Tekutá mana: Z čeho se skládá superstrava a může nahradit jídlo?

Magická potravina, funkční jídlo, produkt přátelský k planetě. To všechno slibují tekuté náhražky stravy s názvy jako Soylent, Mana, Jake, Nano nebo Ambronite. Co tyto doplňky stravy, které Češi často s neskrývavou ironií nazývají „amarouny“, vlastně přinášejí?

14.01.2018 - David Bimka



Jedním z typických atributů moderního světa je dostatek všeho – jídla, vody, tepla i bezpečí. Čeho se nám však nedostává chronicky, je čas. Pro generaci „mileniálů“, tedy narozenou mezi lety 1980 a 2000, která žije často ve velkých městech a živí se intelektuální prací, je čas vzácná věc. Najít si v nabitém dni plném schůzek nebo tlačících termínů alespoň půlhodinu klidu na slušný oběd je často nereálné. Právě na tyto vytížené lidi míří „sexy“ náhražky stravy, které umožňují dodat tělu potřebné živiny, aniž by muselo polevit v pracovním tempu

S nápadem na kompletní jídlo v prášku přišel softwarový inženýr Rob Rhinehart, který v roce 2013 pracoval pod velkým tlakem na dvou projektech současně. Jeho strava, kterou se pokoušel co nejrychleji odbýt, tak sestávala téměř výhradně z „corn dogů“, což je mražený polotovarový párek obalený kukuřičným těstem, který se připravuje usmažením ve fritovacím hrnci. Typicky americká představa rychlého jídla mu už ale lezla krkem, a rozhodl se tedy změnit životní styl – všechno potřebné sehnat v práškové formě a namíchat si ideální výživný koktejl. 

Miliony na cestě

Rhinehartova idea není nijak mylná a spočívá v tom, že naše požadavky na stravu nejsou v jádru zase tak náročné. Po desítkách let výzkumů mají dietologové poměrně jasnou představu o tom, bez čeho lidský organismus nemůže prospívat: potřebuje cukr a tuky jako palivo, potřebuje bílkoviny k opravám buněk, potřebuje minerály k růstu kostí, vitamíny k udržení zdravého hormonálního systému a nakonec vlákninu pro dobré trávení. Víme také, kolik kalorií musíme přijmout, abychom prospívali: průměrný muž v sedavém zaměstnání potřebuje podle Světové zdravotnické organizace asi 2 400 kalorií a průměrná žena zhruba 2 000. Pokud tyto veličiny naházíte do rovnice, můžete z práškových surovin poměrně úspěšně namíchat koktejl, který všechny tyto potřeby pokryje. 

Rhinehartův experimentální výrobek, kterým se pochlubil na internetu, zaznamenal na sociálních sítích obrovský ohlas. Programátor se tedy rozhodl začít ho vyrábět komerčně. Na komunitní platformě Kickstarter navrhl v roce 2013 produkt, na který od přispěvatelů získal během pouhých několika dnů tři miliony dolarů. Objednávek však bylo takové množství, že Rhinehart nestíhal výrobu, takže na rozjetí opravdu velkého byznysu získal už za další dva roky dodatečných dvacet milionů dolarů (asi 435 milionů Kč) od velkých investorů. Ukázalo se, že potenciální trh je obrovský a (doslova) hladový. Výrobky od konkurenčních týmů na sebe nenechaly dlouho čekat. 

Příliš rychlý hlad

Myšlenkové hemžení okolo Soylentu a podobných výrobků se neustále vrací k představě čisté planety a propagátoři tekutého jídla se ohánějí vzletnými slovy o vizích budoucnosti bez znečišťujícího zemědělství. Okolo tohoto svérázného druhu výživy vyrostla komunita experimentátorů, kteří přímo na sobě testují vlastní směsi a postupy. Jen málo se však mluví o tom, že kromě nadšených amatérů se serióznímu studiu užívání tekutého jídla věnuje jen málo vědců. 

Vědecké studie prakticky neexistují a ty, které ano, jsou provedeny jen na relativně malém vzorku populace a obvykle na lidech vyššího věku, kteří trpí nadváhou. Cílem těchto studií pak není zkoumat, zda přípravky umožňují dlouhodobě udržet zdravý životní styl, ale spíše dokumentovat, kolik se kontrolní skupině podařilo shodit váhy

Několik zajímavých postřehů však přece jen přinášejí. Jedna z nich sledovala po dvanáct týdnů skupinu 155 lidí mezi 50 a 80 lety. Těm vědci tekutou stravou (jež měla svým složením garantovat potřebné živiny) nahradili snídani i oběd. Vědci sledovali, jak moc jsou konzumenti spokojení a za jak dlouho opět pocítí hlad. Ukázalo se, že po tekutém jídle se pocit hladu dostavil dříve než po požití tuhého jídla a produkce inzulinu (který odstraňuje cukr z krve a je zodpovědný za následnou indikaci hladu) zůstala po celou dobu trávení výrazně vyšší. Studie ukázala, že 80 % testovaných lidí cítilo po tekutém jídle hlad už za dvě hodiny, zatímco na kručení v břiše si stěžovalo pouze 5 % těch, kteří snědli pevné jídlo

Trávení: vyladěný systém

Důvodem pozdějšího nástup hladu po požití pevného jídla je fakt, že jeho rozklad v žaludku a následně ve střevech vyžaduje více času, který je potřeba na enzymatické štěpení. Jednotlivé složky (cukry, bílkoviny, tuky) se tak do krve dostávají postupně, jak se tělu daří je rozkládat a separovat. U tekuté stravy do ní však přecházejí výrazně rychleji, protože tělo nemusí zápasit s rozkladem materiálu

Práce střev je pro pocit sytosti a celkovou spokojenost těla velmi důležitá. Posouvání trávené potravy naším systémem (peristaltika) je s trávením nerozlučně spojeno. Zatímco řada z nás tělu v práci nepomáhá přílišnou konzumací masa (jehož rozklad je náročný a pochody ve střevech zpomaluje), úplně odbourání práce střev není rozhodně něco, za co by nás mohl vlastní organismus pochválit. Na pojídání pevné stravy jsme uzpůsobení, naše tělesné pochody jsou miliony let evoluce „vyladěné“ tak, abychom jídlem prospívali. Na trávení je navázaná řada pozitivních hormonálních procesů, včetně zlepšování nálady, o správném složení střevních bakterií nemluvě. 

Je v tomto ohledu tekutá strava méněcenná? Autoři výše zmíněné studie jsou přesvědčeni, že ano. Sami však přiznávají, že toto tvrzení lze daty podložit jen těžko. Studie, které by sledovaly přežívání pouze na tekutém jídle v řádu měsíců či let, bohužel neexistují. Jediné, co máme, jsou tedy zprávy individuálních uživatelů, ale ty se samozřejmě nedají zobecnit.  

Udělejte si čas

Tekuté doplňky stravy mají samozřejmě své místo, pokud slouží k tomu, čemu jsou skutečně určeny – k doplnění stravy. Někdy je skutečně nemožné zajít si na oběd nebo si dát svačinku a rychlé řešení v podobě nápoje může pomoci. Atleti a aktivně žijící lidé samozřejmě potřebují extra kalorie navíc a někdy je prostě problém do sebe „nasoukat“ potřebné množství jídla. Tady může Soylent nebo podobný produkt pomoci.

TIP: Mana z laboratoře: K snídani prášek, k obědu prášek a k večeři prášek

Nahradit však velkou část stravy (nebo ji nahradit úplně) tekutým doplňkem je nesmyslné. Za prvé: jídlo je sociální záležitost. Pokud s někým můžete zasednout k obědu, posílíte vazby, které by jinak trpěly na úbytě. Za druhé: jídlo je zdravé. Dobře vyvážená strava plná zeleniny, ovoce, ořechů, vlákniny a zdravě připraveného masa vám udrží tělo fit, což se obratem výrazně projeví na psychické pohodě. A za třetí: jídlo je radost. Proč byste proboha vyměnili něco, co hezky vypadá, krásně voní a úžasně chutná, za něco, co nelze rozeznat od běžného čokoládového mléka ze supermarketu?  

Udělej si sám!

Vyrobit si doplněk stravy na míru není tak těžké, jak by se mohlo zdát. Hlavním motivačním faktorem je samozřejmě cena: Jedna lahvička kakaového Soylentu (400 ml) stojí tři dolary (65 korun), její konkurent Mana (který je v Česku k dostání) je takřka do koruny stejně drahý. Šedesát korun se možná nezdá extra mnoho, ale pokud se do toho pustíte sami, srazíte náklady na pouhou třetinu

Složení Soylentu je veřejně známé, jeho tvůrce se o něj podělil ihned po svém „objevu“. Jeho hlavními složkami jsou isomaltulóza a maltodextrin (složité cukry), izolát sójové bílkoviny, rýžový škrob, směs tuků (kokosový, slunečnicový), vláknina plus vitamíny. Jako základ na výrobu směsi vám poslouží maltodextrin, který se dá koupit v každém obchodě s fitness doplňky. Tamtéž zakoupíte i sójovou bílkovinu, ale pokud preferujete levnější verzi, můžete sáhnout po syrovátkovém proteinu. Tuky pak doplníte přídavkem sójového lecitinu, který opět najdete ve fitness regálech. Vlákninu dodáte malým přídavkem psyllia (rozemletá semena jitrocelu vějčitého), které se dá koupit v každé lékárně a potřebujete ho skutečně jen trošku. Všechny jmenované ingredience zakoupíte do dvou nebo tří set korun za kilogramové balení. Poměr cukry/tuky/bílkoviny je při míchání zhruba 2 : 1 : 1.  

 „Opravdový“ Soylent bude samozřejmě obsahovat ještě řadu dalších látek s exotickým původem (například tuky z mořských řas), ale pravda je taková, že pokud dodržujete alespoň základy zdravé výživy, z ostatních jídel veškeré potřeby těla hravě pokryjete, což se samozřejmě týká i vitamínů. Váš vlastní výživný mix by ale skutečně měl zůstat pouhým doplňkem dobře sestaveného jídelníčku. 

  • Zdroj textu

    100+1 Zázraky medicíny

  • Zdroj fotografií

    Shutterstock


Další články v sekci