70. léta: Proč zkrachoval sovětský pokus o přistání na Marsu

Sen o získání „kamene z Marsu“ se přitom zrodil už zhruba před padesáti lety, dnes je však aktuálnější než kdy dříve. Pokud nepočítáme různé teoretické koncepty, začal jako první podobnou misi prakticky rozpracovávat již v 60. letech Sovětský svaz. Po úspěchu ambiciózního robotického průzkumu Měsíce sondami Luna mělo jít o další náplast na zraněnou duši po krachu pilotovaného lunárního programu.

Měsíční raketa na rudou planetu

Projekt dostal označení 4NM, přičemž jeho vývoj začal v roce 1970. Těžil ze zkušeností získaných při automatickém odběru vzorků hornin z Měsíce a předpokládal použití rakety N-1, která se v SSSR vyvíjela pro let s kosmonauty na Měsíc. Start se plánoval na 17. září 1975, přičemž z dvacetitunového stroje by čtyři pětiny hmotnosti připadaly na přistávací modul, zbytek na orbitální družici.

Zhruba o rok později (22. září 1976) měla dvojsonda 4NM dosáhnout cíle. Přistávací modul měl ihned vstoupit do atmosféry, přičemž by brzdil tepelným štítem o průměru 11 m. Jelikož sondu o takovém průměru nemohla raketa N-1 uvézt, měla být vnitřní část štítu pevná (6,5 m), kdežto zbytek by tvořily tři desítky výklopných ploch. Štít měl být odhozen při poklesu rychlosti sestupu na 200 m/s.

Odběr vzorků

Po přistání mělo následovat vyklopení robotického manipulátoru, odběr vzorků hornin (asi 200 g) a jejich uložení do speciální kapsle. Po pouhých třech dnech pobytu na Marsu měla vzlétnout dvoustupňová raketa, která by výše zmíněnou kapsli dopravila na dráhu kolem planety (kruhová, ve výšce 500 km, s oběžnou dobou 12 h). Zhruba po 200 dnech by ji tam pak vyzvedla mateřská družice, jež by k Marsu přiletěla společně s výsadkovým modulem. Následoval by návrat na Zemi (27. července 1977) a konečně 14. května 1978 přistání, jež by zajišťovala 15kg kapsle s radiomajákem a padákem.

Po skončení vývoje N-1 v roce 1974 byla mise přesunuta na tři starty s raketou Proton. Kvůli nedostatku financí se pak uvažovalo jen o dvou raketách. Uvedený koncept se sice v roce 1976 dočkal schválení k realizaci – přičemž se o dva roky později dokonce začal vyrábět letový hardware –, avšak technické a rozpočtové potíže nakonec vedly k jeho ukončení.