Čech Karel Mrácek proti Italům v Bitvě o Británii

11.10.2015 - Jiří Rajlich

V obecném povědomí je válečná činnost československých letců spojena především s boji s německou Luftwaffe. V Bitvě o Británii se však několikrát utkali i s italským letectvem


Reklama

Duceho fašistická Itálie, lačnící po podílu na kořisti, vstoupila do války proti Francii a Velké Británii v dobách, kdy se jejich pád zdál neodvratný. Došlo k tomu jen několik dní poté, co byly zbytky Britského expedičního sboru evakuovány od Dunkerque zpátky na Ostrovy a jen týden před tím, než nová francouzská vláda požádala o sdělení podmínek příměří. Válečný stav vyhlášený mezi těmito třemi státy 10. června 1940 začal platit v 00:01 hodin následujícího dne.

My zde jen připomeňme, že vzápětí se s Francouzi a Brity v jejich válce proti Itálii solidarizoval i Československý národní výbor v Paříži. Jeho předseda Msgre. Jan Šrámek premiéry Paula Reynauda a Winstona Churchilla ujistil, že „československý národ, který byl první obětí německé expanze, umožněné už tehdy pomocí poskytovanou soustavně Mussolinim Hitlerovi, stojí věrně a odhodlaně po boku svých velkých západních demokracií a že všemi silami, které mu zbyly, bude přispívat k společnému vítězství práva a spravedlnosti…“

Corpo Aereo Italiano

Po francouzské kapitulaci chtěl Hitler k témuž přimět i britskou vládu. Letecké boje, které do dějin vešly jako Bitva o Británii, a které měly ostrovní říši srazit na kolena, se však nevyvíjely příliš slibně. Dosud vítězící Luftwaffe narazila na protivníka, kterého nebyla schopna porazit. Příspěvkem italské Regia Aeronautica v této kampani se stal Italský letecký sbor (Corpo Aereo Italiano, CAI).

Mnozí z italských velitelů zpočátku neskrývali optimismus. Ten dostal první trhlinu již při první akci, provedené v noci 24. října 1940. Jako úspěšnou ji hodnotit rozhodně nelze. Italové tehdy pod ochranou temnoty vyslali proti přístavům Felixstowe a Harwich 18 dvoumotorových bombardovacích Fiatů BR.20M Cigogna od 13° a 43° Stormo. Přesnost bombardování cílů, k nimž dorazilo pouhých deset osádek, byla vyloženě ubohá. Italové navíc museli odepsat tři stroje a čtvrtý byl vážně poškozen. Ani několik následujících akcí nevyznělo přesvědčivěji. To nejhorší však mělo přijít 11. listopadu 1940. Dosud nejrozsáhlejší italská operace nad anglickým pobřežím se současně měla změnit také v největší debakl.

Spaghetti Party

Když italské osádky nastupovaly do útrob svých strojů, původní optimismus byl ten tam. K demoralizaci však měly rozhodně daleko. Starost jim dělalo především oblačné počasí. Ani v nejhorších představách si ale nedokázaly představit očistec, který je u anglických břehů čekal. 

Britská protivzdušná obrana, vytrénovaná již několikaměsíčními boji s Luftwaffe, nebyla nijak útokem zaskočena. Radiolokátory Italy zachytily ještě v době, kdy se jejich svaz formoval nad belgickým pobřežím. Britským obráncům to dalo dostatek času na protiakci. Již v 13:30 proti nim z letiště Martlesham Heath vystartovalo čtyřiadvacet Hurricanů od 17. a 257. peruti a na místo byl dirigován i tucet dalších od 46. peruti, které byly již od 13:00 na hlídce nad konvojem u ostrůvku Foulness. Za řízením jednoho z jejích Hurricanů, nesoucího výrobní číslo V7610, tehdy seděl i Pilot Officer (hodnost odpovídající zhruba poručíkovi letectva) Karel Mrázek

„Ve 13:00 startujeme z North Weald již na třetí  úkol dne,“ vzpomínal v roce 1982 na pamětihodné utkání. „Jdeme na patrolu nad ostrůvky Foulness, kudy proplouvá konvoj do ústí Temže. Letím jako ,Red 3ʻ ve vedoucí sekci. Asi po čtvrthodině nás však kontrolor odvolává z hlídky. Nařizuje, abychom na plný plyn letěli k Dungenessu do výšky 20 000 stop. Prý se tam přibližuje skupina banditů.“

„Blížíme se k určenému prostoru, ale já mám dneska nějak línou mašinu, takže při stoupání, které žene F/Lt Gaunce na plný plyn, zaostávám poněkud pozadu. Právě přelétáváme pobřeží, když se nad námi objevuje skupina asi dvaceti neznámých dvoumotoráků. To jsem ještě neviděl! Vůbec nemohu určit ani typ ani příslušnost. Znám Heinkely, Junkersy, Messerschmitty, ale tyhle dvoumotoráky vidím poprvé; nepodobaly se ani jednomu z nich. Teprve při přiblížení rozeznávám italské znaky. Byly to italské bombardéry Fiat BR.20 Cigogna. Duce je poslal nad Anglii, aby i Italové slízli smetanu ze ,společného vítězství nad Anglií.ʻ Jak to nakonec dopadlo, to je známo. Nebudu však předbíhat.“

„Jakmile jsme je spatřili, už Gaunce navádí naší squadronu na Italy zezadu od slunce. Stoupá asi o 300 metrů výš nad italskou skupinu a útočí. V té chvíli přilétají i Hurricany od 257. squadrony. A začíná tanec, který jsem ještě neviděl. Ze skupiny odpadá jeden za druhým jako na střelnici. Mašiny padají do moře a dolů se snášejí Italové na padácích. Výprava obrací a prchá zpět.“

„Protože jsem o pár set metrů níž, mám čas pozorovat, jak se ze stejného směru jako bombardéry přibližuje velmi početná skupina dalších protivníků. Odhadem je jich více než nás, ale jsou to – dvouplošníky! Nikdy jsem neměl tušení, že by se nepřítel odhodlal přijít nad Anglii s dvouplošníky. Teprve na letišti jsem si ověřil, že to byly stíhačky Fiat CR.42 Falco. Měly doprovázet bombardéry, ale špatnou koordinací akce se zřejmě zpozdily…“

Hurricany zahájily útok nad mořem východně od přístavu Harwich. Jako první zaútočila 257. a vzápětí se přidala i 46. peruť. Přestože pak se připojilo ještě několik dalších strojů, lví podíl na britském úspěchu náleží oběma zmíněným perutím. Italskou formaci bez vlastních ztrát zcela rozvrátily, aniž jí dovolily splnit úkol.

Někteří piloti si dokázali připsat i více než jediné vítězství. Patřil k nim i Karel Mrázek, který „dostal“ dvě stíhačky CR.42 Falco. O tom, jak k tomu došlo, hovoří část jeho bojového hlášení (Combat Report), které tehdy ještě poněkud chatrnou angličtinou podal po návratu z boje.

„… spatřil jsem šest Hurricanů, atakujících formaci bombardérů. Jeden z nepřátelských letounů havaroval v moři, další dva kouřily a vypadaly, že mají těžkosti. Pak jsem uviděl čtyři nebo pět nepřátelských stíhaček, které přilétly z východního směru a chystaly se zaútočit na Hurricany zezadu. Utrhl jsem se od formace a zaútočil zezadu na jednu z nepřátelských stíhaček, která pak přešla do spirály. Pronásledoval jsem ji, a když spirálu vybírala, provedl jsem další útok zezadu. Opakovala tutéž úhybnou taktiku, znovu jsem ji pronásledoval, a když vybírala druhou spirálu, provedl jsem stranový útok, v jehož důsledku havarovala v moři asi 4 míle od Orfordnessu.“

„Po tomto boji jsem se našel ve výšce 4 000 stop a začal stoupat. Při tom jsem spatřil další nepřátelskou stíhačku havarovat v moři. Jakmile jsem dosáhl výšky 8 000 stop, spatřil jsem tři Fiaty CR.42, pronásledující v piké dva Hurricany. Vybral jsem si toho vzadu a zezadu jsem na něj zaútočil ve stoupání. Pak jsem vypálil dávku a vzápětí jsem se dostal do psího souboje. Následkem dvou útoků ze strany a jednoho dalšího zezadu nepřátelský letoun havaroval v moři kolem 3 mil od Orfordnessu. Poté jsem byl atakován a ostřelován několika jinými stíhačkami, unikl jsem jim a vrátil jsem se na základnu…“

My na tomto místě dodejme, že Mrázek přistál na domácí základně North Weald v 15:05 hodin. S posledními zbytky benzínu a s pěti průstřely ve svém stroji, které ovšem nebyly nijak závažného charakteru. 

Výsledky utkání

Oslavy nebraly konce. Když zpravodajští důstojníci shromáždili výpovědi a hlášení všech pilotů, mohli začít bilancovat. Pilotům bylo přiznáno celkem čtrnáct sestřelů jistých, pět pravděpodobných a nadto tři další letouny jako poškozené. Uvážíme-li, že RAF tehdy neztratila ani jediného pilota a ani jediný stroj, tak „Spaghetti Party,“ jak Britové tuto bitvu nazvali, skončila pro Italy neslavně, a to i navzdory tomu, že Britové byli ve svých nárocích ve skutečnosti poněkud optimističtější. 

Piloti RAF ohlásili devět bombardovacích BR.20 sestřelených a jeden poškozený. Skutečné italské ztráty z boje nad pobřežím Suffolku však byly nižší. Nepochybně to způsobila okolnost, že v chaotickém boji došlo k tzv. multi-claim effectu, kdy jeden sestřelený italský stroj byl v dobré víře nárokován více útočníky. Ve skutečnosti však Italové nenávratně ztraitli jen tři BR.20M. Dva z nich havarovaly v moři, třetí na britské pevnině. Konkrétně o hladinu Severního moře se roztříštily stroje BR.20M sériových čísel MM22267 (s trupovým označením 242-3) a MM22620 (243-10). Několik z členů jejich osádek později z ledových vln zachránily britské záchranné čluny. 

Po úspěšném ostřelování přesilou Hurricanů od 46. a 257. peruti havaroval třetí bombardér, MM22621 (243-2) na anglickém pobřeží v hrabství Suffolk. Došlo k tomu kolem 14:00 a místo havárie se nacházelo v Tanghamském lese nedaleko od Bromeswellu u Woodbridge. Poškozený Fiat Britové zakrátko opravili a využili ke zkouškám v Královském leteckém výzkumném ústavu, Royal Aircraft Eastablishment ve Farnborough.

Kromě těchto tří ztracených bombardovacích strojů měli Italové další čtyři vážně poškozené, které při návratu nouzově přistály na druhé straně Lamanšského průlivu, konkrétně v okolí Dunkerque a u letiště Antverpy-Deurne. Z jednoho z nich, MM22628 (242-6), který pilotoval Tenente Luigi Gnechi, po havárii v Bray-Dunes vyprostili mrtvého radiotelegrafistu. 

Stíhači RAF nárokovali rovněž pět stíhacích CR.42 sestřelených jistě (dva z nich nárokoval P/O Mrázek nad mořem u mysu Orfordness), čtyři sestřelené pravděpodobně a tři poškozené. Ve skutečnosti však byly ztraceny tři nad anglickým pobřežím či nad mořem, dva byly odepsány po haváriích na belgickém pobřeží a celá řada dalších byla poškozena

V krvavé řeži u pobřeží Suffolku však Italové nic nedarovali ani svým protivníkům. Alespoň tak to vypadalo z hlášení těch, kteří se dokázali ve zdraví vrátit. Naprosto nerealisticky totiž ohlásili celkem deset sestřelených Hurricanů, z toho devět si připsali stíhači a jeden střelci bombardérů. Britská újma ve skutečnosti činila jen dva lehce poškozené stroje.

Prvním byl onen lehce poškozený Mrázkův Hurricane V7610 od 46. peruti, druhým V6962 F/Lt Petera H. Blatchforda od 257. perutě, jemuž se stala neobvyklá příhoda. Poté, co v divokém boji sestřelil jeden BR.20 sám, druhý ve spolupráci a jeden CR.42 poškodil, mu došla munice. Bezbranný se ocitl tváří v tvář přesile obratných stíhaček CR.42 a v divokém kolotoči jeden z nich bezděčně taranoval svou vrtulí, která prořízla spodní část trupu jedné z italských stíhaček. Na základně dosedl bez devíti palců dvou ze tří vrtulových listů svého letounu. Konce uražených listů byly zkropeny krví italského pilota!

TIP: Nevděčná vlast: Komunistická perzekuce československých letců z Británie

Jediným pilotem stíhacího CR.42, který nahlásil sestřel Hurricanu a jehož jméno je známo, byl jistý Sergente Giuseppe Ruzzin od 85a Squadriglie. Tento veterán ze Španělska po šťastném návratu hlásil, že pálil na stoupající Hurricane, který pak se stužkou kouře zmizel směrem k moři. Mohl to být docela dobře Mrázkův stroj, který za podobných okolností inkasoval několik zásahů do křídla.

Pilot Officer Karel Mrázek se tak stal jediným československým stíhačem, který v barvách RAF dosáhl vítězství nad italským letounem, a to dokonce dvou najednou. Více podobných příležitostí k utkání s Italy nad Britskými ostrovy již Čechoslováci nedostali.

Reklama

  • Zdroj textu:

    Válka REVUE říjen 2013

  • Zdroj fotografií: archiv autora

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Pekelná studna – návštěva tohoto mýty opředeného místa musela být pro jeskyňáře dechberoucím a do jisté míry i mysteriózním zážitkem. 

Věda

Navrátilci končili v karanténě, kde jim zabavili věci a agenti StB je tlačili ke spolupráci.

Historie

Střelnice, či holubník?

The Wonderful Barn
kde: Irsko | kdy: 1743

„Nádherná stodola“ stojí v irském Leixlipu od roku 1743: Projekt financovala Katherine Conollyová a jde o jeden z následků velkého hladomoru, který zemi sužoval v letech 1740–1741. Filantropka chtěla zaměstnat dělníky v nouzi, a tak je najala na vybudování prapodivné stavby ve tvaru vývrtky. Dodnes není zcela zřejmé, zda měla stodola také nějaké praktické využití. Podle některých teorií její špička sloužila jako holubník, jiné zas hovoří o ideálním prostoru pro sportovní střelbu. (foto: Shutterstock)

Zajímavosti

Kolo od vozu tvoří součást skupiny galaxií vzdálené asi 400 milionů světelných let. Obvod Kola představuje ohromná prstencovitá struktura o průměru 100 tisíc světelných roků, složená z hvězdotvorných oblastí plných extrémně jasných a hmotných stálic.

Vesmír

Nelze pochybovat o tom, že lesů závratně rychle ubývá. Takto vypadá odlesňování v Brazílii - dobytek se pase na místě, kde ještě nedávno byl prales.

Příroda

<p>V Buddhově rodišti - chrám zasvěcený královně Máje ukrývá i kámen označující přesné místo Buddhova narození.</p>

Cestování

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907