestu ve třetí třídě, kde si však nejspíš vůbec nesednou, přičemž budou mít problém se i jen nepatrně pohnout či protáhnout. Hlavně na začátku čtyřhodinové jízdy se dav v uličce mačká v takovém sevření, že je jakýkoliv pohyb téměř nemožný. A na uvolňování míst starším se tady nehraje: pokud se letitá babička dokázala vyškrábat po vysokých schůdcích do vlaku, vydrží určitě hodinu nebo dvě stát spolu s ostatními nešťastníky v přecpané uličce.

Posvátný Buddhův chrup

Vstupní bránu do šrílanských hor tvoří kulturní centrum Sinhálců, město Kandy. Spočívá v klínu stále zelených kopců a v jeho středu se rozkládá nevelká vodní plocha, i když poetiku procházek kolem klidného jezera poněkud ruší silnice vedená po jeho obvodu. Naštěstí zde šílení šrílanští řidiči alespoň mírně krotí své lehce závodnické a sebevražedné choutky v blízkosti posvátné půdy. Nedaleko jezera se totiž srocují houfy místních ve slavnostním bílém oděvu a nakupují lotosové květy, aby je mohli položit na oltář v chrámu Buddhova zubu.

Náboženskému zápalu neubírá na intenzitě ani fakt, že část chrupu slavného zakladatele buddhismu tady stejně neuvidíte. Nejposvátnější šrílanská relikvie se veřejně vystavuje pouze při zvláštních příležitostech. Navíc zlí jazykové tvrdí, že v chrámu neschovávají zub světce, ale spíš nějakého zvířete, pravděpodobně buvola – je totiž neúměrně velký.

Chlupatá slůňata

Mezi lákadla v okolí Kandy patří botanická zahrada ve městě Peradeniya, čajové plantáže a fabriky, ale hlavně sloní útulek v Pinnawale. Nikde jinde na Šrí Lance neuvidíte tolik slonů pohromadě – žije zde více než osmdesát dospělých jedinců a slůňat. Jedná se v podstatě o sloní zoo, kde se zvířata pohybují volně, ale v případě potřeby je ošetřovatelé (tzv. mahauti) popoženou ostrým bodcem z dosahu návštěvníků.

Toužíte-li hladového chobotnatce nakrmit kusem melounu nebo se projet na jeho hřbetě, musíte si připravit další peníze, neboť tyto doplňkové aktivity nejsou zahrnuty v ceně vstupenky. Můžete však sledovat, jak se malá slůňata (velká jako člověk) cpou listím nebo hltají litry mléka z velkých kojeneckých lahví, jež jim nabízejí mahauti. Při krmení si můžete na slůňátko také sáhnout, přičemž zjistíte, že má malý chobotnatec dlouhé a silné chlupy, které znemožňují dotknout se přímo jeho kůže.

Jak se koupe stádo slonů

Hygiena se nesmí podceňovat, a proto se sloni z Pinnawaly chodí dvakrát denně koupat do blízké říčky Ma Oya. Mahauti nejdříve shromáždí celé stádo a vedou jej přes vesnici k vodě. Pro zdejší obyvatele to znamená malé zemětřesení, následované houfem dychtivých turistů s fotoaparáty, kteří by mohli snadno konkurovat kdejakému paparazzimu. I přes všetečné objektivy kamer si však chobotnatci svou koupel náležitě užívají: někteří si lehají na bok, aby se mohli co nejvíce ponořit do chladivého proudu, jiní nasávají chobotem vodu, načež se sami postříkají.

Pokud toužíte pozorovat slony v opravdové divočině, můžete navštívit některý z přírodních parků či rezervací, jako je například Yala, Udawalawe (v zimě) nebo Minneriya (v létě). Možná ani nebudete muset platit vstupné, a poštěstí se vám zahlédnout divoká zvířata i podél silnice. Pojedete-li tuk-tukem (tedy motorizovanou tříkolkou, která se obvykle používá jako taxi), řidič vám určitě rád na chvíli zastaví, abyste mohli tlustokožce z úctyhodné vzdálenosti obdivovat.

Kdo nám pošlapal horu?

Z Kandy se můžete vydat také na „šrílanský Říp“, tedy na Adamovu horu. S významným poutním místem všech čtyř hlavních náboženství ostrova se pojí množství legend a pověstí. Příběhy se točí především kolem podivného skalního útvaru na vrcholku, který připomíná otisk nohy. Podle buddhistů patří posvátná šlépěj Buddhovi, jenž na horu vkročil předtím, než dosáhl nirvány. Hinduisté pro změnu tvrdí, že jde o stopu boha Šivy, ovšem podle muslimů ji zde zanechal Adam po vyhnání z ráje a křesťané přidávají svou trošku do mlýna verzí o šlápotě svatého Tomáše.

Proto na vrcholek každoročně směřují zástupy věřících, přičemž se tradičně vydávají na cestu v noci, aby k cíli dorazili za svítání. Kromě východu slunce a posvátné šlépěje pak mohou obdivovat i magický stín, který hora vrhá: má podobu trojúhelníku, přestože kopec samotný je spíš nepravidelného tvaru. Po ránu pak halí uchvacující výhled mraky. V poutní sezóně od prosince do května zabere zdolání tisíců schodů na vrchol i sedm hodin, neboť je třeba se neustále proplétat mezi ostatními poutníky. Zácpu při stoupání však kompenzují stovky světel podél stezky a stánky s čajem, jež lákají k malé zastávce.

Pět tisíc schodů na vrchol

Pokud se nahoru vydáte mimo sezónu, budou vám při výšlapu dělat společnost pouze místní psi. Nepotřebujete tak službu průvodců – zdejší oříšci budou štěstím bez sebe, budou-li vás moct doprovodit až na vrchol. Kromě toho se budete se psí stráží cítit bezpečněji, až půjdete po nekonečných schodech vzhůru obklopeni absolutní tmou a zvuky džungle. Na pusté noční stezce nejspíš narazíte na jedno či dvě stanoviště, kde bude čekat buddhistický mnich, aby vám požehnal na cestu. Nezapomeňte, že za to očekává nějaký menší obolos.

Nám cesta na Adamovu horu netrvala mimo sezónu ani tři hodiny, takže už před rozbřeskem kolem páté ranní mrzneme na vrcholku. Mrholí, a kvůli mrakům tudíž nejspíš neuvidíme tajemný stín ani úchvatné panoráma. Jakmile první paprsky zaženou tmu, naskýtá se nám skutečně neopakovatelný pohled na spoustu mlhy. Jasné počasí zde totiž mimo poutní období představuje malý zázrak.

Jako Brad Pitt

Kromě přírodních a historických skvostů na vás na Šrí Lance čekají i velmi přátelští obyvatelé. Lidé mimo uspěchané hlavní město Colombo se na cizince usmívají a často vyzvídají, odkud přijeli a kam se v jejich zemi chystají. Přestože se mnoho místních dává s turisty do řeči cíleně, aby jim pak vnutili vlastní služby či inkasovali provizi za doporučení služeb svých známých, spousta Šrílančanů si chce skutečně jen popovídat. Drobotina ožije při pohledu na světlé vlasy nebo modrou či zelenou barvu očí zahraničních cestovatelů, protože domorodci mají až na výjimky vlasy tmavé a oči černé nebo kaštanově hnědé. Jistý světlovlasý turista z Nizozemí prohlásil, že se prý na Šrí Lance cítí jako Brad Pitt…