Bizarní léčebné postupy: 5 slepých uliček k lidskému zdraví

09.05.2015 - Marek Telička

Historie lékařství je plná metod, které se při dnešní úrovni poznání jeví přinejmenším směšně. Přiblížíme vám pětici zvlášť bizarních léčebných kúr, jež se naštěstí už nepoužívají

<h3>Pacient – hlava otevřená</h3><p><strong>Léčba:</strong> spočívala v proražení díry do lebky, aby zlí duchové mohli ven<br /><strong>Choroby:</strong> skutečné duševní nemoci, ale také migrény</p><p>Udělat pacientovi díru do hlavy a očekávat, že se „únikovým kanálem“ dostanou pryč zlí duchové? Tuto někdejší běžnou metodu medicína již dávno překonala, kdysi se však lékařské zákroky pohybovaly převážně v oblasti mystiky a nadpřirozena. Za původce duševních chorob považovali lidé démony a zlé duchy, kteří měli výše popsaným způsobem opustit pacientovu lebku. <strong>Podle některých pramenů lze usuzovat, že se tak léčilo nejen skutečné šílenství, ale i migrény nebo epileptické záchvaty</strong>. </p><p>Tzv. trepanace představuje jednu z nejstarších chirurgických procedur a naši předci k ní přistupovali už před 12 tisíci let – ještě před používáním kovových nástrojů. Později na techniku navázal ve starém Řecku Hippokrates a v Římě Galén. <strong>Zmíněná metoda musela mnoho pacientů poslat na onen svět, ale velké množství jich kupodivu přežilo – podotýkáme, že bez anestetik!</strong> Prý jen bylo důležité – v případě, že lebka praskla – nemačkat hlavu operovaného příliš silně. Galén k tomu dodává: <em>„…jinak pacient okamžitě ztratí vědomí a přestane se hýbat.“</em> Každý nějak začíná, a také anatomie a chirurgie se zpočátku odvíjely právě od takto banálních poznatků.</p>

Pacient – hlava otevřená

Léčba: spočívala v proražení díry do lebky, aby zlí duchové mohli ven
Choroby: skutečné duševní nemoci, ale také migrény

Udělat pacientovi díru do hlavy a očekávat, že se „únikovým kanálem“ dostanou pryč zlí duchové? Tuto někdejší běžnou metodu medicína již dávno překonala, kdysi se však lékařské zákroky pohybovaly převážně v oblasti mystiky a nadpřirozena. Za původce duševních chorob považovali lidé démony a zlé duchy, kteří měli výše popsaným způsobem opustit pacientovu lebku. Podle některých pramenů lze usuzovat, že se tak léčilo nejen skutečné šílenství, ale i migrény nebo epileptické záchvaty

Tzv. trepanace představuje jednu z nejstarších chirurgických procedur a naši předci k ní přistupovali už před 12 tisíci let – ještě před používáním kovových nástrojů. Později na techniku navázal ve starém Řecku Hippokrates a v Římě Galén. Zmíněná metoda musela mnoho pacientů poslat na onen svět, ale velké množství jich kupodivu přežilo – podotýkáme, že bez anestetik! Prý jen bylo důležité – v případě, že lebka praskla – nemačkat hlavu operovaného příliš silně. Galén k tomu dodává: „…jinak pacient okamžitě ztratí vědomí a přestane se hýbat.“ Každý nějak začíná, a také anatomie a chirurgie se zpočátku odvíjely právě od takto banálních poznatků.

<h3>Kanibalismus na předpis</h3><p><strong>Léčba:</strong> požívání částí těl – většinou sušených – a krve<br /><strong>Choroby:</strong> epilepsie, krvácení z nosu, ale i stárnutí</p><p>Při transplantaci používá mrtvá těla určitým způsobem i dnešní medicína. Není to ovšem tak dávno, co tzv. léky z mrtvých představovaly obvyklý způsob, jak se zbavit nejrůznějších chorob. Kořeny těchto postupů souvisejí s kanibalismem, a je tudíž nutné je hledat hluboko v historii. <strong>Egypťané používali prášek z mumií jako lék proti více nemocem a Římané věřili, že po vypití krve gladiátorů se člověk zbaví epilepsie</strong>. Lidské orgány, tuk, krev a mumifikované části těl ovšem zůstávaly na seznamu léků ještě mnohem později.</p><p>V 15. století doporučoval doktor Marsilio Ficino proti stárnutí pít „krev ochotných a zdravých mladých lidí“. Na konci 17. století radil chirurg Thomas Brugis ve svém díle The Marrow of Physick <strong>podávat nemocnému v dostatečném množství prášek z usušené lebky zemřelého, který nebyl pohřben déle než rok</strong>. V roce 1678 stála libra takového „léku“ v Anglii pět šilinků a čtyři penny. Nepoctiví lékárníci proto nahrazovali „kvalitní mumie“ levnějšími imitacemi, jež pocházely obvykle z těl zemřelých žebráků, leprotiků a obětí moru. Obecná myšlenka stojící za těmito postupy zněla, že pacient čerpá z bohatství duše a sil zemřelého, případně živého, a jeho léčivé energie.</p>

Kanibalismus na předpis

Léčba: požívání částí těl – většinou sušených – a krve
Choroby: epilepsie, krvácení z nosu, ale i stárnutí

Při transplantaci používá mrtvá těla určitým způsobem i dnešní medicína. Není to ovšem tak dávno, co tzv. léky z mrtvých představovaly obvyklý způsob, jak se zbavit nejrůznějších chorob. Kořeny těchto postupů souvisejí s kanibalismem, a je tudíž nutné je hledat hluboko v historii. Egypťané používali prášek z mumií jako lék proti více nemocem a Římané věřili, že po vypití krve gladiátorů se člověk zbaví epilepsie. Lidské orgány, tuk, krev a mumifikované části těl ovšem zůstávaly na seznamu léků ještě mnohem později.

V 15. století doporučoval doktor Marsilio Ficino proti stárnutí pít „krev ochotných a zdravých mladých lidí“. Na konci 17. století radil chirurg Thomas Brugis ve svém díle The Marrow of Physick podávat nemocnému v dostatečném množství prášek z usušené lebky zemřelého, který nebyl pohřben déle než rok. V roce 1678 stála libra takového „léku“ v Anglii pět šilinků a čtyři penny. Nepoctiví lékárníci proto nahrazovali „kvalitní mumie“ levnějšími imitacemi, jež pocházely obvykle z těl zemřelých žebráků, leprotiků a obětí moru. Obecná myšlenka stojící za těmito postupy zněla, že pacient čerpá z bohatství duše a sil zemřelého, případně živého, a jeho léčivé energie.

<h3>Tabákový klystýr</h3><p><strong>Léčba:</strong> vydechování tabákového kouře do řitního otvoru<br /><strong>Choroby:</strong> nachlazení, bolesti hlavy, cholera i klinická smrt</p><p>Pokud byste žili v 17. nebo 18. století a ocitli se na pokraji smrti, mohli byste jako lék poslední pomoci dostat klystýr tabákovým kouřem. Vypadal přesně tak, jak vás asi napadlo: <strong>pomocí trubičky a trychtýře vydechoval lékař nebo nějaký ochotný kuřák do pacientova řitního otvoru tabákový kouř</strong>. Postupně se pak vyvinula soustava trubiček, jíž se říkalo „resuscitační sada“. </p><p>Doktoři věřili, že tabákový kouř zahřeje tělo na hraně smrti a znovu nastartuje dýchání. <strong>Nejdříve se uvedený postup zkoušel na utonulých a později se stal módním způsobem léčby nachlazení, bolestí hlavy, kýly, tyfu, cholery a používal se i v případě klinické smrti</strong>. Zmíněný nesmysl měl reálný základ v nikotinu, který skutečně působí jako stimulant a podporuje tvorbu adrenalinu. Jenže „klystýrová aplikace“ dělá z celé záležitosti výhradně úsměvnou metodu.</p>

Tabákový klystýr

Léčba: vydechování tabákového kouře do řitního otvoru
Choroby: nachlazení, bolesti hlavy, cholera i klinická smrt

Pokud byste žili v 17. nebo 18. století a ocitli se na pokraji smrti, mohli byste jako lék poslední pomoci dostat klystýr tabákovým kouřem. Vypadal přesně tak, jak vás asi napadlo: pomocí trubičky a trychtýře vydechoval lékař nebo nějaký ochotný kuřák do pacientova řitního otvoru tabákový kouř. Postupně se pak vyvinula soustava trubiček, jíž se říkalo „resuscitační sada“. 

Doktoři věřili, že tabákový kouř zahřeje tělo na hraně smrti a znovu nastartuje dýchání. Nejdříve se uvedený postup zkoušel na utonulých a později se stal módním způsobem léčby nachlazení, bolestí hlavy, kýly, tyfu, cholery a používal se i v případě klinické smrti. Zmíněný nesmysl měl reálný základ v nikotinu, který skutečně působí jako stimulant a podporuje tvorbu adrenalinu. Jenže „klystýrová aplikace“ dělá z celé záležitosti výhradně úsměvnou metodu.

<h3>Jen trochu protřepat</h3><p><strong>Léčba:</strong> rotace na otáčecí židli až do bezvědomí<br /><strong>Choroby:</strong> duševní nemoci všeho druhu</p><p>V polovině 19. století upouštěli lékaři od postupů, které se v rámci léčby mentálních chorob pomalu považovaly za zastaralé. Duševně choré už nepřipoutávali na řetězy v temných místnostech a začalo se rovněž dbát na to, aby nemocní žili v důstojných podmínkách. Zároveň se však otevřel prostor k mnoha experimentálním praktikám. <strong>Lékaři pacienty polévali ledovou vodou, podávali jim silná projímadla nebo velké dávky inzulinu, které je přiváděly až do kómatu</strong>. </p><p>Občas se přistupovalo i k <strong>čelní lobotomii</strong>, při níž se přerušila nervová vlákna mezi mozkovým lalokem s ostatními částmi mozku. Ve světle uvedených metod se pak otočná židle jeví jako relativně neškodná. <strong>Lékaři pacienta do zmíněného zařízení připoutali a otáčeli židlí tak dlouho, dokud nemocný neupadl do bezvědomí</strong>. Zastánci tohoto postupu věřili, že lze intenzivní rotací vyléčit vážné mentální nemoci prostě tak, že se obsah mozku trochu promíchá…</p>

Jen trochu protřepat

Léčba: rotace na otáčecí židli až do bezvědomí
Choroby: duševní nemoci všeho druhu

V polovině 19. století upouštěli lékaři od postupů, které se v rámci léčby mentálních chorob pomalu považovaly za zastaralé. Duševně choré už nepřipoutávali na řetězy v temných místnostech a začalo se rovněž dbát na to, aby nemocní žili v důstojných podmínkách. Zároveň se však otevřel prostor k mnoha experimentálním praktikám. Lékaři pacienty polévali ledovou vodou, podávali jim silná projímadla nebo velké dávky inzulinu, které je přiváděly až do kómatu

Občas se přistupovalo i k čelní lobotomii, při níž se přerušila nervová vlákna mezi mozkovým lalokem s ostatními částmi mozku. Ve světle uvedených metod se pak otočná židle jeví jako relativně neškodná. Lékaři pacienta do zmíněného zařízení připoutali a otáčeli židlí tak dlouho, dokud nemocný neupadl do bezvědomí. Zastánci tohoto postupu věřili, že lze intenzivní rotací vyléčit vážné mentální nemoci prostě tak, že se obsah mozku trochu promíchá…

<h3>Radioaktivní všelék</h3><p><strong>Léčba:</strong> vystavení účinkům radioaktivity, včetně ústního podání<br /><strong>Choroby:</strong> malárie, průjem, duševní nemoci i stárnutí</p><p>Konec 19. století přinesl objev radioaktivity, která se následně dlouhou dobu považovala za účinný lék proti duševním nemocem i prostředek proti stárnutí, protože „stimulovala buněčnou aktivitu“. <strong>Na police lékáren se proto dostala „radioaktivní voda“, jež měla mimo jiné pomáhat proti malárii a průjmu</strong>. </p><p>„Zázračné“ radium se brzy přidávalo i do čokolády, prostředků proti početí, zubních past nebo čípků. Milovníci koupelí zařadili mezi možnosti relaxace také radioaktivní lázně, kde pili „léčivé nápoje“ a vychutnávali si „blahodárné zábaly“. </p><p>Dnes už víme, že má radioaktivní záření smrtící účinky. Ačkoliv tělo dokáže velkou část radioaktivních látek vyloučit, nezanedbatelné množství se jich ukládá v kostech, krvi a tělesných tkáních. Buněčná aktivita se tím přitom opravdu povzbudí – radioaktivita totiž podněcuje například růst rakovinových nádorů, vznik leukémie a mnoha dalších zdravotních problémů. </p>

Radioaktivní všelék

Léčba: vystavení účinkům radioaktivity, včetně ústního podání
Choroby: malárie, průjem, duševní nemoci i stárnutí

Konec 19. století přinesl objev radioaktivity, která se následně dlouhou dobu považovala za účinný lék proti duševním nemocem i prostředek proti stárnutí, protože „stimulovala buněčnou aktivitu“. Na police lékáren se proto dostala „radioaktivní voda“, jež měla mimo jiné pomáhat proti malárii a průjmu

„Zázračné“ radium se brzy přidávalo i do čokolády, prostředků proti početí, zubních past nebo čípků. Milovníci koupelí zařadili mezi možnosti relaxace také radioaktivní lázně, kde pili „léčivé nápoje“ a vychutnávali si „blahodárné zábaly“. 

Dnes už víme, že má radioaktivní záření smrtící účinky. Ačkoliv tělo dokáže velkou část radioaktivních látek vyloučit, nezanedbatelné množství se jich ukládá v kostech, krvi a tělesných tkáních. Buněčná aktivita se tím přitom opravdu povzbudí – radioaktivita totiž podněcuje například růst rakovinových nádorů, vznik leukémie a mnoha dalších zdravotních problémů. 

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Přemysl Otakar II. a jeho syn Václav zlepšili postavení Židů v českých zemích.

Historie

Jednu z největších podzemních prostor parku představuje i Gua Rusa neboli „jelení jeskyně“.

Cestování
Reklama

Zbrusu nový kráter na Marsu

Vesmír

V Grónsku mizí led přímo před očima

Věda

PzKpfw IV Ausf. H od instrukční divize Lehr v předvečer vylodění v Normandii

Válka

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907