Armáda České republiky: Velké úkoly malé armády

06.11.2014 - Lukáš Dyčka

V současné době nemá český občan mnoho možností potkat vojáka. Tato „neviditelnost“ naší armády spolu s řadou skandálů okolo nákupu zbraňových systémů vyvolává zkreslené představy o tom, jakou armádou vlastně disponujeme, jaké úkoly má plnit a jak je k tomu vybavená


Reklama

Jeden z populárních mýtů zní, že zajištění obrany je věcí Armády České republiky (AČR) – málokdo si ale uvědomuje, že obrana státu je závislá na součinnosti občanů a všech složek státní správy s ozbrojenými silami. A stejně málo známý je i fakt, že ozbrojené síly se neskládají jen z armády. Mimo ní do nich totiž spadá také Vojenská policie, Vojenské zpravodajství, Vojenská kancelář prezidenta republiky a Hradní stráž. Významnou složkou podřízenou přímo Ministerstvu obrany je zejména Vojenské zpravodajství, které v sobě slučuje jak rozvědku, tak i kontrarozvědku. Pod zpravodajce spadá také 601. skupina speciálních sil (601.skss) z Prostějova, proslavená mimo jiné „lovem teroristů“ v Afghánistánu. Ta disponuje vybavením, jež je v mnohém odlišné od standardu zavedeného v AČR. Z celé palety ručních zbraní u ní najdeme například americkou karabinu M4A3 Bushmaster ráže 5,56 mm či německý samopal Heckler & Koch MP5 SD6 ráže 9 mm s integrovaným tlumičem. A zbraně podpory zastupuje třeba americká protitanková řízená střela Javelin nebo lehký minomet pro speciální jednotky LRM vz. 99 ANTOS Commando ráže 60 mm české výroby.

Struktura a úkoly

Rozhodující součást ozbrojených sil ale tvoří Armáda České republiky. Vznikla sice až k 1. lednu 1993, nicméně navazuje na mnohem starší tradice. Vojáci se odvolávají už na působení československých legií za 1. světové války, významnou roli pak hrají tradice prvorepublikové armády, podle jejíhož vzoru byla před pár lety upravena vizuální podoba hodnostního označení. Naopak návaznost na Československou lidovou armádu (ČSLA) je spíše opomíjena i přes to, že většina vyšších důstojníků právě v této armádě svou kariéru začínala. Ještě zřetelnější je propojení AČR s její socialistickou předchůdkyní v oblasti výzbroje. Ta totiž, přes všechny změny a modernizace, svůj původ před rokem 1989 nezapře.

Nejen technika, ale i struktura AČR je předmětem neustálých změn. V současné době se ale ustaluje základní dělení, kdy pod Generální štáb spadají Pozemní síly, Vzdušné síly, Velitelství výcviku a nakonec celá řada podpůrných a zabezpečovacích prvků. Fakt, že velká část techniky pochází fyzicky, či alespoň koncepčně z období studené války, samozřejmě omezuje její využitelnost k plnění současných úkolů armády. A ty jsou na tak malou zemi opravdu rozsáhlé. Zahrnují totiž jak přípravu k obraně České republiky proti vnějšímu napadení, včetně ochrany vzdušného prostoru a důležité infrastruktury, tak také spojenecké závazky – nejvýznamnějším je členství v Severoatlantické alianci (NATO).

V případě rozsáhlého ozbrojeného konfliktu, při němž by došlo k aktivaci článku č. 5 Washingtonské smlouvy (útok proti jedné zemi bude považován za útok proti všem), má Česká republika ambici poskytnout svým spojencům síly až v rozsahu brigádního úkolového uskupení. Takové nasazení by však dnešní armáda pravděpodobně zvládla jen s krajním vypětím a v podstatě bez schopnosti nahrazovat ztráty. V posledních
přibližně 10 letech je spíše běžné, že AČR poskytuje kontingenty do zahraničních misí, většinou pod hlavičkou NATO, v rozsahu přibližně jedné roty, někdy i větší. V Afghánistánu a dříve v Kosovu tak bylo možno v jedné rotaci potkat i 500 českých vojáků. K tomu lze přičíst několik málo dalších závazků podobných třeba současnému nasazení zhruba 30 mužů v Mali a dále pak jednotlivé vojenské pozorovatele podle potřeby po celém světě. Jednotky, které AČR vyčleňuje pro potřeby Sil rychlé reakce NATO (NRF) případně pro Bojové uskupení EU pak dosahují stavů okolo tisíce mužů, ti však své úkoly plní převážně na území ČR.

Pozemní síly

Zatímco ještě před dvaceti lety byla mantrou pozemních sil součinnost tanků a bojových vozidel pěchoty v masivních svazcích, dnešní pojetí preferuje lehčí expediční jednotky. Pozemní síly AČR se skládají hlavně ze tří brigád a mají vskutku „od všeho něco“. 7. mechanizovaná brigáda (mb) je podobná svazkům staršího a těžšího typu, určených k přímé obraně teritoria. Naproti tomu 4. brigáda rychlého nasazení (brn) je útvarem předurčeným spíše k misím v zahraničí. K oběma bojovým brigádám pak ještě přistupuje 13. dělostřelecká brigáda (db). Základní zbraní jednotlivce u všech těchto útvarů je od roku 2011 útočná puška 5,56×45 mm CZ 805 BREN, vyráběná v České zbrojovce Uherský Brod a dodaná zatím v počtu necelých 8 000 kusů. Zavedeno je provedení útočná puška CZ 805 A1 a karabina CZ 805 A2 lišící se délkou hlavně a hmotností. Zbraň má také exportní potenciál, o její licenci měly údajně zájem Ázerbájdžán či Jordánsko, malé množství zakoupil Egypt. V současnosti je tato zbraň jedním z kandidátů na vítěze tendru v Indii. Tam se jedná o možnosti dodat více než milion kusů této pušky a zlé jazyky tvrdí, že CZ 805 byla konstruována spíše pro potřeby Indie než České republiky. CZ 805 ve službě postupně nahrazuje mnohem starší legendární útočnou pušku Sa vz. 58, která už postupně mizí ve skladech.

Obrněnci

Jestliže útočná puška CZ 805 BREN je nejrozšířenější zbraní v armádě, někdejší klenot všech zbraní – tanky – stojí na zcela opačné straně spektra. AČR má výlučně u 73. tankového praporu v Přáslavicích pouze 30 kusů modernizovaných tanků T-72 M4CZ, dodaných před koncem roku 2007. Původní plány přitom počítaly s dodávkou až 353 tanků. (Poněkud paradoxně nám Smlouva o konvenčních ozbrojených silách v Evropě povoluje vlastnit 957 kusů bojových tanků…) Stroje nicméně disponují úctyhodnou palebnou silou a kanón ráže 125 mm, kterým je tank osazen, probije až 500 mm tlustý hrubý homogenní pancíř na vzdálenost 2 000 metrů. Mezi modernizované prvky pak patří reaktivní pancíř (sestavený ze segmentů s plastickou trhavinou), který zvyšuje ochranu tanku o 220–300 % oproti původnímu kompozitnímu pancéřování, nový motor, jenž tanku uděluje značně lepší pohyblivost, či systém řízení palby TURMS-T, který podstatně zlepšil přesnost palby ve ztížených povětrnostních podmínkách.

Ve skladech se sice nachází ještě dalších 93 nemodernizovaných tanků, ty jsou ale postupně rozprodávány. Další dvě jednotky 7. mb., konkrétně 71. a 72. mechanizovaný prapor v Hranicích a Přáslavicích, jsou vyzbrojeny bojovými vozidly pěchoty BVP-2. Ty patří k nejstarším zbraním v inventáři. Vyrobeny byly na základě sovětské licence mezi lety 1987 a 1989 a armáda dodnes používá 108 kusů. Výzbroj BVP-2 tvoří automatický kanón 2A42 ráže 30 mm, který je určen k ničení lehce obrněných vozidel protivníka, a odpalovací zařízení protitankových řízených střel Konkurs. Na bojišti mají tato vozidla fakticky funkci „opancéřovaného autobusu“, dopravujícího pěší družstvo do kontaktu s protivníkem a následně zajišťujícího jeho palebnou podporu. Podstatnou nevýhodou jsou ale stísněné vnitřní prostory a především mizivá ochrana proti minám. Krom toho životnost strojů užívaných AČR vyprší do roku 2020 a již teď armáda intenzivně řeší, co dál.

Jednou z možností je projekt slovensko-české modernizace BVP-M2 SKCZ. Naproti tomu hlavním obrněným prostředkem u útvarů 4. brigády rychlého nasazení je rakouský kolový obrněný transportér Pandur II. Ten byl, po nepřehledném a dost možná korupcí ovlivněném výběrovém řízení, zaveden do výzbroje v roce 2010, a to převážně u 41. a 42. mechanizovaného praporu v počtu 107 kusů šesti různých verzí. Nejdůležitější z nich je bojová verze osazená „bezosádkovou věží“ RAFAEL RCWS-30 s kanónem ATK MK44 ráže 30 mm a protitankovými řízenými střelami Spike. Především ale tento transportér uveze 12 plně vyzbrojených vojáků a prošel poměrně úspěšným nasazením v Afghánistánu. Mimo stroje Pandur a BVP-2 má AČR ve výzbroji celou řadu menších obrněných vozidel. Nejpočetnější z nich jsou do misí hojně nasazovaná italská LOV IVECO v počtu 130 kusů. V nezáviděníhodné roli je v AČR dělostřelectvo soustředěné u 13. dělostřelecké brigády. Jeho hlavní prostředek tvoří 152mm samohybné kanónové houfnice vz. 77 Dana, které se bezpochyby dají charakterizovat jako zastaralé. S dostřelem pouhých 20 km žalostně zaostávají za současným standardem, který udává, že moderní dělo by mělo dostřelit téměř dvakrát tak daleko.

Letectvo

Úkolem našich vzdušných sil je střežení nedotknutelnosti vzdušného prostoru. K plnění tohoto úkolu má Velitelství vzdušných sil dnes k dispozici tři letecké základny. Dále mu podléhá především 25. protiletadlová raketová brigáda a 26. brigáda velení, řízení a průzkumu. Taktické letectvo – tedy ty „pravé“ bojové letouny – jsou umístěny v Čáslavi. Jedná se především o známé letouny JAS-39 Gripen verzí C/D v počtu
14 kusů. Česká republika tyto stroje nevlastní a pouze si je pronajímá od Švédska.

K úderům na pozemní cíle by v případě ozbrojeného konfliktu sloužil lehký bitevník domácího původu Aero L-159 ALCA. Těch dnes armáda využívá 24 jak v jedno-, tak i dvoumístné verzi. Původně však bylo těchto letounů nakoupeno 72, přičemž zbylé stroje jsou buď zakonzervovány, anebo nabídnuty k prodeji. Stroj kromě klasické munice proti pozemním cílům, jako např. AGM-65 Maverick anebo GBU-12 Paveway II, může nést i infračerveně naváděné střely vzduch-vzduch AIM-9. Koneckonců použití k výcviku není příliš vzdáleno od jejich budoucnosti v AČR. Postupně se totiž počítá s přestavbou části zbylých strojů na dvoumístné varianty tak, aby mohly nahradit dosluhující cvičné letouny L-39.

Vrtulníkové letectvo je u nás zastoupeno deseti ruskými bitevními stroji Mi-24/35, proslavenými už za sovětského působení v Afghánistánu, kde získaly přezdívku „létající tank“. Paradoxně ale mnohem vyšší vojenskou hodnotou disponují transportní vrtulníky Mi-171Š (16 kusů), které jsou přes svůj původ vysoce ceněny i v USA. Může za to schopnost spolehlivě přepravovat velké množství nákladu v obtížných podmínkách. Na rozdíl od bitevních strojů, nad jejichž osudem visí otazník, se o budoucnost transportního vrtulníkového letectva není třeba obávat a ČR se v rámci NATO snaží specializovat především na výcvik pilotů a servisní činnost pro tento typ strojů. Raketovému vojsku je u nás přikládána malá priorita – snad proto, že na rozdíl od gripenů nemohou naše rakety z kompletů 2K12 – KUB, STRELA-10M či nejnovějšího a nejmenšího švédského systému RBS-70 Bofors přeletět nad hlavami nadšeného davu na některé ze stále menšího počtu oslav, jichž se armáda ještě účastní.

Reklama

  • Zdroj textu:
  • Zdroj fotografií:

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Dospělá samice skákavky pruhované (Salticus scenicus) z čeledi skákavkovití (Salticidae). (foto: Wikimedia Commons, Kaldari, CC0 1.0)

Věda

Kanadští kulometčíci během bitvy u Vimy, někteří důstojníci je trestali například jen za bláto na kalhotách. (foto: Wikimedia Commons, Library and Archives Canada, CC0)

Válka

Půlmetrový meteorit CNEOS 2014-01-08 je podle vědců nejstarším známým mezihvězdným návštěvníkem. V roce 2017 astronomové zaznamenali průlet objektu 'Oumuamua a o dva roky později průlet mezihvězdné komety 2I/Borisov

Vesmír
Revue
Zajímavosti

Lýdský král Kroisos ukazuje své pohádkové bohatství, autor Gaspar van den Hoecke (kolem 1630) (ilustrace: Wikimedia Commons, Národní muzeum ve Varšavě, CC0)

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907