Bachem Ba 349 Natter: Užovka s raketovým motorem

09.12.2015 - Ivo Pejčoch

První raketoplán Heinkel He 176 startoval sice ještě v mírovém období, k masovému vývoji raketových bojových letadel Němci přistoupili až v druhé polovině války


Reklama

Teprve poté, co Luftwaffe začala ztrácet kontrolu nad evropským nebem, se pozornost německých konstruktérů plně obrátila k letounům s raketovým pohonem. Stíhací Messerschmitt Me 163 Komet se stal jediným podobným strojem v dějinách, který byl operačně nasazen. Opravdový boom raketových stíhaček však začal roku 1944, kdy říši nepřetržitě ohrožovaly silné svazy spojeneckých bombardérů.

Stroj nejvyšší priority

Z plejády více či méně realisticky pojatých projektů jeden jediný dospěl až ke zkušebním letům a připravovala se jeho sériová výroba. Je historickým paradoxem, že se jednalo o jeden z nejkurióznějších letounů historie. Jeho tvůrce Ericha Bachema totiž napadla neotřelá myšlenka sloučit vlastnosti letadla a raketové střely.

Co nejjednodušší letoun s doslova primitivními nároky na pilotáž, navíc velice levný a nenáročný, měl být schopen operovat v blízkosti průmyslových podniků a měst v roli přepadového stíhače. Vzhledem ke ztenčujícím se zásobám barevných kovů i benzínu měl být na těchto surovinách nezávislý. Konstruktér eliminoval i potřebu letištních ploch, a to využitím kolmého startu z rampy. Otázkou zůstávalo přistání. Bachemovi spolupracovníci uvažovali o lyži pod trupem, ale konečné řešení bylo mnohem fantastičtější.

Po zteči na protivníkův bombardér se měl pilot vzdálit z bojiště a letoun opustit na padáku. Předtím měl ale aktivovat pyropatrony, které stroj rozloží, předek odpadne a za zádí s motorem bude vyhozen padák. Tím se měla zachránit pohonná jednotka i většina trupu. Důstojníci Luftwaffe projekt odsoudili jako holý nesmysl, přesto se však Bachemovi v září 1944 podařilo získat souhlas k dalšímu vývoji i finančnímu krytí programu. Velký zájem o novou zbraň projevilo i velení Zbraní SS a dokonce sám Heinrich Himmler si nechal v osobním rozhovoru s Erichem Bachemem možnosti nové tajné zbraně podrobně vysvětlit. Projekt dostal nakonec nejvyšší prioritu a Himmler na jeho vývoj přidělil 600 příslušníků Waffen-SS organizovaných do technické skupiny s názvem SS Komando N.

Dřevěná raketa

Oficiálně byl stroj veden jako typ Bachem Ba 349 Natter (užovka). Erich Bachem jej řešil jako středoplošník malých rozměrů s jednoduchým obdélníkovým křídlem. Dřevěná kostra ze smrkových latí nebo laminované borovice byla potažena překližkou. Přepážky tvořily dvě 5mm latě, v místě spojů byla konstrukce zesílena. Příď byla potažena překližkou silnou 5 mm, ve střední a zadní části trupu měla 3 mm. U sériových strojů se počítalo s použitím speciální tvrzené bakelizované překližky. Příď trupu s plexisklovým hrotem sloužila k uložení baterie 32 neřízených raket R4M nebo 24 Föhn (obou na tuhé palivo).

Kabinu konstruktéři umístili do střední části trupu, stejně jako nádrže pohonných hmot T-Stoff (peroxid vodíku) a C-Stoff (směs metanolu, hydrátu hydrazinu a vody). Raketový motor Walter HWK 109-509 a A-2 s regulovatelným tahem až 1 700 kp se nacházel v zadní části trupu. Ke zvýšení tahu při kolmém startu sloužily čtyři přídavné vzletové raketové motory na tuhé pohonné hmoty po 500 kp.

Pilotní interiér byl vskutku spartánský – s překližkovou sedačkou a pedály z prkének. Na palubní desce se nacházel pouze výškoměr, rychloměr a umělý horizont. Za zády měl pilot pancéřovou desku o tloušťce 15 mm. Významným prvkem zbrojního systému byla vertikální startovací rampa odvozená od balistických střel. Při kolmém startu řídil stroj autopilot a dovedl jej do blízkosti cíle. Tam převzal řízení pilot, který zkorigoval kurs a zvolil cíl. Následovalo zamíření a odpálení raket. Doporučovalo se palbu zahájit ve vzdálenosti 500–350 m a pak se prudce vzdálit, aby natter unikl explodujícímu bombardéru.

 

Bachem Ba 349 Natter 

ROZPĚTÍ: 3,6 m

DÉLKA: 5,72 m

VÝŠKA: 2,2 m

HMOTNOST: 800 kg

POHONNÁ JEDNOTKA: Walter HWK 109-509

VÝZBROJ: salvový raketomet s 32 raketami R4M, případně Föhn s 24 raketami

POSÁDKA: 1 muž

 

Po spotřebování munice měl pilot sestoupit na nižší letovou hladinu, případně opětným stoupavým letem snížit rychlost a uvést v činnost systém odpálení přídě a vyhození hlavního padáku. Zároveň byla přerušena táhla ke kormidlům a stroj již nebylo možné dále ovládat. Po otevření padáku došlo ke zbrzdění trupu a letec jej opustil na sedačce. Od té se odpoutal a otevřel vlastní záchranný padák.

Nadějné testování

Na podzim roku 1944 se rozběhla stavba prototypů, označených písmenem M a pořadovým číslem. Bachem předvídal možné problémy s neobvyklým strojem. Naplánoval tedy stavbu padesáti bezpilotních natterů, až jedenapadesátý letoun byl určen k prvnímu pilotovanému motorovému letu. Vzhledem k časové tísni však musel konstruktér počet zkušebních strojů omezit a zkoušky zkrátit.

První prototyp BP 20 M1 byl zalétán v Neuburgu jako bezpilotní dne 22. prosince 1944. Byl upoután ve vleku za bombardérem Heinkel He 111 H-6. Stroj BP 20 M3 absolvoval první let rovněž ve vleku, již ale disponoval podvozkem ze školního letounu Kl 35, stejně jako další bezpilotní exempláře. Prototyp BP 20 M5 posloužil 14. února 1945 k prvnímu pilotovanému letu, ale opět jen v klouzavém režimu. Pilotoval jej Hans Zuebert.

Ve výšce 5 500 m se odpoutal od vlečného heinkelu a v klouzavém letu vyzkoušel základní manévrovací schopnosti. Podle plánu jej ve výšce asi 3 000 m opustil a přistál na padáku. Ještě M9 byl zkoušen jako vlečný, ale další stroje se již testovaly při kolmých startech z rampy různé výšky (například 12,5 či 17 m) První z nich pouze s pomocnými raketovými motory, bez větších nesnází. Velení Zbraní SS proto začalo v únoru 1945 vyžadovat provedení první pilotované zkoušky se všemi motory v chodu a zároveň se zkoušely různé typy ramp.

Osudný březen

Všechno pokračovalo relativně úspěšně až do 1. března 1945. Tehdy došlo k prvnímu pilotovanému motorovému letu s M23. Zalétávači Lotharu Siebertovi se však pokus o vzlet stal osudným. Bachem zpočátku fungoval bezvadně, ve výšce 500 m však nečekaně odpadl kryt kabiny, letoun ještě chvilku stoupal, pak se ale převrátil a zřítil se na zem. Siebert nalezl v jeho troskách smrt. Zřejmě došlo k uvolnění překrytu, který se otevřel a proud vzduchu udeřil letcovou hlavou o stěnu trupu tak prudce, že ztratil vědomí a neřízený letoun se následně převrátil.

I přes tragédii pokračoval program dál a další bezpilotní starty se všemi zapnutými motory probíhaly bez větších potíží. Prototypy M25 a M34 měly sloužit k dalším pilotovaným startům, které se však již neuskutečnily. K operačnímu nasazení typu už také nedošlo. Počátkem března 1945 sice začala sériová výroba, ale většina strojů zůstala nedokončena. Vzhledem k blížící se frontě se v dubnu 1945 firma Bachem přestěhovala do Bad Wörishofenu, část personálu vytvořila pobočku v rakouském St. Leonardu, kde měla výroba pokračovat. Zdokonalené verze Ba 39B a Ba 349C již nebyly vzhledem ke kapitulaci dokončeny. Bachem Natter představuje bezesporu jedno z nejpodivnějších letadel historie, ještě více však udivuje, že v podstatě fungoval.  

Reklama

  • Zdroj textu:

    Válka REVUE Speciál, Bitva o Německo

  • Zdroj fotografií: Wikipedia

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Karikatura zachycující cara Mikuláše II. a Theodora Roosevelta, který apeluje ve věci krutého zacházení s ruskými Židy. (ilustrace: Wikimedia Commons, Emil Flohri, CC0)

Historie

Skalňák andský je národním ptákem Peru. Tok je pro samce tohoto druhu tak náročný, že se nijak nepodílí na výchově potomstva. Všechnu energii totiž spotřebují na získání partnerky. (foto: Wikimedia Commons, Ricardo SánchezCC BY 2.0)

Příroda

Prokletí smrti

žena z Lemb | Royal Scottish Museum

Ačkoliv tzv. žena z Lemb vznikla již okolo roku 3500 př. n. l., archeologové ji objevili až v roce 1878 na Kypru. Podle legendy skončila každá rodina, která ji vlastnila, rozervána smrtí. Rod prvních majitelů zcela vymřel po šesti letech od získání sošky. Poté skulpturu koupil Ivor Menucci – a jeho příbuzné postihla zkáza za pouhé čtyři roky. Když si pak smrt začala přicházet i pro další vlastníky, padlo moudré rozhodnutí svěřit artefakt do sbírek Royal Scottish Museum. (foto: Wikimedia Commons, Héctor OchoaCC BY-SA 4.0)

Zajímavosti
Vesmír
Věda
Revue

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907