Zaoceánská flóra: Bohatý svět malých lesů (Pine Barrens, New Jersey)

Na satelitní mapě nočních Spojených Států Amerických je na východě patrná velká světelná skvrna měst New York, Philadelphia, Washington a Baltimore. V překvapivém protikladu s touto září je temná plocha od Philadelphie směrem k Atlantiku. Pro pochopení se musíme snést z výšin dolů na pevnou zem. Půda této oblasti je totiž tak neúrodná a písčitá, že nedává naději na výraznější zemědělský úspěch – vítejte ve světě Pine Barrens.

Jedinečný svět písku

Pine Barrens ve své typické podobě zabírají rozlohu přibližně 4 500 km² v americkém státu New Jersey. Územím protékají krásné říčky a potůčky, jejichž voda však není čirá, jak bychom od písčitého území čekali, ale od přítomných huminových kyselin má barvu slabého čaje. Podobné porosty existují na východním okraji ostrova Long Island v těsném sousedství New Yorku, menší fragmenty pak lze najít podél celého východního pobřeží USA až po stát Maine. 
Pro českého čtenáře bude zajímavá určitá paralela s českou realitou. Pine Barrens se totiž nacházejí v klimaticky podobných podmínkách, jaké má Česká Republika. Můžeme si dovolit přirovnání třeba k Bzenecké Dúbravě, i když je tvořena vátými písky, které jsou bohatší na živiny. Je to však také rozsáhlá plocha lesů v rovině jinak zemědělsky intenzivně využívané jižní Moravy. Dúbrava má však mnohem méně mokřin a tak jako druhý příklad můžeme uvést Třeboňsko s jeho bory a duboborovými lesy, přecházejícími do blatkových borů a rašelinišť, což je jeden z významných fenoménů Pine Barrens.

Trpasličí les

Pro ctitele hlubokých hvozdů se statnými velikány mohou být Pine Barrens určitým zklamáním. I staré porosty jsou totiž nevysoké a tudíž světlé. Na některých místech má les stěží dvoumetrovou výšku a tak můžete zažít neobvyklý pocit, že máte přehled i v korunách. Důvody, proč se na ploše více než 20 km² vytvořil takto extrémní porost, jsou předmětem podrobného výzkumu. Nebylo odhaleno mnoho rozdílů v půdních vlastnostech a tak budou patrně hlavní příčinou časté požáry, které nedovolí dřevinám dorůst výše a nutí všechny stromy a keře tvořit po ohni nové výmladky. Pokud se požáry opakují v intervalu 10–20 let, zůstává na místě nízký pokřivený les. 
Výzkumy ukazují, že zakrslé porosty existují již dlouhou dobu a třeba místní borovice tuhá (Pinus rigida) je zde geneticky odlišná od borovic z vyšších porostů a má opožděné otevírání šišek po požárech. Spolu s ní jsou dalšími hlavními dřevinami dva duby (Quercus marilandica a Q. ilicifolia), na místech s přítomným vyšším lesem se zapojují i další druhy dubů. V podrostu převládají drobnolisté keříky z čeledi vřesovcovitých, zejména libavka poléhavá (Gaultheria procumbens). Z kapradin je velice hojná i nám známá hasivka orličí (Pteridium aquilinum), z bylin například černýš (Melampyrum lineare), časté jsou také různé mechy a lišejníky. Na vlhkých místech lokálních mokřin střídá borové lesy jiný jehličnan, cypříšek zeravovitý (Chamaecyparis thyoides).

Hladové květiny

Nejen v lidské společnosti, ale i v rostlinném světě platí, že chudoba vyvolává extrémní řešení. Jednou z reakcí na nedostatek živin u rostlin je masožravost, tedy schopnost využít živiny z živočišné (zejména hmyzí) kořisti. V Pine Barrens se můžeme setkat se zástupci hned tří navzájem nepříbuzných masožravých rodů – špirlicí, rosnatkou a bublinatkou.

TIP: Jeden jako druhý: Anglické lesy ztrácejí biodiverzitu

Nejnápadnější rostlinou je špirlice Sarracenia purpurea. Její baňaté přízemní pasti se růžicovitě rozprostírají v rašeliníku, ostřicích, či na volném podkladu. V květnu až červnu kvete velkými jednotlivými květy na tuhých drátovitých stvolech.
Z rodu rosnatka lze potkat tři druhy. V rašeliništích roste i nám známá rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia). Také rosnatka prostřední (D. intermedia) je k vidění v České republice, ale většina lidí tuto raritu nezná. Nejvzácnějším druhem je jedinečná rosnatka niťolistá (Drosera filiformis), endemit písčitých nížin USA od Cape Cod po Floridu. Ta roste z amerických rosnatek na nejsušších, ale pořád ještě hodně vlhkých místech. 
Voda je pak domovem necelé desítky druhů bublinatek. Jejich tělo se nerozlišuje na stonek, kořen a list, vše jsou jen prýty. Vodní druhy vypadají obdobně jako naše evropské, ale najdeme tu i bublinatky, které se rozrůstají do celých koberečků hustých zelených lístků, přičemž pasti směřují dolů do bahna.

Člověk a Pine Barrens

Ačkoliv jsem se vás na úvod pokoušel přesvědčit, že Pine Barrens jsou územím takřka neobydleným, není to pochopitelně úplně pravda. V tak hustě zabydlené krajině probíhalo mnoho snah o využití každé plochy a v Pine Barrens stále existuje několik menších sídel. Dnešní hlavní aktivity jsou dvě – těžba dřeva na palivo či výrobu papíru a pěstování klikvy („cranberry“), která je u nás často mylně překládána jako brusinka. Pro její pěstění jsou vytvořeny ohrázované nádrže s vrstvou písku na dně. Založený porost začíná plodit pátý rok a může být plně plodný i po více než sto letech. Počátky pěstování spadají do období první poloviny devatenáctého století. 
Cenný svět Pine Barrens požívá různé kategorie ochrany. Celé jsou chráněny státem New Jersey od roku 1978 jako Pinelands National Reserve a od roku 1983 jsou biosférickou rezervací UNESCO. Uvnitř tohoto prostoru jsou pak ještě tři zvlášť chráněná území, tzv. státní lesy – Bass River State Forest, Wharton State Forest a Brendan T. Byrne State Forest – což jsou území přímo vlastněná státem, kde jsou vytvořeny stezky, prostory pro piknik a také naučné centrum ve vesničce Batsto. 
Pokud tedy budete mít cestu do New Yorku a nebude vás svou zelení uspokojovat Central Park, stačí nasednout do auta a za necelé dvě hodiny se ocitnete uprostřed unikátního přírodního komplexu Pine Barrens – světa, který jakoby zamrzl v dobách o pár tisíciletí zpět.

Zvířata v Pine Barrens

Ačkoli lokalita je známá především díky své flóře, žije zde i velké množství nejrůznějších druhů zvířat. Především:
58 druhů obojživelníků a plazů (ČR má pouze 32 druhů)
více než 10 druhů želv včetně kajmanky dravé, kožnatky trnité a dvou druhů klapavek
množství hadů včetně chřestýše lesního nebo užovek z rodu Elaphe
dravec orel bělohlavý, ptáci pipilo rudooký a salašník modrý
vodní ptáci kachnička karolínská, pisík americký nebo rybařík pruhoprsý
34 druhů savců, například jelenec viržinský, vydra kanadská, skunk pruhovaný nebo medvídek mýval
z hlodavců zaslouží zmínku bobr kanadský, plachtící veverka poletuška asapan nebo zemní veverka čipmank východní
velkou vzácností je obojživelný krtek hvězdonosý, žije zde i vačice virginská

Borovice, která přežije vše

Borovice tuhá (Pinus rigida) by mohla být vzorem skromnosti i pro naše borovice, břízy, osiky a podobné stromy. Vydrží růst i na extrémně neúživných podkladech, poradí si s biotopy suššími i vlhkými a přežívá i časté požáry. Roste hodně pomalu, a tak není hospodářsky příliš využívaná, sem tam pro stavební dřevo, výrobu celulózy a hlavně jako zdroj pryskyřice – odtud pochází anglický název „Pitch pine“. Dorůstá výšky 2–20 metrů. Nejstarší, přibližně třistapadesátiletý strom je doložen ze státu New York, nejsilnější kmen dorostl průměru 1,29 m ve státě New Hampshire. Konečně nejvyšší změřený jedinec na jihu areálu v národním parku Great Smoky Mountains dorostl do výšky 41 metrů.