Australské pouště: Drsná tvář vyprahlého světadílu

Víc než třetinu australské pevniny svlaží za rok tak málo srážek, že lze mluvit o pouštích: Geografové jich oficiálně rozlišují deset, přičemž dohromady by jejich plocha sedmnáctkrát pojala Českou republiku. Sami Australané pak oblasti příhodně říkají „Outback“ neboli „Pustina“

11.12.2019 - Barbora Jelínková



Alt text

Zmenšená britská vlajka poukazuje na historii Austrálie, která dříve byla britskou kolonií. Sedmicípá hvězda federace (za šest států a teritoria) zabírá levou dolní část australské vlajky a Jižní kříž, souhvězdí viditelné ze všech australských území, pravou

Vyprahlé vnitrozemí nejmenšího kontinentu je tak nehostinné, že tam našlo domov pouze asi 600 tisíc lidí, tj. zhruba 3 % australské populace. Klíčem k přežití je schopnost hospodařit s vodou a odolávat výkyvům teplot. V pouštním městečku Oodnadatta vystoupala v lednu roku 1960 rtuť až k 50,7 °C, přičemž jde o dosud nejvyšší zaznamenanou hodnotu na kontinentu. Jenže zatímco během dne teploty běžně přesahují 40 °C, v noci klesají i pod bod mrazu. Právě proto tvoří většinu osídlení domorodci, kteří se již náročným podmínkám zvládli dokonale přizpůsobit.

Z místa na místo

Archeologický výzkum prokázal, že člověk Pustinu osídlil už před 40 tisíci lety – a zbytek světa o tom neměl po naprostou většinu zmíněné doby ani tušení. Když k australským břehům poprvé připluli Evropané (viz Stručné dějiny), setkali se s lidmi tmavé pleti, kteří chodili zcela nazí. Neznali zemědělství, a protože jim nehostinná krajina neposkytovala dostatek zdrojů, především vody, žili jako kočovníci. Nikdy nebudovali stálá osídlení, a v žádném ze stovek domorodých jazyků se dokonce nevyskytuje výraz pro dům.

Australské vnitrozemí představovalo pro kolonizátory velkou neznámou a lákalo k prozkoumání. Mnoho bílých míst na mapě zaplnil například Brit William Gosse. Právě jemu se 19. července 1873 otevřel pohled, jaký se do té doby žádnému Evropanovi nenaskytl: Coby první běloch spatřil nejobjemnější pískovcový monolit na světě, posvátnou skálu Uluru opředenou mýty a záhadami. Gosse rudý masiv vysoký 348 metrů pojmenoval po tehdejším premiérovi Jižní Austrálie Henrym Ayersovi, který jeho cestu financoval.

Vstup zakázán

Ayersova skála se nachází téměř uprostřed kontinentu, tedy na jednom z jeho nejodlehlejších míst, přesto dnes patří k turisticky nejlákavějším cílům. I když vedení přilehlého národního parku Uluru – Kata Tjuta důrazně doporučuje respektovat pravidla domorodců a obejít se bez výstupu nahoru, většina návštěvníků si příležitost nenechá ujít. Neodradí je ani fakt, že cesta na vrchol stála od 50. let minulého století život už 37 lidí: Naposledy přecenil své síly japonský turista předloni v červenci. 

Pokochat se výhledem z australského symbolu ovšem již brzy nebude možné. Správě památky UNESCO, kam ročně zavítá i 400 tisíc lidí, totiž došla trpělivost. Vyslyšela hlasy domorodců a oznámila, že od letošního října výstupy nahoru zcela zakáže. 

Záhada obřího lovce

Australské pouště dodnes ukrývají mnohá tajemství. Patří k nim i největší geoglyf světa, gigantické ztvárnění lovícího domorodce známé jako Marree Man. O existenci 2,8 kilometru dlouhé rytiny nedaleko městečka Marree u jezera Eyre se dlouho nevědělo, protože je vidět pouze z výšky. Teprve v roce 1998 ji náhodou spatřil pilot helikoptéry, který nad oblastí přelétal. A od té doby nedává pouštní výtvor spát vědcům ani amatérským badatelům: Například loni v létě podnikatel Dick Smith oznámil, že tomu, kdo dokáže původ rytiny uspokojivě vysvětlit, zaplatí v přepočtu 80 000 Kč. Současné teorie se nejvíc kloní k tomu, že se jedná o dílo skupiny vtipálků z Ameriky.

Stručné dějiny

Díky pevninskému spojení Austrálie s dnešní jihovýchodní Asií mohli zhruba před 40 tisíci lety první lidé překročit suchou nohou hranici obou kontinentů. Po následujících 20 tisíc roků se pak do Austrálie v několika vlnách stěhovali budoucí Aboriginálové neboli Austrálci. Kolem roku 4800 př. n. l. suchozemský most zmizel, takže nebylo cesty zpět. Až do 18. století však domorodci zůstali v naprosté izolaci a po celou dobu vedli život na úrovni starší doby kamenné. 

Éra objevů

Evropská flotila pod vedením Brita Jamese Cooka přistála u australských břehů v roce 1770. Do pouštních oblastí vnitrozemí se však objevitelé vydali až poté, co osídlili pobřeží a založili řadu přístavů. V roce 1845 přešel John McDouall Stuart Austrálii od severu k jihu a na jeho počest dnes vede napříč kontinentem dálnice Stuart Highway, která propojuje přístav Darwin s městem Port Augusta vzdáleným téměř 2 800 km. Trasa prochází i místem, kde skotský cestovatel při svém pobytu zřídil telegrafní stanici, načež kolem vyrostlo největší sídlo Pustiny – Alice Springs. 

Již osm let před Stuartovou výpravou se od východu na západ vydal průzkumník Edward Eyre a mimo jiné objevil slané jezero Kati Thanda, známější dnes právě jako Eyrovo. S rozlohou 9 500 km², což zhruba odpovídá Jihočeskému kraji, představuje největší vodní plochu na kontinentu. 

Ministr domorodec 

Příchod bělochů pochopitelně výrazně narušil způsob života domorodců, nicméně na rozdíl od jiných případů kolonizování se obešel bez násilného útlaku či válek. Už v 19. století přijala britská vláda na ochranu Aboriginálů zákonné normy, které postupně zavedly všechny australské státy. Vzniklo také ministerstvo pro federální zákony původního obyvatelstva, v jehož čele stojí od letošního roku vůbec poprvé domorodec. Území, která první přistěhovalci Austrálcům zabrali, se jim postupně navracejí. 

Lidé

Obyvatelstvo a ekonomika

Počet obyv.: zhruba 600 000; měna: australský dolar, s kurzem 1 : 15,50 Kč. 

Geografie

Rozloha: 1 371 000 km², zhruba jako Peru; charakter území: převážně nížinaté, vyprahlé a nehostinné, s minimem vodních ploch; podnebí: horké a suché, množství srážek v některých oblastech nepřesahuje 100 mm za rok; min. noční / max. denní teploty (°C) v Alice Springs: leden–březen 17–21/32–35, duben–červen 5–12/19–28, červenec–září 4–10/19–27, říjen–prosinec 14–20/31–35; nejvyšší a nejnižší bod: Mt. Zeil (1 531 m) / jezero Eyre (−15 m); pouště: Velká Viktoriina; Gibsonova; Velká a Malá písečná; Simpsonova; Tanami; Tirari; Pedirka; Strzeleckého; Sturt Stony. 

  • Zdroj textu

    100+1 zahraniční zajímavost

  • Zdroj fotografií

    Shutterstock


Další články v sekci