Češi na Marsu: V půlce mise naráží na limity psychologie

13.02.2014 - Tereza Pultarová

Úspěch jakékoliv budoucí výpravy do vzdálených koutů vesmíru nebude záviset jen na technických dovednostech a teoretických znalostech, ale také psychice. Česká posádka na simulované marťanské základně se o tom přesvědčila na vlastní kůži


Reklama

Podívejme se na to pod drobnohledem. Válcová základna o průměru sotva deset metrů poskytuje jen omezené soukromí a tak do sebe členové výpravy narážejí občas možná víc než by chtěli. Každý má sice k dispozici vlastní miniaturní ložnici s dřevěnou palandou, avšak laboratoř v přízemí je společná a většinu času posádka tráví ve společensko-pracovní místnosti spojené s kuchyňským koutem. 

Připočtěte k tomu únavu způsobenou časovým posunem po dlouhé cestě z Evropy, nutnost pochopit fungování základny po technické stránce a časový tlak s ohledem na provádění vědeckých experimentů – na jednoho to může být docela dost. Odejít na čerstvý vzduch vyčistit si hlavu prostě nemůžete, stejně jako na Marsu, venku „není“ dýchatelný vzduch a veškeré výstupy do vnějšího prostředí musí být předem schválené pozemním kontrolním střediskem a koordinované s ostatními členy výpravy. 

Nenadálý útěk

Ačkoliv první dny expedice probíhaly zdánlivě hladce, v jednom ze členů týmu se nahromadilo zřejmě víc, než dokázal v dané chvíli zvládnout. I když někteří z ostatních občas poukazovali na jeho chvílemi lehce podrážděné chování, nikdo neočekával, kam až situace zajde. Všichni tedy zůstali koukat doslova jako opaření, když jeden den zhruba v polovině mise zjistili, že se sebral a ze základny zmizel. 

Po dni stráveném ve své miniaturní ložnici o objemu sotva 8 metrů krychlových využil okamžiku, kdy většina ostatních členů posádky byla buď na průzkumu okolí základny, nebo zabraná do práce v jiných částech základny, sbalil si věci a základnu opustil. Na Marsu by něco takového znamenalo v podstatě sebevraždu. 

„Vůbec to nechápu. Znám dotyčného člena posádky několik let a nikdy jsem s ním nezažil žádné problémy,“ snažil se šok vstřebat velitel posádky Ondřej Doule. Zatímco astronauti prochází důmyslnými psychologickými testy v průběhu výběrového řízení, posádky na Mars Desert Research Station většinou dává dohromady velitel výpravy. V případě naší skupiny se někteří členové viděli poprvé až při odjezdu z Grand Junction. 

Simulace versus realita

„I když to je jenom simulace, některá rizika jsou tu stejně reálná jako ve vesmíru,“ říká s nečekaně vážnou tváří Filip, největší komediant v posádce a zároveň koordinátor pro zdraví a bezpečnost. I tady jde o zdraví a teoreticky i o život lidí. Všechno vnímáme jen skrz svou vlastní zkušenost a těžko se vžíváme to toho, jak věci vnímá někdo další. Tahle zkušenost nám ukázala, že opravdu nikdy nevíme, co se děje v hlavách jiných lidí.“ Pro posádku 135 incident znamenal přerušení simulace téměř na dva dny. „Jsme teď všichni dost unavení, je cítit, že nálada v tuhle chvíli nestojí za moc,“ okomentovala situaci další účastnice výpravy. 

Jak se ale říká, co vás nezabije, to vás posílí. Posádka 135 tedy pokračuje v misi v pěti lidech a i přes zvýšenou pracovní zátěž způsobenou výpadkem jednoho člena týmu se rychle vrátila do tempa – přeci jen, zbývá nám sotva týden. Někteří si sice občas stěžují, že mrazem sušená strava jim nedělá dobře na zažívání, nebo že se na dřevěných palandách vybavených pouze několika karimatkami nespí nejlíp. Veškeré útrapy jsou ale rázem zapomenuty, jakmile si simulovaní „marsonauti“ navléknou skafandry, stoupnou na „marťanskou“ půdu, nasednou na čtyřkolky a vydají se na průzkum terénu. Písečné duny San Rafaelské pahorkatiny se v jasném denním slunci třpytí ve všech odstínech oranžové a vypadají opravdu jako z jiného světa. A při tom všem se dá ještě zažít spousta zábavy. 

Psali jsme: Život na Marsu: Čtyři Češi simulují přistání na Marsu v plechovce od tuňáka

Pojďme zkoumat Mars: Česká mise testuje brýle od Googlu

Reklama

  • Zdroj textu:
  • Zdroj fotografií: Filip Koubek

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Věda
Vesmír
Historie

Italské tanky M13/40 postupují africkou pouští. Část Nichollsových obětí tvořily tyto stroje

Válka

Dunajskou deltu obývá nějvětší kolonie pelikánů bílých v Evropě.

Zajímavosti
Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907