Černý den na Bílé hoře: Začátek konce moci českých stavů (2)

06.11.2016 - Dušan Uhlíř

Na Bílé hoře zvítězila profesionalita nad dezorganizací a fušérstvím


Reklama

Bitva začala až krátce po poledni. Na krajním pravém křídle císařského vojska vyrazily kupředu dva valonské pěší pluky sražené do jedné tercie. Pochodující tercie působila jako tank, zadní řady pěšáků tlačily za pochodu na ty před nimi a dávaly celé formaci obrovskou razanci. Kníže Anhalt, který jejich pochod sledoval z návrší, doufal, že se za rychlého pochodu tercie uvolní a snad se její řady spletou. Pak by byl protivník snadným terčem stavovské pěchoty – v daném případě Thurnova pěšího pluku.

Předchozí část: Černý den na Bílé hoře: Začátek konce moci českých stavů (1)

Vojsko se dává na útěk

Než se však oba valonské pluky dostaly do kontaktu s českým vojskem, předjeli je císařští rejtaři. Proti nim se vyřítilo devět kornet české jízdy vedených samotným hrabětem Thurnem a zahnaly je na ústup. Panika prchajících císařských kyrysníků se přenesla do prvních řad valonské tercie. Nejvyšší polní strážmistr Tiefenbach viděl tuto nebezpečnou situaci a vyslal kyrysníkům na pomoc císařské jezdectvo z druhého sledu. Těm už čeští jezdci neodolali a stáhli se, avšak neopustili bojiště.V tu chvíli dostalo šest kompanií Thurnova českého pěšího pluku rozkaz zaútočit. Tisíc tři sta českých pěšáků odhodlaně vykročilo, ale nějakých 300 metrů před nepřítelem náhle zastavilo. Část se obrátila na útěk a část jich vystřelila do vzduchu. Pak všichni zcela nečekaně odhodili zbraně a dali se na útěk. Celé české levé křídlo tak bylo uvedeno ve zmatek a začalo se hroutit.

Stále ještě nebylo vše ztraceno. Anhalt, který se zděšením pozoroval útěk Thurnova pluku, sledoval, jak teď do boje zasáhla před frontu předsunutá formace, tvořená čtyřmi kornetami jeho vlastního jezdeckého pluku. Tomuto malému předvoji velel podplukovník Streif. Jeho jezdci se vrhli v karakole proti postupující valonské tercii pravého křídla císařských. Karakola však jen odpálila své zbraně a dala se na útěk. Z celého levého křídla českého vojska se nyní držely pouze čtyři kompanie Thurnova pluku pod Thurnovým synem Františkem Bernardem. Ze středu fronty českého vojska sem byly narychlo převeleny jeden pěší a jeden jezdecký pluk, aby vyplnily mezeru vzniklou po útěku vojáků levého křídla. Po několika výstřelech se však v panice rozprchli. Od této chvíle ztrácelo velení české stavovské armády kontrolu nad bojovými operacemi.

Vítězové versus poražení

Vítězství katolické armády bylo rychlé a nečekané. Bitva byla nejen srážkou dvou znepřátelených konfesí a měřením sil dvou rozdílných politických principů, ale v tomto případě také střetnutím dvou vojenských doktrín, dvou válečných škol.

TIP: Po stopách konfliktu: Formoval se německý nacionalismus už po Bílé hoře?

Paradoxní je, že na Bílé hoře podlehla progresivnější nizozemská taktika (zajisté nevhodně a nedůsledně uplatněná) zastaralejší a v té době už překonané taktice španělské. Rozdíl však nespočíval v míře uplatnění teoretických pouček. Ve skutečnosti zvítězila na Bílé hoře profesionalita nad dezorganizací a fušérstvím.

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Upír obecný (Desmodus rotundus), někdy nazývaný též upír rudý nebo upír velký, je druh tropických netopýrů žijící ve Střední a Jižní Americe.

Věda

Základna nově nalezeného korálového útesu je široká 1,5 kilometru a jeho vrchol se v nejvyšších bodech nachází 40 metrů pod hladinou moře.

Zajímavosti
Reklama

Příslušníci 101. výsadkové divize během operace Anaconda v březnu 2002.

Válka

Na jednání v Ženevě nemohl chybět Edvard Beneš. Z Prahy přijeli Karel Kramář, předseda Národního výboru a vůdce strany státoprávně demokratické, Václav Klofáč, místopředseda Národního výboru a vůdce českých národních socialistů, agrárník František Staněk, předseda Českého svazu poslanců, Gustav Habrman za sociální demokraty, státoprávní demokrat Antonín Kalina, šéf Maffie Přemysl Šámal, ředitel Živnobanky Jaroslav Preiss a ředitel Agrární banky Karel Svoboda. Později dorazil i Mořic Hruban za moravské katolíky.

Historie

Sir John Julius Angerstein na portrétu Thomase Lawrence z roku 1790.

Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907