Reklama


Vznešení aristokraté mokřin: Věrní tanečníci, jeřábi popelaví

03.09.2017 - Jaroslav Monte Kvasnica

Číňané považovali jeřáby za symbol štěstí, věčné lásky a dlouhověkosti a své místo mají tito důstojní ptáci i v kulturách jiných národů. Pozorovat jejich zásnubní tance je jako přihlížet výjevu z příběhů Tisíce a jedné noci

Ptáci dávné mytologie - Jeřábi hrají důležitou roli v mytologii řady národů. Kdo jednou tyto ptáky spatřil, zcela určitě na ně nezapomene
Ptáci dávné mytologie - Jeřábi hrají důležitou roli v mytologii řady národů. Kdo jednou tyto ptáky spatřil, zcela určitě na ně nezapomene

Poprvé jsem se s jeřáby setkal jako malý kluk na stránkách knih polského fotografa a filmaře divokých zvířat Wlodzimierze Puchalského. O nějakých deset let později jsem důstojným opeřencům stanul tváří v tvář v zapomenutém koutu polských Mazurských jezer. Prodírali jsme se s přítelem Marianem podmáčeným porostem obsypáni krvežíznivými komáry a najednou před námi stáli dva mohutní vysocí šedomodří ptáci s červeným „baretem“ na hlavě – jeřábi popelaví. Jako by se zhmotnili z ilustrací prastarých arabských příběhů. Na obdivování ale nebylo moc času – sotva nás ptáci zahlédli, s hlasitým výkřikem se vznesli do vzduchu a zmizeli za korunami stromů. I ten krátký pohled ovšem stačil, aby se stali mojí celoživotní láskou na první pohled.

Inspirace dávných generací

Jeřábi fascinovali člověka odedávna a výjimečnost těchto opeřenců jim zajistila místo v kulturním dědictví mnoha národů. Číňané je považovali za symbol štěstí, věčné lásky a dlouhověkosti, duše zemřelých odnášeli na věčnost právě posvátní jeřábi. Jejich pohyby byl dokonce inspirován jeden ze stylů tradičního bojového umění. Ve starověkém Egyptě, kde byli jeřábi nazýváni „slunečními ptáky“, nalezneme jejich malby a rytiny na stěnách pohřebních komor starých více než čtyři tisíce let.

TIP: Růžoví ptáci s vodním filtrem aneb Obrácená „naběračka“ plameňáků

Podle řecké mytologie se tvary jeřábích letových formací staly základem řecké abecedy. Sibiřští Evenové zase každoročně o letním slunovratu podstupovali pomyslnou duchovní cestu vzhůru na okřídleném sobu do země štěstí a hojnosti blízko slunce. V nejvyšším bodu se prý sob na okamžik proměnil v posvátného ptáka – jeřába. Astronomové po jeřábech pojmenovali jedno ze souhvězdí jižní oblohy.

Přeborníci dálkových letů

Příslušníci rodu jeřábů jsou mohutní, až šest kilogramů těžcí ptáci, jejichž křídla mají rozpětí až dva a půl metru. Mohutné letky jim zdaleka neslouží jen pro ozdobu. Jsou to mimořádní letci a například jeřábi kanadští (Grus canadensis) urazí na cestách do zimovišť na jihu USA a v Mexiku až 9 000 kilometrů. Bez mezipřistání uletí i 2 000 kilometrů a za příznivého větru se pohybují rychlostí 130 km/h.

Tito impozantní ptáci dokáží létat ve výškách 10 000 metrů, tedy v koridorech dopravních letadel. Je pro ně typické, že táhnou v naprosto dokonalých klínových formacích. Tahové cesty jeřábů byly za pomoci telemetrie (odchycení dospělci byli opatřeni „batůžkem“ s vysílačkou) v poslední době dobře prozkoumány. Získaná data ukázala, že trasy táhnoucích jeřábů jsou v průběhu jejich života neměnné a potomci je přebírají od rodičů.

Vášniví tanečníci

Na světě žije patnáct druhů jeřábů. My se však budeme dále věnovat jen jednomu z nich – jeřábu popelavému (Grus grus), s nímž se vzácně můžeme setkat i v České republice. Přestože jeřábi žijí v trvalých partnerských svazcích, mají samci sympatický zvyk. Své milované se každým rokem znovu dvoří a je pravděpodobné, že tak upevňují dobré partnerské vztahy.

Kdo měl možnost pozorovat nádherné taneční vystoupení jeřábů na vlastní oči, určitě na ně do smrti nezapomene. Mně se poštěstilo být divákem tohoto přírodního představení na pokraji Bělověžského pralesa v Polsku. Složitá choreografie svatebního tance se skládá z rozličných variací a figur, při nichž ptáci stáčejí dlouhé krky vzad a vzhůru a vyskakují za frenetického máchání křídel. Stojí za zmínku, že taneční vlohy jsou jeřábům dány geneticky a kroky „rodinného tance“ se nemusejí učit. U mláďat chovaných v zajetí byly (ještě neohrabané) „taneční figury“ pozorovány již ve stáří několika dnů.

Nedílnou součástí zásnubních tanců jsou i typické akustické projevy. Jeřábi se ozývají troubením, jehož hlasitosti dopomáhá dlouhá průdušnice, která je na hřebeni klíční kosti stočena do kličky. Každý druh jeřábů má přitom svůj specifický akustický repertoár. Během hnízdění se páry projevují silně teritoriálně a pokusy ukázaly, že v této době agresivně útočí i na pouhé atrapy „cizích“jeřábů.

Připraveni na dlouhou cestu

Jeřábi popelaví potřebují ke svému životu mokřiny a rašeliniště. Tady se živí malými obratlovci, hmyzem, žábami, hlízami, kořínky i semeny rostlin. V pohybu podmáčeným prostředím jim pomáhají velmi dlouhé nohy s krátkými, ale silnými prsty. Jeřábi se většinou zdržují v mělčí vodě, kde také hledají potravu. Někteří ornitologové jsou však přesvědčeni, že umí i plavat. Mokřiny také chrání tyto ptáky před přirozenými nepřáteli. Bezpečí terénu, který je pro mnoho predátorů neschůdný, se jeřábům hodí zejména v období pelichání, kdy ztrácejí velká pera a nejsou po nějakou dobu schopni letu.

Od brodivých ptáků jeřáby odlišuje jeden význačný rys chování – na rozdíl například od čápů a volavek nikdy nehnízdí ani nehřadují na stromech. Uprostřed mokřin si páry staví velké hnízdo z rostlinného materiálu. Čím je voda v hnízdním biotopu hlubší, tím je hnízdo zákonitě vyšší. Samice snese zpravidla dvě, výjimečně tři až čtyři vejce. V jejich zahřívání se pak střídají oba rodiče. Vylíhlá mláďata mají ochranné zbarvení, které jim usnadňuje přežití v prvních měsících života. Malí jeřábi jsou brzy schopní pohybu po mokřinách a neustále se rodičům ozývají pisklavými hlásky. Jsou tak s nimi ve stálém kontaktu během toulek za potravou. Mláďata doprovázejí rodiče 50–100 dní. Je třeba, aby rychle vyrostla a zesílila, jinak by totiž těžko zvládla dlouhou a namáhavou pouť do tradičních zimovišť, která je po uplynutí této doby čeká.


Jeřábí flétny

Nedávno objevili čínští archeologové šest fléten, které byly vyrobeny z dutých loketních kostí jeřába mandžuského (Grus japonensis). Vědci jejich stáří odhadují na devět tisíc let, což je rekord ve stáří dochovaných hudebních nástrojů. Přes svůj věk jsou všechny flétny prý plně funkční a lze na ně hrát. Jiří Stivín by si možná přišel na své…


Rodný list jeřába popelavého (Grus grus)

Řád: Krátkokřídlí (Griuformes)
Čeleď: Jeřábovití (Gruidae)
Zbarvení: Šedomodré s červenou skvrnou na temeni hlavy
Délka: 130 cm
Rozpětí křídel: 190–220 cm
Hmotnost: 6 kilogramů
Hlasový projev: Hlaholivý troubivý zvuk „krú kryrr“
Pohlavní dospělost: V pěti letech
Návrat ze zimovišť: Koncem února nebo počátkem března
Stavba hnízda: Duben
Počet hnízdění: 1
Počet vajec: 2 (výjimečně 3–4)
Doba sezení na hnízdě: 28–30 dní
Doba hnízdní péče: Obvykle 10 týdnů
Potrava: Drobní obratlovci, hmyz, žáby, zrní, bobule, hlízy, kořínky, polní plodiny a semena rostlin
Odlet na shromaždiště před cestou na zimoviště: V průběhu července a srpna
Způsob života: Tvoří hejna
Průměrná délka života: 30 let
Početnost populace: Evropská populace jeřábů popelavých (bez Ruska) je ornitology odhadována na 25 000 exemplářů.


Jeřábi u nás a v zahraničí

Jeřábi v Česku

Na území České republiky jeřábi popelaví hnízdí pravděpodobně od roku 1987. Ovšem teprve až v posledních zhruba pěti letech se objevují na více lokalitách a počet hnízdících párů potěšitelně roste. Dnes patří k jejich nejvýznamnějším hnízdním lokalitám rybníky a podmáčené lesy na Českolipsku. Vhodné biotopy nalézají také v Chlébské pánvi, ve Šluknovském výběžku a na Nymbursku. Několik málo párů nově hnízdí i v Jizerských horách na česko-polské hranici.
Jeden pár již také úspěšně vyhnízdil v Národní přírodní rezervaci Soos a pár jeřábů, který se usídlil v roce 2009 na rašeliništi v Jeseníkách, pozoroval ornitolog Správy CHKO Ladislav Hajný.

Od roku 2007 hnízdí jeden pár jeřábů i na hranicích s Polskem na Osoblažsku a několik párů bylo pozorováno dokonce v rybničních oblastech jižních Čech. Jeřábi byli rovněž spatřeni na Rožďalovických rybnících (na rozhraní Královehradeckého a Středočeského kraje) – jedná se o soustavu více jak dvaceti rybníků, kterou obklopují dubo-habrové a smrkové lesní porosty.

Jeřábi popelaví se již také vyskytují i na Hradčanských rybnících v severních Čechách a jeden pár byl dokonce pozorován v Brdech (ale nevyhnízdil). V roce 2008 byl osamělý tulák pozorován u Velkého Dářka ve Žďárských vrších, kde se zdržel pouhých devět dní.

Ornitologové odhadují, že v hnízdním období se v České republice vyskytuje 45–50 párů jeřábů popelavých.

V České společnosti ornitologické již vznikla speciální výzkumná skupina pod vedením Petra Lumpeho a Lubomíra Peškeho. Ornitologové se detailně zabývají monitoringem a etologií jeřábů. Výzkumníkům se už také podařilo opatřit „telemetrickým batůžkem“ jednoho samce (pojmenovaného Arnošt) a zdokumentovat jeho tahové cesty do jižní Francie. Bližší informace lze získat na adrese capi.internet.cz.

Jeřábi v Evropě

Jeřábi mají velké nároky na nerušený životní prostor v mokřinách a rašeliništích. Bohužel takových lokalit je dnes ve střední Evropě jako šafránu. Před odletem na zimoviště se jeřábi popelaví slétají na tradiční shromaždiště. K nejvýznamnějším patří oblast Rujany v severním Německu a Pusta Hortobágy v Maďarsku, kde se pravidelně soustředí až několik tisíc jeřábů popelavých.

  • Zdroj textu: Příroda 10/2011
  • Zdroj fotografií: Rostislav Stach

Reklama



Reklama

Aktuální články

Věda

Štíhlý blonďák s modrýma očima okouzloval okolí svým zjevem, vybraným chováním a konverzační duchaplností

Historie

Veliké černé díry jsou jako kočky. Buď spí, nebo pojídají dobroty v okolí

Vesmír

Na potřeby tří lidí v České republice padne ročně jeden statný smrk.

Zajímavosti
Revue

Jezírko u pramene Farské kyselky

Příroda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907