Česká stopa v Cizinecké legii (1): Generál Josef Šnejdárek a major Karel Hora

09.07.2015 - Tomáš Králík

Za víc jak 180 let prošli cizineckou legií muži mnoha různých národností. Neztratili se mezi nimi ani Češi. Některé vyhnaly k prestižní francouzské jednotce neutěšené poměry v domovině, jiní šli hledat dobrodružství. Dnes přinášíme příběh legendárního generála Šnejdárka a Čecho-japonce Karla Hory


Reklama

U Josefa Šnejdárka (1875–1945) se již od mládí projevovala téměř neukojitelná touha po dobrodružství. Již jako třináctiletý chlapec se rozhodl, že se vydá do Turecka, kde se stane generálem a pašou. Dojel až do Bosny, odkud si ho musel vyzvednout jeho strýc. Od roku 1895 sloužil jako kadet v rakousko-uherské armádě. Z té později dezertoval, aby se mohl jako dobrovolník zúčastnit na straně Turků obrany města Preveza proti Řekům. Po návratu domů si musel měsíc posedět ve vězení za opuštění jednotky.

Pochoduj, nebo zemři

Roku 1899 Šnejdárek vstoupil do cizinecké legie. Sloužil v severní Africe a v bojích s místními povstalci utrpěl desítky lehčích i těžších zranění. Ve svých velmi čtivých pamětech Pochoduj, nebo zemři mimo jiné vzpomíná na jednu z potyček cizinecké legie:

„Byla to podívaná pro vojáka zajímavá. Na jedné straně tvrdí Sahařané, od útlého mládí zvyklí boji totálnímu a neúprosnému. Bylo jich sto osmdesát. Na druhé straně cizinecká legie, první vojáci světa: těch bylo čtyřicet, mezi nimi i ranění (…) Celkem bylo patrno, že legionáři střílejí lépe než Sahařané. Každý z nás poznenáhlu přesně věděl, z kterého kamene nebo balvanu se na něho střílí. Pamatuji se, že jsem měl před sebou gentlemana, který z neznámých mi příčin pokaždé, když chtěl střeliti, vztyčil svou pušku. Tato puška pak pěkně klesala do směru k mému kameni a padla rána. Když se to dvakrát nebo třikrát opakovalo, zamířil jsem přesně asi tam, kde musela být jeho hlava, a měl jsem pak z toho směru pokoj.“

Šnejdárek hodnostně postupoval a do první světové války vstupoval jako poručík. V září 1914 utrpěl zranění v bitvě na Aisně, ale o několik dní později byl povýšen na kapitána. Od roku 1917 sloužil jako styčný důstojník s nově se tvořícími českými legiemi ve Francii.

Po skončení 1. světové války se vrátil do své staré vlasti. Zvítězil nad polskými silami v Sedmidenní válce o Těšínsko (leden 1919), poté velel 2. pěší divizi při vytlačování maďarských bolševiků ze Slovenska (léto 1919). Roku 1930 postoupil do hodnosti generála a v roce 1932 se stal dokonce zemským vojenským velitelem na Slovensku. Do penze odešel o tři roky později.

Roku 1939 uprchl zpět do své druhé vlasti – Francie. S rodinou se pak uchýlil do Casablanky, kde žil po celou druhou světovou válku. Zemřel 13. května 1945, pouhých několik dní po skončení konfliktu. Až do konce života se těšil obrovské vážnosti mezi francouzskými důstojníky, kteří si pamatovali jeho výborné výkony v řadách cizinecké legie.

Velký cestovatel

Dalším dobrodruhem, který zanechal v cizinecké legii významnou stopu, je Karel Hora (1908–1989). Narodil se českému otci a japonské matce v Jokohamě. Dětství prožil na cestách, protože jeho otec pracoval v Japonsku, Číně, USA, Dánsku, Švédsku a Německu, než se roku 1919 vrátil do Československa.

Mladý Karel doma dlouho nevydržel a po hádce s otcem se rozloučil s rodinou a odcestoval do Ekvádoru. Zde pracoval jako obchodník, ale našel si čas i na cestu do And, kde chtěl s kamarádem rýžovat zlato a lovit pardály. Ulovili však pouze bahenní zimnici.

Po vypuknutí druhé světové války se nechal naverbovat do cizinecké legie, kde při bojích s Němci poblíž Épinalu přišel o dva prsty a půl dlaně. Nemocnici, ve které ležel, obsadili Němci, ale podařilo se mu uprchnout. Kvůli svým zraněním ale musel opustit legii. Nezdolného dobrodruha to však nemohlo zastavit a roku 1942 se pokusil dostat přes Španělsko do Portugalska a dále do Anglie.

Ve Španělsku však byl zatčen a uvězněn, protože ho místní úřady podezřívaly, že je interbrigadista, který bojoval proti Frankovu fašistickému režimu. Hora unikl i Španělům a nakonec se dostal k československým jednotkám ve Velké Británii. Tam ale zmrzačeného vojáka nechtěli, takže se vrátil k cizinecké legii, kde napodruhé uspěl. Nyní se stal členem 13. půlbrigády a sloužil jako instruktor.

Dokončení: Plukovník Otto Wagner a kapitán Pavel Knihař

Roku 1944 se dobrovolně přihlásil na misi na území okupované Francie, kde bojoval jako partyzán a vysloužil si kříž Čestné legie. Po válce se vrátil domů, ale nástup komunismu Karla Horu opět vyhnal na cesty. Na začátku března 1948 emigroval z Československa. Již potřetí vstoupil do cizinecké legie a sloužil v Indočíně, Koreji i Alžírsku. Dotáhl to až na majora, ale roku 1961 z legie odešel, protože se cítil stejně jako mnozí další zrazen smířlivou politikou prezidenta de Gaulla vůči alžírským povstalcům. Zbytek života dožil na Korsice. Jeho ostatky leží po boku dalších legionářů v Pouylobier.

Reklama

  • Zdroj textu:

    VOJSKA - Francouszká Cizinecká legie

  • Zdroj fotografií: Wikipedia

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Královna měla pro Sarah Forbes Bonettu slabost – i ona se cítila v dětství osamělá a smutná.

Historie

Název dugong pochází z malajštiny, kde „duyung“ znamená „mořská dáma“. Vzhledově tato paralela dost vázne, ale je pravda, že v přítomnosti potápěčů se tito tvorové chovají velmi povzneseně.

Příroda

Nejdůležitějším plynem atmosféry je dusík – plyn špatně rozpustný v kapalinách, který v lidském těle v podobě bublinek dokáže napáchat rozsáhlé škody. 

Zajímavosti

Rekonstrukce vikingské osady v L'Anse aux Meadows.

Věda
Vesmír

Inspektor Izraelského památkového úřadu s objeveným mečem.

Věda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907