Zolotoje kolco: Zlaté srdce Ruska obepínající Moskvu

Zlatý kruh představuje jeden z ruských unikátů: „Prstenec“ obepínající Moskvu tvoří hned několik starobylých měst s dlouhou historií. A mimo typické zlaté kopule chrámů nabízejí také malebnou přírodu či vynikající kuchyni

24.05.2018 - Tomáš Kubuš



Zvlněnou krajinu severovýchodně od ruské metropole protkávají řeky Moskva a Volha. V průběhu staletí tam vyrostlo několik významných historických míst, jež od sebe dělily pouhé desítky kilometrů. Lokalita si tak vysloužila souhrnné pojmenování Zlatý kruh Ruska neboli „Zolotoje kolco Rosii“

Projíždět tudy je jako cestovat v čase: Některá města vznikla již ve 12. století, další dýchají architekturou 15. věku a jinde objevíte památky staré „pouhá“ dvě staletí. Region nabízí především osm hlavních historických sídel: Ivanovo, Jaroslavl, Kostromu, Pereslavl-Zalesskij, Rostov Velikij, Sergijev Posad, Suzdal a Vladimir. Všechna vynikají jedinečnou nádherou a je pouze na vás, které z nich obsadí ve vašem žebříčku nejhezčích míst pomyslné prvenství

Pozemský Jeruzalém 

Pokud Rostov nebo také Rostov Velikij neznáte, může vám tvrzení, že jde o nejkrásnější místo Ruska, připadat přinejmenším zarážející. Jakmile však pod jeho pohádkovými kupolemi pobudete, možná změníte názor. 

Z Moskvy tam pohodlně dojedete vlakem a z malé železniční stanice se pak rozbitými cestami dostanete až do centra, kde se už dávno zastavil čas. Rostov přitom nebyl ospalý vždy: Před staletími tudy čile proudil obchod, a dokonce šlo o hlavní centrum oblasti. Dokládá to i dnešní nejvýznamnější památka – kreml, který je na první pohled ještě kouzelnější než ten v Moskvě či Suzdalu. O „pevnost“ v pravém slova smyslu se však navzdory názvu nejedná. V minulosti totiž komplex nesloužil jako opevnění, nýbrž coby biskupské sídlo. Na sklonku 17. století jej nechal vybudovat biskup ruské pravoslavné církve Jonáš III. Sysojevič jako pozemský předobraz nebeského Jeruzaléma. 

Až k jezeru Něro

Na nádvoří rostovského kremlu vás náhle obklopí nekonečné množství kupolí a špičatých věžiček. Před vysokou bílou zdí a monumentální Svatou bránou se tyčí zvonice ozdobená patnácti zvony. Největší z nich váží třiatřicet tun a jeho pronikavý hlas plaší ptáky přilétající na kremelské střechy od nedalekého jezera Něro. 

V chrámu sv. Jana Evangelisty hlídá „bábuška“ s šátkem přes vlasy a ochotně vám ukáže nejkrásnější fresky zdobící tamní stěny. Jejich barvy zůstávají stále živé a pronikavé, což téměř popírá skutečnost, že malby vznikly téměř před čtyřmi staletími: Znázorňují létající anděly, tiše stojící světce i Krista trpícího na kříži.

Jen pár desítek metrů za kremlem se ocitnete na břehu zmíněného jezera. I podle místních byste tuto zastávku rozhodně neměli minout. Něro sice není velké – na šířku měří osm kilometrů –, ale pamatuje doby, kdy Rostov v 13. a 14. století opakovaně napadali Mongolové a později v roce 1608 i Poláci. V provizorním přístavu postává několik pokuřujících mužů, kteří nabízejí vyjížďku v rybářském člunu. Po pár minutách se loďkou dostanete k malým ostrůvkům skýtajícím útočiště pro ptáky, odkud se otevírá také úchvatný pohled na dominanty města. 

V bílém městě 

Další ze zastávek ve Zlatém kruhu představuje Suzdal. Většina tamních kostelů a klášterů září bílou barvou, jež dala vzniknout přezdívce „bílé město“. Pouhé tři hodiny vlakem z Moskvy vás čeká zcela jiný svět – bez shonu, šedivých socialistických zákoutí, obchodních center i davů. Suzdal má méně než deset tisíc obyvatel, přesto se pyšní mnoha kláštery a kostelními věžemi. Zatímco jeho „kamennou“ tvář reprezentuje hlavní ulice vedoucí k náměstí s obří sochou Lenina, „venkovskou“ podobu tvoří okolí nedaleké říčky Kamenka. V její hladině se zrcadlí kupole chrámů, z nichž některé spočívají pod ochranou UNESCO

Nejstarší částí města je ovšem suzdalský kreml s charakteristickými modrými věžemi. Na konci 11. století jej nechal zbudovat Vladimir Monomach a také díky němu dnes patří Suzdal k architektonicky nejvýznamnějším sídlům země. Modré kupole zdobené zlatými hvězdami zastřešují interiéry s množstvím ikon a obrazů. Venku vede přes říčku dřevěná lávka, nedaleko několik babiček prodává angrešt, jahody, maliny, kvašené okurky a další dary přírody. Nechybí ani místní nápoj medovucha, s pronikavou chutí medu a troškou alkoholu.

Oblíbené dítě Volhy 

Severně od Rostova, přibližně 270 kilometrů od Moskvy, leží Jaroslavl – snad nejznámější město Zlatého kruhu, s více než půl milionem obyvatel. Podle legendy jej založil kníže Jaroslav I. Moudrý už v 11. století, což z něj činí nejstarší trvale obydlenou oblast na Volze. Ještě předtím stálo v místě jedno ze sídel ruského chanátu a v 8. a 9. století tam fungovaly vikingské obchodní osady. Město si v dějinách vytrpělo mnohé: V roce 1257 ho napadli Mongolové a o pár desetiletí později přišla černá smrt. Přes všechna příkoří však nakonec Jaroslavl povstal z popela a v 17. století představoval dokonce druhé největší město Ruska po Moskvě. 

Na Volhu nedají Rusové dopustit a dodnes jí přezdívají „matka“. Řeka se klikatí krajinou v délce přes tři a půl tisíce kilometrů, a přestože dala vzniknout řadě měst, Jaroslavl je podle mnohých jejím „nejoblíbenějším dítětem“. Tamní nábřeží se za slunečných dní mění v mimořádně příjemné místo. Lemují jej stánky se suvenýry, které nabízejí nejen dřevěné modely kostelů, ale i bizarnosti spojené s prezidentem Putinem – od panáčků s jeho podobou až po trička s obrázky, na nichž hlava Ruska jezdí na medvědovi. 

Klidné břehy zdobí břízy táhnoucí se do nekonečné dálky, zatímco nedaleko se tyčí katedrála Panny Marie se zlatými kupolemi. V okolním parku odpočívají cyklisté, mladí lidé si čtou nebo si povídají. Opačná část zelené oázy patří válečným obětem. Kamenné tváře v helmách shlížejí na čerstvé květiny a „věčný“ oheň dokládá, že jsou vzpomínky na válku v Rusku dosud živé.

Mezi kopulemi a kříži

Na hlavním tržišti v Jaroslavli je živo. Čerstvé ovoce, zelenina, bylinky, smetana i sýry – to vše tam dostanete v lepší kvalitě než v kterémkoliv supermarketu. Na konci centra se před vámi náhle vynoří hradby místního kremlu a za nimi zelený park. V tomto případě sloužil komplex jako obrovský klášter, a pokud byste v něm měli čas na návštěvu jediného místa, zvolte zvonici, která zůstává spolu s medvědem symbolem města. 

Jakmile zdoláte pár desítek schodů a vystoupáte na věž, odmění vás krásný výhled. Pod nohama spatříte omšelé kupole, zlaté kříže i hvězdy a za nimi Jaroslavl rozlévající se do dálky. Teprve nahoře si uvědomíte, kolik kostelů a klášterů město vlastně ukrývá. Otočíte-li se pak na druhou stranu, můžete obdivovat klid hustého lesa a majestátní Volhy. 

Bučkovova zlatá vize

Nápad „vytvořit“ soubor památkových měst nedaleko Moskvy pojal roku 1967 novinář Jurij Bučkov. Název „Zlatý kruh“ nebo též „Zlatý prsten“ dal obcím seskupeným do jakéhosi prstence kvůli zlaté barvě kupolí zdobících většinu tamních chrámů. Bučkovův novinový seriál o atraktivních městech vzbudil zájem dokonce i u vysokých straníků, kteří pak začali rozvoj turismu ve zmíněné oblasti všemožně podporovat.

  • Zdroj textu

    100+1 zahraniční zajímavost

  • Zdroj fotografií

    archiv autora, Shutterstock, Jana Vašinová


Další články v sekci