Před 35 lety byl v pankrácké věznici popraven Ladislav Hojer – sadistický kanibal a brutální vrah nejméně pěti žen
Kdo věří v převtělování, mohl by spekulovat, jestli se náhodou duše popraveného vraha Václava Mrázka po čtvrt roce nedostala do těla Ladislava Hojera. Ten se narodil 15. března 1958, pouhé tři měsíce po Mrázkově popravě, a se sadistickým zločincem měl mnoho společného. Hojerovi padlo za oběť pět žen na různých místech tehdejšího Československa. Kriminalisté jsou dodnes přesvědčení, že skutečný seznam zavražděných má sedm jmen. Dvě vraždy se však Hojerovi nikdy prokázat nepodařilo.
Na vyučeného sklenáře s podprůměrným IQ 88 přišla policie poté, co se o jedné vraždě Hojer rozvykládal v hospodě. Mluvil o mordu jednapadesátileté ženy, jejíž nahé tělo s roztaženýma nohama našli lidé v říjnu 1981 nedaleko můstku přes Motolský potok. Vyšetřování mohli kriminalisté brzy uzavřít, protože se Hojer bez vytáček k činu přiznal. Spis s jeho příjmením na hřbetě se však začal plnit dalšími hrůznými činy. Hojer se totiž doznával k vraždám postupně. Cítil náklonnost k Jiřímu Markovičovi, šéfovi pražské mordparty, jemuž své bestiální činy podrobně popsal.
Nejbrutálnější vraždu spáchal v noci na sobotu 31. ledna 1981 v Brně. Tehdy přijel Hojer do města a dlouho bezcílně bloumal ulicemi. Teprve tři hodiny po půlnoci potkal osmnáctiletou Ivanu Mátlovou, která se vracela ze svého prvního plesu. Sledoval ji od chvíle, kdy vystoupila z noční tramvaje. V temném parčíku ji doběhl a pokusil se ji znásilnit. Podařilo se mu to jen částečně, neboť dívka se urputně bránila. To však Hojerovi nestačilo. Sexuálně nevybitý útočník Mátlovou uškrtil.
V místech, kde dívce zbývalo ke vchodovým dveřím domu v Jílové ulici sotva dvacet metrů, pak mrtvému tělu zasadil přes čtyřicet ran nožem. Znovu ji znásilnil a poté jí odřezal obě prsa a vyřízl genitálie. Orgány vložil do igelitové tašky, kterou u sebe nosil na nákupy, a odešel na nádraží, kde počkal na vlak a odjel do Prahy. „Týden jsem se pak ukájel na odříznutých orgánech. Potom jsem kusy těla uvařil ve slané vodě a část jsem jich snědl. Protože se to, hlavně kůže, nedalo jíst, zbytek jsem vyhodil. Stejně tak i hrnec,“ popsal Hojer kanibalský čin, který svou brutalitou překvapil i otrlé kriminalisty.
TIP: Sériový vrah Ed Gein: Kdo byl skutečný Buffalo Bill z Mlčení jehňátek?
Znalci o něm řekli, že jde o primitivního psychopata, amorální, asociální osobnost se schizoidními rysy a agresivními tendencemi. K obětem necítil žádný cit a při soudním líčení ani jednou neprojevil lítost. Nejen proto ho za pět vražd a osmnáct znásilnění poslal soud na šibenici. Smrti se Hojer bál, vzpouzel se. Při nasazování oprátky zlomil katovu pomocníkovi prst. Odpor byl však zbytečný, 7. prosince 1986 se pod ním otevřelo propadliště a provaz šibenice mu pod tíhou těla zlomil vaz.
O Ladislavu Hojerovi se traduje, že byl posledním popraveným vězněm v Československu. Není to ale pravda. Úplně posledním byl čtyřnásobný vrah Štefan Svitek. Popravili ho 8. června 1989 v Bratislavě za to, že dva roky předtím vyvraždil celou svou rodinu – těhotnou manželku a své dvě dcery. Po návratu z hospody je zabil sekerou, následně rozčtvrtil a vyjmul z jejich těl vnitřnosti.
TIP: Václav Mrázek: Jeden z nejhorších sériových vrahů v dějinách Československa
Posledním popravený v rámci českých zemí byl Vladimír Lulek. Tento recidivista dva dny před Štědrým dnem v roce 1986 opilý ubodal v Předměřicích nad Labem na Královéhradecku svou manželku a čtyři děti. Těžce zranil sousedku, která mu chtěla v činu zabránit. Byl oběšen 2. února 1989 na Pankráci.
archiv Policie ČR
VědaStartup Vow Food z australského Sydney vyprodukoval jako první na světě maso z buněk vyhynulého mamuta. (ilustrace: Wikimedia Commons, Thomas Quine, CC BY-SA 2.0)
VesmírChcete-li zahlédnout vzdálené galaxie, neobejdete se bez dalekohledu s objektivem o průměru alespoň 10 cm, lépe však 15 cm, a nad hlavou byste měli mít dostatečně tmavou oblohu. (ilustrační foto: Unsplash, Simon Delalande, CC0)
HistorieSocha Juraje Jánošíka z roku 1919 ve Smetanových sadech v Hořicích v Královéhradeckém kraji. (foto: Wikimedia Commons, Ben Skála, CC BY-SA 3.0)
PřírodaDědeček kakadu
Pátým nejstarším známým ptákem byl nejspíš sameček druhu kakadu inka (Cacatua leadbeateri) jménem Cookie. Vylíhl se 30. června roku 1933 v australské zoologické zahradě Taronga a o rok později byl převezen do právě založené Brookfieldské zoologické zahrady v americkém Chicagu. Když pak 27. srpna roku 2016 zemřel, byl ve věku 83 let nejstarším chovancem této zahrady a posledním zástupcem původního živého inventáře chicagské zoo. Díky známému datu narození je Cookie zaznamenán jako nejstarší papoušek i v Guinessově knize rekordů. Úctu svému bývalému rezidentovi projevila i zoologická zahrada v Chicagu, která v roce 2017 umístila u pavilonů plazů a ptáků pamětní bronzovou sochu Cookieho v životní velikosti.
Kakadu inka je středně velkým zástupcem kakaduovitých papoušků. Nápadným znakem druhu je jeho hřebínek z červeno-oranžově zbarvených pírek, který dokáže napřímit. Obývá vyprahlé australské vnitrozemí. (ilustrační foto: Wikimedia Commons, JJ Harrison, CC BY-SA 4.0)