Amerika, která nebyla: Cesta za 51. hvězdou na vlajce

06.01.2015 - Roman Polach

Od založení USA došlo k desítkám pokusů odtrhnout se od federace a vytvořit nový stát. Jakou mají „separatisté“ motivaci a proč jejich snahy většinou ztroskotají?


Reklama

Na americké vlajce najdete celkem padesát hvězdiček, které mají symbolizovat padesát států federace. Poslední dva – Aljaška a Havajské ostrovy – přibyly teprve v roce 1959. S železnou pravidelností se však objevují pokusy vytvořit další, 51. stát. Pouhý pohled na mapu USA naznačuje, že hranice jednotlivých členů federace se často stanovovaly prakticky podle pravítka bez ohledu na lokální poměry. Není tedy divu, že se často projevuje tendence stávající linie překreslit.

Ještě v nedávné minulosti však snaha o vytvoření nového státu pramenila mimo jiné ze sporů kvůli daním, které určitá část americké populace považovala za nespravedlivé. Když se například obyvatelé Long Islandu v roce 2009 dozvěděli, že by měli platit vyšší daně jen proto, aby bylo možné financovat provoz newyorského metra, zrodil se návrh na samostatnost. A nikoliv poprvé – Long Island se chtěl odtrhnout už v roce 1896. Kdyby zmíněný pokus vyšel, mohl vzniknout stát s nejvyšším příjmem v celých USA.

Podobné návrhy nepředstavují žádnou novinku. Například už v roce 1785 vznikla myšlenka na vytvoření nového státu nesoucího název Franklin. Její iniciátoři se domnívali, že vláda Severní Karolíny ignoruje jejich potřeby, a tak si vytvořili vlastní ústavu, soudy a zvolili si vládu. Separatisté se rozhodli nevybírat žádné daně, což ovšem zároveň znamenalo, že neměli peníze na financování bezpečnostních složek. Nový stát tedy zanikl stejně rychle, jako se zrodil.

„Tento druh idealistického optimismu – který tvoří jádro americké povahy – se v separatistických hnutích ještě zesiluje. Jsme lidé činu. Pokud nám nevyhovuje vláda našeho státu, jsme mnohdy připraveni vytvořit si novou,“ tvrdí Michael J. Trinklein, autor knihy Lost States (Ztracené státy). Jeho práce přitom dokumentuje 75 podobných amerických pokusů o samostatnost.

Tajemství neúspěchu

Pokud snahy o odtržení podpoří zákonodárci původního státu i Kongres, může se úmysl skutečně změnit v čin. Většinou však záměr z různých důvodů ztroskotá. Někdy je na vině špatné načasování: Například jedna z iniciativ za vznik státu Jefferson se zrodila jen pár dní před útokem na Pearl Harbor, ovšem vtažení USA do války celou situaci pochopitelně změnilo. Jindy vše zaviní nepříliš šťastná volba názvu – ostatně kdo by chtěl žít v Assenisipii, Polypotamii či v Cherronesusu? V některých případech převáží aktuální ekonomické problémy a nikdo zkrátka nemá čas se podobnými návrhy zabývat. A jindy zase chybí dostatečná veřejná podpora. Separatisté občas nepříliš prozřetelně kritizují vládu státu, od kterého se chtějí odtrhnout, ale jehož podporu zároveň potřebují, pokud chtějí s návrhem uspět.

Nová územní jednotka může vzniknout nejenom oddělením od již existujícího teritoria, ale také třeba „využitím“ některého z přidružených území USA, která nemají status státu. Patří k nim například ostrov Guam, Americká Samoa nebo Portoriko, přičemž právě o něm se teď mluví nejčastěji. Portoričané jsou sice občany Spojených států, podléhají federálnímu právu a formálně jim vládne americký prezident, přitom však nemohou chodit k prezidentským volbám. V roce 2012 si tamní obyvatelé odhlasovali v referendu, že chtějí plnohodnotný stát v rámci federace. Výsledek ovšem stále zůstává ve hvězdách.

V Americe se vyskytly také iniciativy, které žádaly úplné odtržení od USA a vytvoření vlastního, nezávislého státu. Tyto pokusy ovšem mají ještě menší naději na úspěch. Kupříkladu petici z roku 2012 žádající vystoupení Texasu z USA podepsalo přes 125 tisíc lidí. Z Bílého domu však jako odpověď zaznělo jen zdvořilé „ne“.

Složitý systém pravomocí

Když byla v roce 1776 podepsána Deklarace nezávislosti a dokončeno osamostatnění od Velké Británie, tvořilo USA třináct států – zakládajících kolonií. Dnes jich je padesát a jedná se o tři nesouvislé celky: hlavní kontinentální část, Aljašku a Havajské ostrovy.

Soužití jednotlivých států někdy není právě jednoduché. Většina členů federace má svůj vlastní dvoukomorový parlament (s výjimkou Nebrasky, kde funguje pouze jednokomorový). V různých státech se přitom zmíněné instituce nazývají odlišně: Legislativa, Generální shromáždění, Zákonodárné shromáždění atd. V čele jednotlivých států stojí guvernér.

USA, jakožto federace, mají svou ústavu, ale každý stát zároveň disponuje vlastní konstitucí, policií a také soudním systémem, který však nesmí porušovat federální ústavní práva svých občanů. Soudní systémy jednotlivých států staví většinou na anglickém právu. Výjimkou je Louisiana, bývalá francouzská kolonie, která svůj soudní systém odvodila z velké části právě od Francie.

Každý stát má také svoji vlajku a pečeť a vysílá své dva zástupce do Senátu USA. Obecně však převládá tendence k centralizaci: federální vláda hraje v rozhodování jednotlivých států stále větší roli, třebaže probíhají permanentní debaty a „tahanice“ o to, kdo byl měl mít jaký vliv.

  • Zdroj textu:

    100+1 zahraniční zajímavost

  • Zdroj fotografií: Wikimedia

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Revue

Údajná hlava jezdecké sošky Jehovy nalezená v archeologické lokalitě Churvat Keijafa ve středním Izraeli.

Věda

Velkokněžny Xenie a Olga

Historie

Galaxie HSC J1631+4426 na snímku teleskopu Subaru.

Vesmír

Rak může překvapit nebojácným a zdárným překonáváním překážek.

Příroda

Nezisková organizace Czechitas už uspořádala 450 workshopů a dlouhodobých kurzů.

Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907