Cvičný proudový letoun Aero L-39 Albatros dodnes používají letectva třiceti států světa

19.02.2015 - Martin Koller

Od počátku 60. let 20. století se čeští konstruktéři zabývali možností zdokonalení L-29 Delfín či vývoje dalšího typu s vyššími parametry. Nakonec vznikl zcela nový stroj


Reklama

Od počátku 60. let 20. století se čeští konstruktéři zabývali možností zdokonalení L-29 Delfín či vývoje dalšího typu s vyššími parametry. V lednu 1964 vydalo ministerstvo národní obrany předběžné takticko-technické požadavky, podle kterých měl být realizován vývoj nového univerzálního cvičného letounu, jenž by odpovídal všem stupňům výcviku a společně s pilotním simulátorem TL-39, trenažérem pro nácvik katapultáže NKTL-29/39 a pozemním kontrolním zařízením KL-39 by tvořil výcvikový systém. Byla vyžadována zásadní podobnost s bojovými typy, umístění osádky v tandemu, jednomotorová koncepce, snadná přístupnost a vyměnitelnost všech agregátů motoru, rozpojení trupu před ocasními plochami, provoz z neupravených ploch s odolným podvozkem a omezení nebezpečí nasání cizích předmětů do motoru.

Testy celkové koncepce stroje probíhaly od roku 1964. Prototyp poprvé vzlétl 4. listopadu 1968 a sériovou výrobu zahájila verze C v roce 1971. Cvičný proudový letoun L-39 je celokovový dvoumístný dolnoplošník poloskořepinové konstrukce. Jeho trup se skládá ze tří částí, v přední se nachází radiovybavení, přetlaková kabina osádky a nádrže na pohonné hmoty.

Motor se nachází ve střední části. Výtoková tryska ocasní plochy je součástí zadní části trupu, která je odpojitelná. Křídlo lichoběžníkového půdorysu prochází spodkem trupu a na jeho koncích jsou umístěny další palivové nádrže. Křídlo je vybaveno dvojštěrbinovými vztlakovými klapkami. Na spodní straně se nalézají dva brzdicí štíty, které se automaticky vysouvají při překročení rychlosti 0,87 Ma. Tříbodový podvozek je příďového typu, hlavní podvozkové nohy upevněné v křídlech se zasouvají k sobě koly do trupu. Záchranný systém posádky se skládá z vystřelovacích sedadel typu VS-1BRI umožňující osádce opuštění letounu z nulové výšky při rychlosti minimálně 150 km/h.

Specializované verze

Pro zvýšení odbytu u zahraničních zákazníků padlo rozhodnutí vyvinout verzi L-39ZO určenou pro rozšířený výcvik. Křídlo konstruktéři zesílili za účelem zvýšení počtu podkřídlových závěsníků na čtyři oproti L-39C. Dále byl zesílen podvozek a novinku představovala možnost podvěšení fotografi ckého kontejneru PFK-5 s pěti kamerami.

V roce 1976 vzniklo celkem osm kusů jednomístné verze L-39V určené pro vlekání terče k nácviku střelby pilotů a protiletadlových dělostřelců. Hlavním úkolem verze L-39ZA bylo zkvalitnění základního výcviku pilotů s možností použití stroje jako lehkého bitevního letounu. Verze měla zesílené křídlo se čtyřmi závěsníky a podvozek upravený pro předpokládanou vyšší hmotnost letounu.

Hlavní novinku tu představovala zástavba dvouhlavňového automatického 23mm kanónu GŠ-23. Střelba byla automaticky blokována při vysunutí přední podvozkové nohy a v režimech nepřípustných pro střelbu, například při rychlostech nižších než 350 km/hod. Na čtyři závěsníky se daly podvěsit různé konfi gurace výzbroje, jako pumy, raketnice, fotokontejner a řízené i neřízené střely.

L-39C

  • Rozpětí 9,44 m
  • Délka 12,13 m
  • Vzletová hmotnost 4,37 t
  • Max. rychlost 750 km/h
  • Dolet 1 000 km
  • Osádka 2 muži

 

Další vývojová verze L-39MS/L-59 měla delší a ostřejší příď a poháněl ji ruský motor Lotarev DV-2 a československé letectvo ji dostávalo od roku 1990. Kromě toho se exportovala do Egypta a Tuniska. Poslední nejmodernější modifi kaci stroje Albatros představuje L-139, jehož první let se uskutečnil 8. května 1993. Výroba probíhala v letech 1971–1997 a dala celkem 2 892 exemplářů L-39 ve verzích C, ZO, V a ZA.

Největší část z tohoto počtu (2 081) odebral SSSR. Letouny se dodnes využívají k výcviku a jako lehké bitevníky v armádách tří desítek zemí světa a zúčastnily se řady vojenských konfliktů. V České republice můžeme tyto letouny spatřit na 22. základně letectva v Náměšti nad Oslavou, dalších osm letounů L-39C provozuje Centrum leteckého výcviku Pardubice. V současné době jsou nahrazovány typem L-159 ALCA.

Reklama

  • Zdroj textu:

    Válka REVUE Speciál - Svět proudových letadel

  • Zdroj fotografií: Wikipedia

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Krom případu Kathleen Grundyové vyšetřovala policie také úmrtí 27 dalších pacientů Harolda Shipmana, z nichž někteří také „změnili“ závěť v lékařův prospěch.

Zajímavosti

Dron Zephyr S při letních testech

Věda

Azincourt: Nedisciplinovaní rytíři

Psal se rok 1415 a schylovalo se k jedné z nejdůležitějších bitev stoleté války, ke které mělo dojít u severofrancouzského Azincourtu. Anglické vojsko se tehdy vylodilo na pobřeží a čekalo na rozhodný boj. Odhadem 6 000 až 9 000 vojáků zápolilo s vyčerpáním, zato Francouzi šli do boje se vší vervou. Byla to obrovská armáda, která prý mohla čítat až 36 000 mužů. K vidění zde byla krásná brnění. Silní koně. Jedno jim ale chybělo. Disciplína.

Když boj začal, dostávali se francouzští jezdci jen těžko k nepříteli. Urozencům navíc šlo spíše o ukázku osobní statečnosti a kopyta těžkých koní se navíc nořila hluboko do bláta, které vytvořily deště z předcházející noci. Angličané měli nádavkem jednu obrovskou výhodu, a totiž dlouhé luky, i když jejich role asi nebyla tak dominantní, jak se kdysi tvrdilo. Rozhodně však dokázaly vystřelit stovky vraždících nástrojů za minutu a francouzská převaha se proto rychle zmenšovala. Země galského kohouta nakonec utržila drtivou porážku a přišla o výkvět svého rytířstva. Zatímco na anglické straně prý padlo 15 rytířů, Francouzi jich ztratili kolem 5 000. (foto: Wikimedia Commons, CC0)

Historie

Dostane-li se planetka do Kirkwoodovy mezery, vytlačí ji odtud působení gravitační síly Jupitera.

Vesmír
Revue

Puklinový kaňon nazvaný Subway (podzemka) patří k nejvyhlášenějším místům Národního parku Zion.

Příroda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907