Černá skříňka: Nerozbitný strážce pravdy

30.09.2014 - redakce 100+1

Bývají posledními a někdy i jedinými svědky leteckých katastrof. Co všechno musí černé skříňky vydržet a jaká je jejich minulost?


Reklama

Černé skříňky dnes tvoří nezbytnou součást vybavení každého letadla. Umisťují se nejčastěji do zadní části stroje, protože ta bývá obvykle při pádu nejméně poškozena. Navzdory svému pojmenování bývají oranžové, aby se snadněji hledaly.

V každém letadle se nacházejí dva kousky tohoto šikovného zařízení: jedna skříňka nahrává hlasy, varovné signály a zvuky v kabině, druhá si pamatuje letové údaje, tedy například výšku, rychlost, spotřebu paliva či polohu letadla. „Těchto parametrů je u moderních zapisovačů, zejména u dopravních letadel, velké množství, přesněji několik set až tisíc,“ prozrazuje konstruktér z Aero Vodochody Petr Pavlík. Na základě toho pak vyšetřovatelé dokážou odhalit, která z až šesti milionů součástek letadla zrovna selhala, nebo jestli nehodu způsobila lidská chyba, jak tomu bývá u více než poloviny katastrof.

Keramický předchůdce

První záznamník průběhu letu se objevil v 30. letech 20. století. Šlo o keramickou desku se čtrnácti otvory, v nichž byl karton, přičemž v každém políčku byla namalovaná nějaká možná příčina havárie: například zásah bleskem, námraza, porucha motoru nebo střet s nepřítelem.

„Pilot měl ve chvíli, kdy se dostal do potíží, propíchnout okénko s konkrétním problémem a desku pak vyhodit z paluby ven,“ osvětluje historik Michal Plavec z Národního technického muzea.

Černá skříňka podobná těm dnešním se objevila až o dvacet let později. V roce 1953 ji sestrojil australský vynálezce David Warren, přičemž ho inspirovala smutná osobní zkušenost: při jedné letecké nehodě zemřel jeho otec a Warren se nikdy nedozvěděl, co se tehdy na palubě stalo.

Vystřelit z děla

Aby mohly oranžové krabičky vydat své tajemství, musí odolat mnoha vlivům – mrazu, vodě či obrovskému teplu. Před plameny chrání skříňku keramická vrstva, která vydrží žár 1 000 °C po dobu jedné hodiny a teplotu kolem 250 °C ještě déle.

„Když začne letadlo po nárazu hořet, může požár v případě velkého množství paliva trvat dlouho,“ vysvětluje vývojář ze společnosti Speel Praha Josef Šlechta a upozorňuje, že zařízení musí být hodně odolné, aby vydrželo i pád z deseti kilometrů. Pevnost titanové nebo ocelové vrstvy testují konstruktéři více než dvoutunovým drcením, schránka musí odolat i nárazu dvousetkilového závaží s hrotem, někdy se dokonce vloží do projektilu a vystřelí se z děla, což udělí zapisovači zrychlení 3 400 G působící zhruba po dobu deseti milisekund.“

Záznam už se dávno nenahrává na kovové nebo filmové pásky – jejich roli převzal elektronický mikročip. Ten pak po nehodě stačí vložit do počítače a speciální program přehraje vyšetřovatelům průběh letu. Informace z černých skříněk se proto využívají nejen při šetření leteckých katastrof, ale i k výcviku nových pilotů. „Dokonce jsme schopni zobrazovat celý let nad mapou terénu,“ dodává konstruktér Petr Pavlík.  

Reklama

  • Zdroj textu:

    100+1 zahraniční zajímavost

  • Zdroj fotografií: Wikimedia

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Opičí neštovice jsou onemocněním vyvolaným virem rodu Ortopoxvirus z čeledi Poxviridae. Virus se obvykle na člověka přenáší kousnutím, škrábnutím nebo přímým kontaktem s krví infikovaných živočichů. 

Věda

Nejvyhlášenějším resortem pro římskou smetánku bylo v antice Baiae.

Historie

První tank Heavy Mark I měl osmičlennou osádku, přičemž polovinu zaměstnaly motory a řízení stroje.

Válka

Ježura australská při hledání své oblíbené potravy – mravenců.

Příroda

Pěstitelskou doménou singapurské botanické zahrady se staly orchideje.

Zajímavosti

Utkání dvou černých děr

Tento snímek vznikl kombinací dat v oboru rentgenového záření z družice Chandra X-ray Observatory a fotografie ve vizuálním oboru, pořízené pomocí HST. Představuje galaxii NGC 6240, která je od Země vzdálena 400 milionů světelných roků a promítá se do souhvězdí Hadonoše.

Uprostřed snímku jsou dvě černé díry, které od sebe dělí vzdálenost 3 000 světelných let. Jsou viditelné jako jasné bodové zdroje rentgenového záření. Nakonec se pravděpodobně přiblíží k sobě a splynou v jednu velkou černou díru.

Co se stane, když se tyto exotické objekty začnou navzájem ovlivňovat, zůstává pro astronomy zatím hádankou. Jedno je však jisté: uvolní se při tom obrovské množství energie a do prostoru budou vyslány gravitační vlny. (NASA/CXC/MIT/C.Canizares, M.Nowak, CC0)

Vesmír

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907