Americký těžký tank T34

01.10.2015 - Ivo Pejčoch

Důvod vzniku amerického těžkéhp tanku T34 představoval požadavek armády na úpravu těžkého protiletadlového kanónu T53 ráže 120 mm pro použití v pozemním boji a jeho instalaci ve vozidle


Reklama

Po vylodění v Normandii se americkým pozemním silám osvědčil střední tank Sherman se zesíleným pancéřováním. Na základě zkušeností padlo 8. února 1945 rozhodnutí připravit těžký tank využívající co největšího počtu dílů z M26 Pershing.

Nový T32 však byl celkově větší, jeho podvozek tvořilo na každém boku sedm pojezdových kol, hnací a napínací kolo a šest nosných kladek. Roku 1946 vznikly celkem čtyři prototypy, další vozidla již postavena nebyla. T32 však nepředstavoval zcela promrhanou investici: tanky totiž posloužily jako pojízdné laboratoře pro různé prvky vyvíjené pro další moderní americké obrněnce. 

Americké "téčko"

Dalším pokračováním vývoje těžkých tanků se stal mohutný stroj T34, nesoucí stejný název jako slavný sovětský obrněnec z let druhé světové války. Důvod jeho vzniku představoval požadavek armády na úpravu těžkého protiletadlového kanónu T53 ráže 120 mm pro použití v pozemním boji a jeho zkušební instalaci ve vozidle. 

Program nového těžkého tanku byl podepsán 31. května 1945. Původně se jako s pohonnou jednotkou počítalo s motorem Ford GAC, v listopadu 1946 však bylo rozhodnuto o instalaci motoru Allison V-1710. T34 měl podvozek podobný předchozím prototypům, upravená věž ale nesla novou výzbroj. Kanón T53 ráže 120 mm doplnily dva 12,7mm koaxiální kulomety M2, lafetované po jeho pravé i levé straně. Zkoušky ukázaly, že hlavní výzbroj je účinná, přináší však značné problémy s větráním spalin při palbě.

Při jednom ze střeleckých testů stoupla koncentrace oxidu uhelnatého ve věži natolik, že dvěma z tankistů se udělalo zle a museli být rychle převezeni do nemocnice ve Fort Knoxu s otravou tímto plynem. Konstruktéři museli vyvinout nový větrací systém na principu, který pak využili i při pracích na dalších moderních tancích a kterým stlačený vzduch zároveň vyplachoval spaliny z dlouhé hlavně. Sekundární výzbroj vedle dvojice zmíněných spřažených kulometů tvořila další zbraň shodné ráže v protiletecké lafetaci na stropním pancíři věže. V trupu se nacházel kulomet M1919 kalibru 7,62 mm, z něhož vedl palbu pomocník řidiče.

Těžký tank T34
  • OSÁDKA: 6 mužů
  • HMOTNOST: 65,2 t
  • DÉLKA: 11,76 m
  • ŠÍŘKA: 3,80 m
  • VÝŠKA: 3,81 m
  • PANCÉŘOVÁNÍ: 38–279 mm
  • POHONNÁ JEDNOTKA: V-1790-3
  • VÝKON MOTORU: 604 kW
  • MAX. RYCHLOST: 35 km/h DOJEZD: 160 km
  • HLAVNÍ VÝZBROJ: 120mm kanón VEDLEJŠÍ VÝZBROJ: 7,62mm kulomet, 3 × 12,7mm kulomet

Osádku T34 tvořilo šest mužů, řidič a jeho asistent seděli v trupu, ve věži měl místo velitel, střelec a dva nabíječi. Jako osobní zbraně i oni používali 11,43mm samopaly M3. K osobní obraně před nepřátelskou pěchotou disponovali ještě bedničkou s dvanácti ručními granáty.

TIP: Americký těžký tank M26 Pershing: Důstojný soupeř pro německé „tygry“

Po postavení dvou prototypů a jejich zkouškách na polygonech v Aberdeen Proving Group a ve Fort Knoxu nebyla objednána stavba dalších vozidel. Význam programu však spočíval v odzkoušeních některých nových komponentů a technologií, současně jeho výsledky přispěly k rozhodnutí vybavit budoucí sériový těžký stroj právě dělem ráže 120 mm. Sériovým těžkým tankem se pak stal M103. 

Reklama

  • Zdroj textu:

    Válka REVUE Speciál - Svět tanků

  • Zdroj fotografií: World War II Wiki

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Replika stroje Fokker Eindecker, kterého se dohodoví piloti až do jara 1916 velmi obávali. (foto: Shutterstock)

Válka

Mezi nejnebezpečnější příměsi zemního plynu patří karcinogenní benzen. Jeho přítomnost vědci zaznamenali v 95 % vzorků. (foto: Unsplash, KWON JUNHOCC0)

Věda

Chcete-li objekty popsané v článku spatřit s jistotou, najděte si k pozorování místo co nejméně zatížené světelným znečištěním. (foto: PixabayCC0)

Vesmír

Dospělý strdimil karmínovoprsý (Aethopyga siparaja) dorůstá velikosti kolem 10 cm. (foto: Shutterstock)

Příroda

Ze 144 sekvenovaných vzorků jich 45 – zhruba třetina – obsahovala žraločí DNA. Nejčastěji identifikovanými druhy byli žralok modrý, žralok hedvábný a žralok bělocípý. (foto: Shutterstock)

Zajímavosti

Podle bulharských matematiků je chování Sluneční soustavy je velice stabilní. Jsou proto přesvědčeni, že náš planetární systém vydrží nejméně 100 tisíc let. (ilustrace: NASACC BY-SA 4.0)

Vesmír

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907