Bizarní a neobvyklé tanky: Britský TOG - dinosaurus mezi moderními tanky

01.04.2015 - Ivo Pejčoch

Podivný stroj s názvem TOG konstruovali muži, jež stáli u zrodu první generace britských tanků. Jejich zastaralé myšlení se zásadně podepsalo na vzhledu obrněnce


Reklama

Za podivným názvem TOG se skrývalo několik let neúspěšného vývoje britského těžkého tanku, jehož jméno současně charakterizuje své tvůrce. Vzniklo totiž z prvních písmen termínu The Old Gang (Stará parta), jenž dost věrně popisoval, kdo obrněnec vyvíjel. Konstruktéry totiž byli muži, kteří již za první světové války vedli práce na první generaci britských tanků. V červenci 1939 sestavila Special Development Committee (Zvláštní vývojová komise) požadavky na budoucí těžký stroj. Není bez zajímavosti, že v čele stál sir Albert Stern, klíčová osobnost Landship Committee (Výbor pro pozemní lodě) z doby první světové války.

Vedením vývoje byli pověřeni sir Eustace Tennyson d´Eyncourt, generál Swinton a slavný konstruktér motorů Henry Ricardo. S nimi navíc spolupracoval tvůrce vůbec prvního ho tanku světa, sir William Tritton. Konstruktéři zvučných jmen, kteří dokázali na bojiště první světové války přivést první sériové tanky a navždy tak změnit charakter válčení, měli být zárukou úspěšného průběhu náročného programu. Jak se však ukázalo, slavní mužové žili v dobách minulé slávy a jejich společné dílo připomínalo spíše neohrabané obrněnce Velké války než moderní stroj stojící na vrcholu nových technologií.

Tank jako z první světové války

Stavba prototypu začala v únoru 1940 a v říjnu téhož roku byl stroj dokončen. Základem tanku se stal ohromný, deset metrů dlouhý trup, silně připomínající obrněnce první světové války. Pásy archaického provedení byly taženy po jeho obvodu, celý podvozkový systém zakrýval boční pancíř. Na vrchním pancíři korby se nacházela otočná věž, převzatá ze středního tanku Matilda. Obrněnec disponoval dvěma děly – ve věži se nacházel kanón ráže 40 mm a v předním pancíři korby houfnice kalibru 75 mm. Doplňovaly je tři 7,62mm kulomety BESA – jeden spřažený s kanónem ve věži a další dva v každé bočnici korby.

TOG využíval elektromechanického pohonu, typického pro konstrukce německého profesora Ferdinanda Porscheho. Jádro pohonu tvořil dieselgenerátor Paxman Ricardo o výkonu 600 koňských sil (448 kW). Gigantický tank se na plný plyn ploužil rychlostí 14 km/h, která opět nápadně připomínala výkony jeho předchůdců za Velké války. Tím však podobnost s mastodonty, pomalu se valícími pásmy zákopů na západní frontě před více než dvěma desítkami let, nekončila. Rovněž počet členů osádky konvenoval více s minulým světovým konfliktem. Rozměrný trup s věží měl místa pro celkem osm členů osádky, což u nových tanků z let druhé světové války nemělo obdoby.

TOG 1/ TOG 2

OSÁDKA u obou 8 mužů

HMOTNOST 65 t/ 81 t

DÉLKA u obou 10,1 m

ŠÍŘKA u obou 3,1 m

VÝŠKA 3 m/ 3 m

POHONNÁ JEDNOTKA u obou Paxman-Ricardo

VÝKON u obou 448 kW

MAX. RYCHLOST 14 km/h 13 km/h

PANCÉŘOVÁNÍ do 63 mm do 76 mm

HLAVNÍ VÝZBROJ 40mm kanón a 75mm houfnice/76,2mm kanón a

 75mm houfnice

VEDLEJŠÍ VÝZBROJ u obou 3× 7,92mm kulomet

 

Vzhledem k tomu, že stroj došel vývojem k další základní verzi, začali první prototyp označovat jako TOG I. Zkoušky ukázaly nekončící problémy s elektromechanickým systémem, jež nakonec vedly k jeho přepracování na hydraulický přenos síly a ovládání. Po této modifikaci se stroj nazýval TOG IA. Za války ho využívali pro zkoušky různých systémů v Chobhamu a nakonec jej vyřadili a rozebrali.

Po testech rovnou do muzea

Druhý prototyp s označením TOG 2 byl objednán roku 1940 a přistaven ke zkouškám v březnu 1941. Od svého staršího bratra se lišil věží jednoduchých hranatých tvarů, v níž se nacházel kanón ráže 57 mm. Přestože TOG 2 používal rovněž elektromechanický systém, diesl a dvojici generátorů, neměl na rozdíl od prvního prototypu žádné provozní problémy. V průběhu války z něj sejmuli originální věž, kterou nejdříve nahradili pokusnou nástavbou a potom rozměrnou věží vyvinutou pro střední tank Challenger, v níž byl lafetován účinný protitankový kanón ráže 76,2 mm. Doplňovaly jej kulomety BESA, trupový kanón nebyl u druhého prototypu instalován. Po ukončení testů naštěstí neskončil ve šrotu, nýbrž se stal muzejním exponátem. Jeho gigantické rozměry mohou dnes obdivovat návštěvníci v muzeu tankových sil v Bovingtonu.

Program TOG představoval typickou slepou vývojovou uličku, na jejímž konci jednoduše nemohl stát stroj schopný efektivního nasazení v první linii. Gigantický pomalý a neohrabaný obrněnec s omezenou bojovou hodnotou stál značné množství fi nančních prostředků a navíc zatěžoval vývojové i výrobní kapacity. Zůstává dodnes otázkou, proč britská generalita do této zbytečné zbraně vůbec investovala.

Příště: Bezvěžový americký tank T-28

  • Zdroj textu:

    Válka REVUE Speciál - Svět tanků

  • Zdroj fotografií: Wikipedia

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

I když se Anna z incidentu téměř úplně zotavila, koncem roku 2009 stále ještě trpěla menšími symptomy na rukou a nohou, které způsobilo poranění nervů.

Zajímavosti
Věda

Britské „muničky“ se podílely na produkci 80 % zbraní i nábojů pro královské vojsko

Válka

Oranžově dráha mezihvězdné komety Borisov.

Vesmír

Londýnské metro, snímek z oslav 150. výročí zprovoznění.

Historie

Královna korpulence - vítězkou letošního klání o nejvypasenějšího medvěda se stala medvědice Holy.

Revue

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907