Reklama


Tichý zabiják

12.12.2014

Útočný nůž vz. 75 je osobní zbraň jednotlivce tehdejší ČSLA a dnešní AČR. Byl vyvinut pro průzkumné, výsadkové a letecké jednotky, na sebeobranu a na bezhlučné zneškodnění nepřítele. Výsadkáři při seskocích nosí nůž umístěn na břiše na záložním padáku, piloti jej mají ve zvláštní kapse pravé nohavice kombinézy


Vývoj útočného nože vz. 75 (dále také ÚN-75 nebo UTON) byl zahájen pravděpodobně již v roce 1972, což dokazuje dochovaný výkres jeho příslušenství, konkrétně pojistné šňůry, který nese dataci 24. listopadu 1972. V té době bylo navrženo několik typů nožů a dýk, které měly nahradit sice populární, avšak již zastaralý vojenský nůž V07. Jsou známy tři vývojové varianty UTONu, ze kterých posléze vzešel tento legendární nůž tak, jak jej známe dnes.

Prototypy

První varianta měla kapkovitý tvar čepele s pilkou na vrchní straně a dírou uprostřed. Byla určená pro průzkumníky, s plastovou pochvu s koženým závěsníkem. Na konci plastové pochvou se nacházel zalisovaný kovový mechanismus s čepem, přičemž nůž v kombinaci s pochvou umožňoval stříhání drátů, podobně jako u ruských bodáků. Druhý prototyp nože měl také kapkovitý tvar čepele, ale místo vrchní pilky byla čepel oboustranně broušená. K této variantě nože, určené pro piloty, náležely kožené pochvy. Známe tři druhy těchto pochev, které se od sebe lišily pouze zapínáním. Záhadou však zůstává, proč má i tento nůž uprostřed čepele otvor jako model pro průzkumníky. Při spojení nože s plastovou pochvou a následném stříhání by totiž došlo k poškození čepele z důvodu oboustranného nabroušení. 

Třetí varianta je dobře známý UTON s klasickým tvarem čepele a přidaným vrchním ostřím, které zasahuje do poloviny čepele. Zbytek hřbetu čepele tvoří jemné vroubkování, které slouží jako opěrka palce. Tato podoba nože vyhrála z důvodu jednoduchosti výroby a také nákladů na výrobu. Předchozí dvě konstrukce s kapkovitou čepelí nebyly zavedeny a zůstalo jen u jejich prototypů, kterých se do dnešních dnů dochovalo velmi málo.  Všechny tři varianty měly stejnou gumovou rukojeť, která v zadní části měla otvor pro vkládání želízek (pilky, pilníku, bodce).

Technické parametry a výroba

Výrobou nožů UTON pověřilo Ministerstvo obrany národní podnik MIKOV v Mikulášovicích. O tom, jak musí nůž vypadat, jak má být značen, co musí vydržet, jak se bude přejímat a zkoušet, o tom všem vypovídají technické podmínky pro výrobu a přejímání TP-VD-648-74, které v roce 1976 nahradily aktualizované TP-VD-648-76. Na těchto podmínkách se dohodla Vojenská správa s Ministerstvem národní obrany, s Výzkumným a zkušebním ústavem Slavičín a s národním podnikem MIKOV. Materiál čepele tvořila nerezová ocel 17029, která byla tepelně zpracována technologií MARTFROST (to znamená hlubokým zmražením čepele nože po kalení) na povrchovou tvrdost 50 až 58 HRC. Širší rozsah tolerance nebyl přípustný. Čepel musela být oboustranně broušena na 0,2 až 0,8 Ra a nesměla mít vysoký lesk, stejně tak značení výrobce nebylo přípustné jak na noži, tak ani na příslušenství. MIKOV na nože vyrážel jen čtyřmístné číslo na pravé straně čepele, které prozrazovalo výrobní sérii. Tou se rozumí libovolný počet kusů čepelí vyrobených za stejných podmínek z jedné tavby základního materiálu. Armáda požadovala, aby následujícím číslem série byly označovány nože při každém novém nastřihávání polotovarů pro čepele. Existuje celkem sedm sérií s čísly od 0001 až po 0007. Zajímavostí tohoto značení je jeho umístění na čepeli, které se u jednotlivých sérií mírně liší. Série 0001 až 0004 je značena u kořene čepele, zatímco série 0004 až 0007 je značena u jejího hřbetu – u čísla 0004 se tedy vyskytují oba způsoby ražby.

Další značení, se kterým se můžeme setkat, je přejímací značka vojenské správy. Ta vybrala každý stý kus ke kontrole a označila jej vyleptáním zkřížených mečů na čepel. Většinou u této značky bývá také malý důlek, který svědčí o tom, že nůž prošel Rockwellovou zkouškou tvrdosti. Rukojeť se tvořila navulkanizováním pryže, která měla označení 137 a údajně byla dovážena z Kuby. Povrch rukojeti byl hladký a po stranách zdrsněn mřížkou drážek. V její zadní části je obdélníkový otvor, který slouží pro vkládání želízek (pilky a pilníku). Po vložení želízka do rukojeti se toto zajistí měděným čepem, který je součástí příslušenství a je připevněn na pojistné šňůře nože. Přípustná vůle vyklonění pilky nebo pilníku na konci nástroje byla čtyři milimetry v obou na sebe kolmých směrech. Pilník musel odpovídat výkresu 392–05, na kterém byly jasně dány rozměry, normy a povrchová úprava. Tvrdost pilníku v činné části byla dána v rozmezí 56–60 HRC a maximální tvrdost stopky byla do 35 HRC. Pilka musela odpovídat výkresu 392-06 a její tvrdost byla v rozmezí 45-54 HRC.

Pochvy se vyráběly z hovězí kůže v podniku KOZAK. Sešívaly se z pěti vrstev, jejichž spojení navíc pojišťovaly nýty. Uvnitř pochvy jsou pak vloženy dvě plechové manžety, mezi které se nůž vkládá a které jej jistí proti samovolnému vypadnutí. Na přední straně pochvy je sumka pro uložení pilníku a pilky a do prostoru na zadní straně pochvy se vkládá pojistná šňůra. Celkově se můžeme setkat s pěti základními variantami pochev,  které se mezi sebou liší jen použitím různých nýtů. První verze měly malé mosazné nebo ocelové nýty s půlkulatou hlavou a z obou stran ocelové podložky. Tyto nýty se ale vytrhávaly, a proto se přešlo na nýty střední velikosti, se kterými se můžeme setkat také ve dvou variantách, a to buď s půlkulatou, anebo s plochou hlavou. Jak se časem ukázalo, i tato varianta uchycení se vytrhávala, a přešlo se proto na nýty větší velikosti, které už vyhovovaly. Pochva nemá nikde žádné značení výrobce a jediné značky si můžeme všimnout pod průvlekem na opasek, kde je razítkem natištěna přejímací značka vojenské správy.

Služba u elit armády

Když dnes promluvíte s veterány výsadkového vojska, kteří sloužili s nožem V07 a poté dostali nože ÚN-75, dozvíte se, že z něj zpočátku moc nadšení nebyli. V07 byl u nich velmi populární, protože byl jednoduchý, tenký a zároveň i velmi lehký. ÚN-75 měl však oproti svému předchůdci jiné přednosti, a to nerezavějící čepel, oboustranné ostří, multifunkční využití s příslušenstvím nože a také gumovou rukojeť, které nevadilo vlhko například při seskocích výsadkářů do vody. Postupem času začal UTON získávat popularitu a vojáci základní služby jsi jej velmi oblíbili. Vymýšleli si dokonce různé historky, například že jim nůž vypadl při seskoku padákem a ztratili ho, jen aby ho nemuseli vracet a mohli si ho vzít z vojenské služby s sebou domů, a to i za cenu toho, že ho museli zaplatit ze svého.

Při zavedení ÚN-75 bylo nařízeno předpisem, že při seskoku musí být nůž zajištěn kolíkem na šňůře, aby v případě jeho použití při závadě padáku nevypadl výsadkáři z ruky a nespadl na zem. Od tohoto nařízení se ale později upustilo a instruktoři výsadkové přípravy kontrolovali před seskokem jen uchycení nože a provlečení gumičkami k záložnímu padáku. Za dob ČSLA bylo zakázáno mít na noži či příslušenství jakýkoliv znak výrobce, původu nože nebo jednotky, u které voják sloužil, a to z důvodu případného prozrazení a ztížení identifikace nepřítelem. Po roce 1989 se ale začaly na pochvách a nožích objevovat různé znaky jednotek, nápisy a upomínky na vojenské mise a cvičení. Jako první šlo v roce 1997 o znak 115. praporu hloubkového průzkumu z Prostějova, který byl vyražen na přední straně pochvy. Následoval znak 3. mechanizovaného praporu z roku 1999, kterým si nechali pochvu ozdobit vojáci při návratu z mise SFOR. U této varianty jsou také na obou stranách čepele vyleptány znaky a nápisy mise a praporu. Podobně se můžeme setkat s následujícími ražbami na pochvách: znakem generální štábu AČR, nápisem z mise UNPROFOR, znakem z vojenského cvičení v Boleticích, znakem AČR a některými dalšími. V roce 2008 si nechala nože UTON vyrobit rota záloh 601. skupiny speciálních sil z Prostějova. Pochva této varianty je vyrobena z nylonu v maskovacím provedení vz. 95 a má na přední straně vyšit znak 601. skupiny speciálních sil. Na čepeli je laserem vypálen znak a motto 601. skupiny speciálních sil „DUM SPIRO SPERO“ a také osobní číslo vojáka.

TTD UTON
Délka nože248 mm
Délka čepele140 mm
Šířka čepele24 mm
Tloušťka čepele3,7 mm
Hmotnost nože200 g

V roce 2009 byla vyrobena limitovaná edice 20 kusů nožů UTON, které si nechal dělat 71. mechanizovaný prapor v Hranicích. Tato série má na přední straně pochvy vyražen znak praporu a na zadní straně pořadové číslo, stejně tak i na obou stranách čepele je vyleptáno značení 71. mechanizovaného praporu spolu s pořadovým číslem. K nožům byl udělen také certifikát v sametových deskách. Nejen armádní využití Nože UTON nepoužívá jen naše armáda, ale také zásahové jednotky Policie České republiky nebo záchranářské složky spolu s výsadkovými a průzkumnými jednotkami Slovenské republiky. Nože pro policii i záchranáře mají kožené pochvy z černé kůže. UTONy jsou však oblíbeny také v civilní sféře. Používají je rybáři, trampové nebo třeba sportovní potápěči. Zároveň si je ale cení také sběratelé u nás i v zahraničí, pro které jsou velmi vyhledávanými kousky. Firma MIKOV vyrábí tyto nože dodnes a nabízí je v různých variantách. V jejím sortimentu nalezneme například UTON s prodlouženou čepelí, který byl vyroben pro aktivní zálohy, anebo černou variantu s čepelí vyrobenou z uhlíkové oceli. UTONy vyprodukované po roce 1989 se od těch původních nepatrně liší. MIKOV začal používat na výrobu rukojetí svoji pryž, která je měkčí a zdrsněná oproti původní hladké a tvrdé. Kalení čepele se neprovádí metodou Martfrost, která je dnes již zastaralá. A nakonec číselné značení série je na levé straně čepele.

autor: David Beer

  • Zdroj textu:
  • Zdroj fotografií: archiv autora

Reklama



Reklama

Aktuální články

Izraelský památník holocaustu Jad Vašem udělil mnoha hrdinům, kteří za války Židům pomáhali, ocenění „Spravedlivý mezi národy“ .

Zajímavosti

Digitální pilulky vzbuzují naděje i obavy

Věda

Ferrotypie (též tintype nebo fotografie na plechových deskách) zachycující pistolníka Billyho the Kida (druhý zleva) a šerifa Pata Garretta (uprostřed). Podle odborníků byl snímek pořízen mezi roky 1875 a 1880.

Revue

<p>Pro mladé zajíce se širá pole stala smrtící pastí</p>

Příroda

Kabourek přivedl obě sestry Cihlovy v krátkém čase do jiného stavu

Historie

Zárodky černých děr se uvnitř galaxií začaly formovat brzy po vzniku hvězdných ostrovů

Vesmír

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907